Obsah čísla 7/2017

Šéfredaktor: Vlado Ríša

Zástupce šéfredaktora: Jaroslav Jiran

Redaktor: Martin Šust

Datum vydání: 4. 7. 2017

Vydavatel: Časopis XB1, s.r.o.

Už v roce 1968 mohli diváci zahlédnout Charltona Hestona, o jehož záda se na vraníkovi opírala unavená Linda Harrisonová, v dnes kultovním sci-fi snímku Planeta opic. Přes mnohá pokračování a nepříliš povedený remake režiséra Tima Burtona z roku 2001 zavítalo před šesti lety do kin Zrození planety opic, které díky novátorskému přístupu k látce sklízelo velmi kladné ohlasy u diváků i kritiky. Nedávno vstoupil na scénu třetí díl plánované trilogie uvozující původní příběh zrozený v podobě románu francouzského spisovatele Pierra Boullea a spolu s ním se vrátil rovněž vůdce opičího národa Caesar. Válka o planetu opic začala a na počest původního snímku se v ní vrací i výše zmíněná němá Nova. Dokázali tvůrci uspokojit nemalá očekávání diváků?

Román Jeffa VanderMeera Anihilace se v zahraničí i u nás dočkal obrovského kritického i čtenářského ohlasu a lze navíc předpokládat, že zájem čtenářů ještě vzroste po uvedení chystaného filmu režiséra Alexe Garlanda s Natalie Portmanovou v hlavní roli do kin. Fantaskní, chvílemi až hororová výprava do tajemné Oblasti X přiměla nejednoho čtenáře zatajit dech a útlý svazek nepustit z rukou před dočtením. VanderMeer se k Oblasti X, jejíž potenciál zdaleka nevyčerpal, rozhodl vrátit v navazujících svazcích Autorita a Akceptace. V česky nedávno publikované Autoritě se ovšem přímo do Oblasti X znovu nepodíváme – místo toho zůstaneme na opačné straně hranice, v organizaci Jižní Zóna dohlížející na záhadnou oblast po několik desetiletí…

Číst mezi řádky znamená vnímat z určitého díla i to, co není přímo vysloveno. Pomocí kritického myšlení dychtivě lapat naznačené i netušené souvislosti, které by měly v mysli vybuchnout za pomoci ideového doutnáku zapáleného ponoukajícím autorem. Právě o takový přesah se snaží tvůrci komiksové série Mezi řádky – scenárista Mick Carey a kreslíř Peter Gross. Vytvářejí pro čtenáře hru postavenou na historických základech, popkulturních odkazech, a především na znalosti rozmanitých literárních děl publikovaných napříč lidskou historií. Ani čtvrtá kniha neopouští styl pomalého vyprávění plného náznaků, úvah, nečekaných zvratů, ale i slepých uliček, změn rytmu a dějových odboček. Ostatně vše krásně stvrzuje samotný podtitul: Leviatan.

Izraelský autor science fiction Lavie Tidhar se čtenářům časopisu XB-1 představil například v povídkách "Vůně pomerančovníků" a "Aféra Šangri-la". V minulém roce knižně debutoval na českém trhu románem Muž leží a sní (2014), ve kterém Německo ovládli místo Hitlera komunisté, a zdá se, že šlo o debut úspěšný, protože nakladatelství Argo letos přispěchalo s románem Usáma (2011), za který si autor vysloužil Světovou cenu fantasy a nominaci na Cenu britské asociace SF. Však má také Tidhar k Británii blízko, narodil se sice v izraelském kibucu a později žil i v Jižní Africe, Laosu nebo na Vanuatu, v současnosti však už delší dobu bydlí v Londýně. V českém překladu se můžeme těšit i na jeho mozaikovitý SF román Centrální stanice (2016).

Je to už pár let, co se bývalá vojenská základna v Bratronicích proměnila na druhý domov prapodivných deviantů a ztracených existencí z pustin postapokalyptického světa. Junktown: Město, ve kterém je možné téměř všechno. V jednu chvíli utrácíte v kasinu svá drahocenná Zetka a ani nevíte jak, už se rvete v aréně o svou čest, nebo v náboženské válce hájíte svou víru: Atom, nebo Benzín?  Ve dvou bunkrech, které slouží jako hlavní stage, probíhají různorodá vystoupení přes zavěšování lidí na háky až po rockʼnʼrollové nebo metalové koncerty. Zdá se vám to na váš vkus moc divoké? Nebojte, Junktown myslí i na ty, kterým vyhovuje spíše klidnější zábava. Můžete se schovat třeba do kina, kde si v klidu vychutnáte klasické postapo fláky...

