Obsah čísla 3/2014

Šéfredaktor: Vlado Ríša

Zástupce šéfredaktora: Jaroslav Jiran

Redaktor: Martin Šust

Datum vydání: 3. 3. 2014

Vydavatel: XB1 s.r.o.

Když v roce 1945 skončila druhá světová válka, mnozí už tušili další nadcházející konflikt dvou supervelmocí, které vzešly z dosud největší a nejstrašnější události v lidských dějinách. S novými technologiemi a atomovými zbraněmi na obou stranách však po celou druhou polovinu dvacátého století hrozila katastrofa ještě větší. Zničující třetí světová válka naštěstí i přes několik velmi napjatých období nenastala, ovšem lidstvo zažilo dobu strachu, paranoie, skrytého boje tajných služeb a válečných hrozeb. Tomuto období dnes říkáme studená válka a globální pohled na ni nám zprostředkuje hra, kterou vám dnes představíme...

V epickém finále loňské Bitvy knižních obálek jsme přesvědčivým způsobem našli celkového vítěze, jímž se díky skvělé obálce k antologii Plnou parou stal dosud nepříliš známý Pavel Trávníček, jemuž tímto srdečně gratulujeme. Uznání a gratulace však náleží rovněž finalistům soutěže i autorům obálek, kterým jsme se rozhodli udělit čestné uznání. Soutěž je určena pouze pro autory žánrových obálek vytvořených primárně pro český trh a jako taková je samozřejmě úzce profilovaná, přesto však k úspěchu vede pouze cesta profesionálního osvojení řemesla. Dle výsledků se zdá, že dáváte přednost digitálnímu výtvarnému umění, ovšem letos to jistě může dopadnout zcela jinak...

S pozoruhodným audiovizuálním počinem režiséra Václava Vorlíčka, který společně s nezapomenutelným Kájou Saudkem oživil komiksové superhrdiny a přenesl je na československá stříbrná plátna, jsme připomněli tvůrce, který se zapsal v šedesátých a sedmdesátých letech do srdcí diváků u nás snad nejvýrazněji ze všech. Okupace vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 zastavila slibně se rozbíhající jednání o americkém remaku s Jackem Lemmonem v hlavní roli, a tak zůstal talent i tvůrčí práce Václava Vorlíčka odříznut za železnou oponou. V druhé části článku, který připomíná jeho díla s fantastickými motivy, se budeme věnovat jeho nejznámějším televizním seriálům i slavným komediím...

K nejzajímavějším knihám, jež pro nás nakladatelé chystají v blízké budoucnosti, bezesporu patří Cesta meče od Henryho Liona Oldieho (což je pseudonym tradičně spolupracující autorské dvojice Dmitrij Gromov a Sergej Ladyženskij). Románový debut, jenž v době svého prvního vydání vzbudil v Rusku značnou pozornost, by měl být díky hravému a poetickému jazyku, věrohodně zprostředkované atmosféře exotického orientu i množství filosofických filozofických otázek, na které autoři hledají a nacházejí odpovědi, jedním z klíčových děl novodobé ruské fantastiky. Zavede nás do alternativního světa, v němž lidé žijí v netradiční symbióze se svými inteligencí a vědomím obdařenými zbraněmi...

Opět se dostáváme do světa stripových seriálů, ale pro dnešek opustíme ty, jež voní tiskařskou černí, a představíme strip, který je čistě internetovou záležitostí. Svět hnijících nemrtvých je oblíbenou inspirací už po mnoho let. Fascinace zombíky v podstatě nezná hranic a v poslední době se jejich popularita projevuje více než kdy dříve. Není se tedy co divit, že toto prostředí se nevyhnulo komiksům, potažmo ani stripům. Ondřej Frencl, který vystudoval pedagogiku v Českých Budějovicích, rovněž toto prostředí propaguje a ztvárnil ho ve svém stripu s vše říkajícím názvem Zombík. Strip se poprvé objevil na facebooku, posléze vznikly vlastní blogové stránky a v současné době vychází od prvního dílu na Fanzine.cz.

