Obsah čísla 4/2014

Šéfredaktor: Vlado Ríša

Zástupce šéfredaktora: Jaroslav Jiran

Redaktor: Martin Šust

Datum vydání: 3. 4. 2014

Vydavatel: XB1 s.r.o.

Vydavatelství Comics Centrum přichází s naprosto unikátním projektem. Plánuje vydat všechny díly kultovního komiksu Sin City v jedné knize. K realizaci ovšem potřebuje spolupráci čtenářů a Millerových fanoušků. Na počátku devadesátých let série Sin City Franka Millera dokázala prolomit veškeré dosavadní konvence a způsobit revoluci ve světě komiksových příběhů. Jeho otištěním na stránkách Dark Horse Present v dubnu 1991 dokázal Miller vrátit kriminální příběhy zpátky na stránky komiksů, jimž po celá předchozí desetiletí dominovali pouze superhrdinové. Jím nově pojatý neo-noirový styl vše převálcoval a ovlivnil vývoj mnoha budoucích kreslířů, scénáristů a filmařů.

Poslední dobou pronikají na tuzemské komiksové výsluní mladé autorky, které bezpochyby čeří vody, jež se začaly zdát poněkud stojaté. Jedním z nejvýraznějších talentů je zcela jistě Lenka Šimečková, která už publikovala ve více časopisech a fanzinech, a také má za sebou vítězství v soutěži CZ.KOMIKS. Ročník 1991, bývalá studentka SUŠG Jihlava, v současnosti studuje Fakultu Umění a Designu v Plzni v ateliéru ilustrace a komiks pro děti. O její tvorbě, dětství i o výhledech na budoucnost jsme si povídali na následujících řádcích. Věřím, že její tvorba zaujme mnohé a ty, kteří mají rádi temné fantasy a duchařské hororové příběhy obzvláště.

Vyrůstal Thomas Kuebler v cirkusu, v panoptiku, nebo v muzeu voskových figurín? Dokonalé ztvárnění jeho soch svádí k domněnce, že jistě něco takového. Ať jde o pekelníky, čarodějnice, šílené vědce, zombie nebo podobizny Alfreda Hitchcocka a H. P. Lovecrafta, vždy přichází s vypiplanými detaily a věrnou nápodobou skutečnosti, která vede až k té klasické šťouravé otázce: Jak jen tohle dokázal udělat? Pod jeho rukama se děsivé a tajemné stává realitou a Kuebler chce být především vypravěčem, který jen místo slov na papíře používá modelovací hmotu. Jeho postavy jsou nabité emocemi i přehnaně vypjatými rysy, a kdyby dokázaly vstát a sednout si vedle diváka, mohli bychom si vyslechnout pořádně bizarní a šťavnaté historky.

Román Alif, neviditelný americké konvertitky k islámu G. Willow Wilsonové lze označit za moderní science fantasy pro mládež. Autorka za ni sklidila značný úspěch a pozornost, což se mimo jiné projevilo rovněž na poli literárních cen. Z těch žánrových obdržela World Fantasy Award a v anketě o cenu Locus skončila na krásném druhém místě, přičemž cenu jí za rok 2012 vyfoukl podobně orientovaný Saladin Ahmed, s jehož knihou souzní ve využití fantastických motivů převzatých z islámu a arabské mytologie. Ovšem nejde jen o to, ve druhém sledu lze obě knihy označit rovněž za jistou obhajobu islámu, jenž je po 11. září v očích západní civilizace silou zla...

Už několikrát jsem se v článcích zmiňoval o hře Arkham Horror z dílny Fantasy Flight Games (dále jen FFG), kterou máme možnost vyzkoušet v naší mateřštině díky překladu vydavatelství Blackfire. Ačkoliv je hra jedním z předních představitelů žánru ameritrash a atmosféra počátku dvacátého století v kombinaci s nadpozemskými hrůzami z krabice přímo dýchá, má Arkham Horror jednu nevýhodu – může někdy trvat docela dlouho, obzvláště při hře více jak čtyř hráčů. Autorská dvojice Richard Launius a Kevin Wilson si tak znovu společně sedli a jali se všechen zážitek zhustit do kratší herní doby. Výsledkem byla v roce 2011 představená hra Elder Sign, kterou český distributor přeložil a vydal pod názvem Temné znamení.