Na krví zbrocené dlažbě špinavé ulice prohrávají svůj souboj pod náporem několikanásobné přesily nepřátel dva hrdinové, přeživší apokalypsy známé jako Černý mor. Záměrně na sebe strhli veškerou pozornost, aby svou nezištnou obětí zajistili včasný útěk zbylé čtveřice jejich společenstva, která tak bude moci pokračovat v boji v nadcházejících temných dnech. Poslední šíp se zakousne do těla vrávorající postavy, jež mohla být před příchodem Černého moru obyčejným vesničanem, poslední úder mečem utne hlavu tlusťochovi, odpornému sádelnatému zombíkovi se slinami u popraskaných rtů. Následně se na přeživší vrhne zbylý zástup a oni umírají pod tíhou mrtvých, trháni na kousky v děsivé agonii…

Spider-Manovy pavoučí sítě se na stránkách komiksu poprvé zachytily v roce 1962 a od té doby se jich drží tak, že mu to mnozí mohou jen závidět. Uplynulo úctyhodných padesát pět let plných rozmanitých dobrodružství a z Petera Parkera se na dlouhé časy stala jedna z nejvýraznějších komiksových postav. Marvel může být na svého pavoučího superhrdinu právem hrdý, však je také jedním z hlavních tahounů nakladatelství a své domovské stáji zajišťuje nemalé zisky. Ovšem podívejme se na věc i z jiného úhlu pohledu – po tolika letech je krajně obtížné vymyslet na Petera Parkera něco nového; originální dobrodružství, které by nepřipomínalo nic, co už tu bylo. Taková výzva se pro scenáristy může lehce proměnit v noční můru...

Kdyby nacisté vyhráli druhou světovou válku, historie by se nepochybně ubírala hodně děsivým směrem. Možná podobným tomu, který už v roce 1962 nastínil Philip K. Dick ve svém románu Muž z Vysokého zámku, za nějž obdržel prestižní cenu Hugo. Amazon se rozhodl potenciál alternativní dystopické historie proměnit v seriálový hit a zatím se mu to daří více než dobře. Způsobů, jak tuhle látku uchopit, bylo mnoho, tvůrci zvolili cestu kompromisu, kdy si z knižní předlohy berou jen základní kostru, motivy a některé postavy. V rámci filmového vyprávění se vydali směrem prostým filosofování, zato však s důrazem na větší diváckou atraktivitu. Rozehrávají tak v nápaditém univerzu příběh plný dramatických momentů…

Ctitelé klasické fantastiky, zejména pak science fiction s kořeny ve dvacátém století zřejmě nebudou souhlasit, přesto lze bez přílišného přehánění prohlásit, že dost možná žijeme na úsvitu nového zlatého věku fantastického žánru. Staří velmistři už odešli či už nepublikují, přestože se někteří dožili požehnaných let. Žánr se nebývale proměnil. Tolik diskutovaná diverzita s sebou vedle některých sporných až negativních projevů přinesla i neskutečnou otevřenost a nevídanou bohatost motivů. Ano, rovněž jistou rozmělněnost a nesoustředěnost, jisté ale je, že na angloamerické scéně předtím nikdy nevycházelo takové množství prací napsaných neangloamerickými autory. A nutno podotknout, že zajímavých, inovativních a žánr kupředu posouvajících prací...

Holandský spisovatel Thomas Olde Heuvelt vydal doposud pět románů a řadu povídek přeložených do mnoha světových jazyků. V roce 2015 získal za anglicky publikovanou povídku „The Day the World Turned Upside Down“ cenu Hugo a stalo se tak vůbec poprvé, kdy jedno z nejprestižnějších ocenění v rámci fantastického žánru získala překladová práce. Za česky vydanou povídku Tušoznalci z Dój Saket, přeloženou do anglického jazyka pod názvem „The Ink Readers of Doi Saket“, byl o rok dříve nominován na Huga i World Fantasy Award. V roce 2016 se prosadil na americkém knižním trhu hororovým románem HEX, jenž byl pro anglo-americké vydání zčásti upraven. Práva na vydání byla následně prodána do Brazílie, Číny, České republiky...