Vlado Ríša se vedle šéfování našeho časopisu XB-1 věnuje nejen reprezentačnímu basketballu či vlastní tvorbě, ale také sestavování antologií domácí fantastiky. Stačí zmínit tituly Sorry, vole, error (2007), Časovír (2008), Roboti a lidi (2009), Zabij/zachraň svého mimozemšťana (2010) a Mrtvý v parovodu (2012). Ve své nové antologii chystané na letošní březen se vrhl do špinavých a deštěm skrápených uliček městské fantasy, přičemž si jako společníky na svou dobrodružnou přibral spolehlivé parťáky (Jaroslav Mostecký a Jan Kotouč) a především silnou skupinu ke všemu odhodlaných žen (Františka Vrbenská, Anna Šochová, Lucie Lukačovičová, Hanina Veselá, Jana Rečková a Julie Nováková).

Když Justin Sweet poprvé zveřejnil svoje ilustrace, nebyly to ani indiánky, o kterých snil, ani komiksy, které měl rád, ale usedlé a nedynamické... jídlo. Talent svého syna, v té době studenta umělecké školy, totiž prakticky využil Sweetův otec, který podnikal v restauratérství a sérií obrazů vyzdobil své podniky. Těžko říct, jak se na to tvářila jeho babička, která jediná měla v rodině výtvarné vzdělání a dokonce pracovala jako kreslířka pro Walta Disneyho v době, kdy nebylo vůbec obvyklé, aby se v tomto oboru uplatnily ženy. Sweet naštěstí nebyl nucený, aby se realizoval tímto směrem i nadále. Spíše toužil následovat cestu skvělého amerického malíře N. C. Wyetha, který se z velké části věnoval dobrodružným románům.

G. Willow Wilsonová není tradiční americkou spisovatelkou. Už za studií konvertovala k islámu a dnes střídavě žije v egyptské Káhiře a americkém Seattlu. Své životní zkušenosti popsala v oceňované autobiografii The Butterfly Mosque (Motýlí mešita, 2010) a věnuje se rovněž psaní komiksových scénářů. Také její debutový román nezapře inspiraci v arabském světě - jde o příběh nadaného hackera, jenž se v nejmenované blízkovýchodní diktatuře snaží pomáhat lidem pronásledovaným režimem. Kniha patří k tomu nejzajímavějšímu, co nám letos fantastický žánr přináší, což mimo jiné dokládá i Světová cena fantasy (World Fantasy Award) a nominace na Pamětní cenu Johna W. Campbella.

Po mechanismy vytříbených euro hrách a emočním a epickém ameritrashi se dostáváme zřejmě k největšímu zápřahu mozkových závitů. V dnešním díle o typologii nahlédneme do světa bitevní vřavy válečných her, které jsou mnohdy známy dle svého originálního anglického pojmenování jako wargames. Ať už jste měli někdy chuť vybojovat si coby velitel svou malou bitvu, nebo vést celý národ k vítězství, dnes představovaná kategorie her je určena právě vám. Válečné hry se, jak už samotné označení napovídá, zaměřují na reálné či smyšlené konflikty, mnohdy se vyznačují vyšší komplexností pravidel a velmi často využívají mapy s hexy, což je síť tvořená šestiúhelníky. Lze je dále dělit na tři druhy podle měřítka konfliktu na taktické, operační a strategické...

Setkáváte se s nimi na stránkách svého oblíbeného časopisu, kde uspěli v uplynulých třech ročnících literární soutěže Daidalos.  Jenže co oni sami považují v žánru za to nejpozoruhodnější? Co by nám chtěli doporučit? Půjde o knihy, které bychom od nich nečekali? Půjde o knihy, které jsme snad sami dosud přehlíželi, a přitom bychom třeba rádi věděli, co na nich vítěze naší literární soutěže zaujalo? V daidalovském speciálu oblíbené série jsme požádali Martina Gilara, Václavu Molcarovou a Boženu Čechalovou o to, aby čtenářům doporučili trojici knih fantastického žánru. Nemuselo jít o tituly, které snad pokládají za nejlepší, každopádně jde ale o knihy, které mají rádi a neváhají se o to s námi podělit…