Včera byly ohlášeny nominace na ceny Hugo za rok 2013 (spolu s nimi pak i nominace na Cenu Johna W. Campbella a rovněž na ceny Retro Hugo za rok 1939). Letos se sešlo 1923 platných nominačních hlasů, z toho pouze 34 v papírové formě, zbytek elektronicky. Výsledky budou vyhlášeny na Lonconu 3, 72. worldconu v Londýně 17. srpna (ceny Retro Hugo už o tři dny dříve) a je více než jisté, že se na stránkách časopisu XB-1 setkáte alespoň s některými nominovanými a snad i vítěznými pracemi (už nyní pro vás jednu z nich připravujeme do srpnového čísla). Vedle nominací vám přinášíme rovněž přenos jejich vyhlašování. Gratulujeme všem nominovaným a přejeme hodně úspěchů v jejich tvorbě!

Pavla Obluka nemusíme čtenářům xbéčka dlouze představovat, vždyť jde přímo o kmenového autora našeho časopisu. Jako častý účastník literární soutěže o Cenu Karla Čapka publikoval rovněž ve sbornících Mlok či Kočas a dále vydal sborník Leviatan/Vlny (1999) či krátké romány Znamení duhy (2001) a Morituri Te Salutant (2006), z nichž zejména ten první stojí za pozornost díky zpracování populárního tématu generační vesmírné lodi. Nyní se k vydání pod hlavičkou Brokilonu a nově založené edice Evropská space opera chystá samostatný román Kra, který lze dost možná označit za Oblukovo nejambicióznější dílo zejména díky tomu, že se patrně nevyhne srovnávání s vřele přijatým úvodním svazkem této řady…

První částí článku věnovaného Christopheru Nolanovi jsme připomněli jeho režisérské začátky i cestu ke skutečně velkým rozpočtům. Mohlo by se zdát, že je ve své kariéře spíše dítkem štěstěny, ovšem opak je pravdou. Svým příběhům se věnuje od začátku naplno, scénáře si píše sám nebo na nich alespoň spolupracuje a obklopuje se štábem, kterému plně důvěřuje. Ve svých počinech mísí realitu a fantazii s nenápadnou samozřejmostí, čímž žánrovost značně přibližuje i divákům, kteří audiovizuální fantastice neholdují. Nepochopená věda či vědecký pokrok je magií, postavy jsou vykreslovány civilně a uvěřitelně. Ve druhé části navážeme na jeho tvorbu po adaptaci prvního Batmana a připomeneme, co Nolan chystá do budoucna...

O filmovém zpracování snímku Noe Darrena Arofonského už byla nedávno řeč. Současně s tímto velkofilmem se však na knižní pulty vyloupl i komiks, který byl jeho předlohou. Respektive první díl z chystaného čtyřdílného cyklu nazvaný Noe: Trest za krutost, který vydalo nakladatelství Mladá fronta. Pokud se na stříbrném plátně objevil americký velkofilm, tak kniha samotná má mnohem blíže k evropskému komiksovému formátu, ale rovněž i ke zpravování, které je mnohem bližší kreslířům starému kontinentu než pompéznímu americkému mainstreamu. Těžko soudit z prvního, aktuálně předloženého dílu, ale zatím samotný komiks působí mnohem celistvěji a důmyslněji než stejnojmenný velkofilm.

Sourozenecká dvojice Brandon a Jarrod Shiflettové se objevila na scéně na začátku devadesátých let. Sami o sobě vyprávějí, že jsou neúspěšnými komiksovými výtvarníky, kteří se do milovaného žánru proplížili zadními vrátky jako autoři akčních figurek a sošek. Na nápad zkusit vyrábět trojrozměrné postavy přišli relativně pozdě, až v době, kdy starší Brandon přesáhl dvacítku. Potřebný impulz přišel v podobě skládacích modelů od autorů, kteří teprve pořádně prošlapávali cestu budoucímu výnosnému odvětví, Mota Haty a Taishira Kiyi. K nim se přidala skvělá kniha Creature Core od dalšího japonského umělce, Yasushi Nirasawy. Proč to nezkusit sami, řekli si. Jak se jim ale dařilo bez pořádných znalostí?