Nakladatelství Argo se vedle pozoruhodných knih z oblasti fantastiky čím dál častěji pouští i do vydávání komiksů a jejich produkce je i v tomto směru plná zajímavých a neobvyklých počinů. Je na místě věnovat jim tedy zvýšenou pozornost, především pokud máte v oblibě neotřelé, umělecké a mainstreamu se všelijak vymykající záležitosti včetně pořádné dávky kreslené erotiky. Mezi výjimečné počiny poslední doby bezesporu patří také komiks Jamese Stafforda, sympatického velšského autora žijícího v Praze. Truchlivý amoret pražský vznikal v dlouholeté spolupráci s mezinárodní skupinou výtvarníků a už sám název napovídá, kde se jeho příběh odehrává. Magická Praha zamotala hlavu nejedné tvůrčí mysli a okouzlila i britského komiksového scenáristu...

Postavení Raye Bradburyho v rámci fantastické literatury můžeme vnímat jako poněkud diskutabilní. Ač jde o nezpochybnitelného velmistra žánru, což konečně dokládá řada získaných ocenění, nikdy nepatřil do středního proudu, ani se nestal většinově přijímaným vzorem, ke kterému by se upínal výrazný počet následovníků z oblasti SF. Sám ostatně tvrdil, že s výjimkou slavného románu 451 stupňů Fahrenheita science fiction nepíše, daleko více než technika a její aplikace ho zajímaly metafory a v mnoha případech i básnické obrazy, které setkání vědeckého pokroku na straně jedné a lidské psychiky na straně druhé vděčně nabízí. Tato slova plně potvrzuje i sbírka Ilustrovaný muž z roku 1951, jeden z jeho prvních knižních počinů...

Proč jezdit na FF, který se letos conal už neuvěřitelným dvaadvacátým rokem? Je to především kvůli lidem, pořadům, doprovodným akcím, lokalitě – nebo kvůli čemu dalšímu? Reportáže z conů se až příliš často nesou ve stylu „co jsem dělal o prázdninách“. Na druhou stranu není snadné se podobnému tónu v tradiční reportáži vyvarovat. Proto ji pro tentokrát pojmu o něco méně tradičně. Festival fantazie navštěvuji už bezmála deset let s jedinou přestávkou, a další takovou zatím neplánuji. Jako „ostřílený návštěvník“ odpovídám případným nováčkům: Co mě tam tedy rok za rokem táhne? Samozřejmě jsou to jednak lidé: Potkávání přátel, které vídám jen párkrát v roce na conech, některé pouze na FF...

Autor známé knižní řady Řeky Londýna už balí kufry do České republiky. Dorazí příští týden, aby se setkal se svými početnými českými fanoušky. Setkání s ním proběhne hned na třech místech – v Praze, Ostravě a Pardubicích. Úvodní svazek stejnojmenné knižní série, Řeky Londýna, je knihou, které si nelze nevšimnout – a to nejen díky skvělé obálce Kateřiny Bažantové. Výrazná městská fantasy s policisty-čaroději v hlavní roli, která se odehrává v okouzlujícím Londýně dnešních dní, zaujala nejen české čtenáře jak ústředním nápadem, tak i suchým britským humorem, který je Benu Aaronovitchovi vlastní – a Češi jej milují. Prvního dílu v českém překladu prozatím pětidílné řady (pátým dílem je komiks Čarojízda) se prodalo už téměř deset tisíc výtisků...

Příběhy strýčka Skrblíka, kačera Donalda a jejich synovců se na televizních obrazovkách objevují s železnou pravidelností a aktuálně na nich u nás vyrůstá už třetí generace diváků (navíc se chystá zcela nová várka v moderním hávu). Souběžně s československou televizní premiérou v roce 1990 začalo nakladatelství Egmont vydávat časopis Mickey Mouse. O jeho tehdejší atraktivitě pro dětské čtenáře svědčí mimo jiné fakt, že se z prvních sešitů stal jeden z nejvděčnějších vánočních dárků. Časopis se v polovině devadesátých let proměnil v Kačera Donalda a ke konci milénia ho doplnil ještě měsíčník Super komiks. Autorství jednotlivých příběhů bylo dříve skryto za všeobjímající značkou Disney, ale doba se naštěstí změnila, a z opomíjených výtvarníků se staly celebrity...