Nejen s všemožně přerostlými ještěrkami či predátory, zázračně oživlými dávnými tvory či šílenými vědci se dá zažít veselá taškařice. Dnešní díl série Spoiler alert patří jevu katastrofickému, který způsobila událost vesmírných rozměrů. Ovšem je třeba přiznat, že šílení vědci jsou takřka vždy využiti k tomu, aby děj u podobně laděných snímků popohnali kupředu či vehnali lidstvo do ohrožení popisovaného apokalyptickými termíny. Na lidstvu, často reprezentovaném vzorkem populace s nezbytnou genderovou vyrovnaností, potom leží tíha, jak se se vším vyrovnat. Nejinak je to u počinu, který budeme doporučovat ke zhlédnutí tentokrát. Znovu je třeba zdůraznit, že k tomu, aby si divák následující snímek opravdu užil, je nezbytný nadhled.

Hry s příběhem je název nedávno zřízené knižní řady nakladatelství Mytago. Tato edice si vzala za cíl představit čtenářům příběhy z různých známých (i méně známých) zajímavých českých (a možná i slovenských) herních světů. Jejím záměrem je ukázat, že příběh může být hrou a naopak, hra příběhem. Editory řady jsou Karel "Charles" Černín, Jan "Čenis" Galeta a Zbyněk Kučera Holub a jako nakladatel Jiří "Skaven" Reiter. V minulém roce vyšel úvodní svazek nazvaný Hry s příběhem: Zločin a trest, v současnosti se k vydání chystá sborník s podtitulem Ocel a krev a v plném proudu jsou přípravy na třetí svazek nazvaný Volání divočiny. Nakladatelství Mytago mimo to pokračuje ve vydávání gamebooků z řady Lone Wolf a i nadále se věnuje herním modulům k RPG hře Příběhy impéria.

Americký nezávislý, nebo chcete-li undergroundový, komiks v naších luzích a hájích není nějakou zvlášť protežovanou záležitostí. Samotných komiksů tady zase tak moc nevyšlo a opravdoví znalci tohohle proudu devátého umění by se u nás dali napočítat pravděpodobně na prstech jedné ruky nepříliš zdatného dřevorubce. Jednou z mála autorských výjimek na straně tvůrců, která se tuzemskému čtenářstvu mohla představit, je Charles Burns. V roce 2008 vydalo nakladatelství BB/art jeho famózní opus Černá díra. A v loňském roce vyšla, u z letargie probraného nakladatelství Al dente, Burnsova prvotina Na oko. Nyní je nám, opět nakladatelstvím Al dente, představen další hrdina, drsňák z největších, soukromý detektiv El Borbah.

Vědeckofantastická seriálová tvorba prožívá v posledních letech velmi krušné časy. Mnoho skvělých počinů umírá po jedné nebo dvou sériích, buď kvůli nezájmu diváků, ale mnohem častěji proto, že tvůrci vlastně vypouští do světa nedomyšlené polotovary, jakým je třeba Terra Nova. I když například geniální Flashforward, který odpadl po dvaadvaceti epizodách, moderní remake ‚Véček‘ nebo na kult navazující Stargate Universe, zrušení po dvou sériích, si na nedostatek nápadů stěžovat nemůžou. Fanoušci žánru se bohužel musejí spokojit s málem. O to větším překvapením je seriál Continuum kanadské televize Showcase (mimochodem už druhou sezónou vysílá i fantasy kousek Lost Girl), který je v současné chvíli již za polovinou z plánovaných deseti epizod.

Studio Universal se vrátilo ke svým klasickým hororovým příšerám z doby černobílého filmu. Podařilo se uskutečnit remake Mumie a Vlkodlaka, svým způsobem se mezi ně počítá i Van Helsing, další se plánují. Díky těmto návratům se nostalgického probuzení dočkali i někteří slavní tvůrci, kteří spojili svoji práci s původními snímky. Legendou mezi nimi je Basil Gogos, výtvarník, který získal svůj věhlas jako nejlepší malíř hororových monster. Právě jeho studio oslovilo s nabídkou, aby vytvořil plakát pro nový film o vlkodlakovi z roku 2010. Gogos pro tyto účely znovu převedl na plátno svůj unikátní malířský styl, díky kterému vytvořil zásadní a ikonické portréty Drakuly, Imhotepa z Mumie, vlkodlaka, ale i herců, Borise Karloffa, Bely Lugosiho, Christophera Leeho a dalších.

Americký spisovatel Joe Abercrombie si svými příběhy rychle získal spoustu fanoušků nejen u nás, ale i ve světě. Někteří ho sice pokládají za repetitivního řezníka, druzí zas za inovativního génia, nicméně čtou ho všichni, protože jeho chladně podávané výjevy pomsty, války a boje jsou uhrančivé a návykové. Není tedy divu, že zahraniční čtenáři hltají jakoukoli zmínku o připravovaném románu Red Country. Tentokrát půjde o rodinné drama s hrdinkou v hlavní roli (zápletka trochu připomíná román Best Served Cold). Fanoušky potěší návrat žluklého žoldnéře Nicoma Coscy, ovšem nejvíc se diskutuje o pravé identitě v anotaci zmíněného nevlastního otce, kterého mnozí považují za Logena Devítiprsťáka, jehož návrat je zbožným přáním většiny fanoušků...

Staromódní a zatrpklý vysloužilý zloděj Frank žije v nepříliš vzdálené budoucnosti a s novými technologickými vychytávkami si zrovna netyká. Navíc bydlí sám a jeho dvě dospělé děti si o něj pomalu začínají dělat starosti. Nebylo by lepší tátu přestěhovat do domova důchodců? Ale co by pak v názvu dělalo slovo robot? Právě umělý pomocník, kterého Frank dostane od syna, ho nakonec zachrání od nudného hraní binga s kapačkou zavedenou do žíly. Tím se ale penzistovo dobrodružství teprve rozjíždí. Brzy totiž přijde impuls, jenž nakopne staré instinkty a touhu po bohatství a přes prvotní odmítání nového způsobu života si uvědomí, že by robotického společníka mohl využít k daleko užitečnějším věcem, než je zalévání zahrádky nebo příprava zdravé snídaně.

Je to pár týdnů, kdy autor mnohokrát oceněného románu Dívka na klíček, americký spisovatel Paolo Bacigalupi, zveřejnil na známém serveru wired.com článek s názvem Jak kyberpunk zachránil sci-fi. Podle něj se zlatá éra science fiction přelila až do 80. let 20. století a pokračovala dál v zajetých kolejích - Arthur C. Clarke, Isaac Asimov, Robert A. Heinlein, všechna tato jména se stala stabilní součástí fantastické literatury, od které se už nedalo čekat nic objevného. Naštěstí se mezi zavedené autory nebála vtrhnout dravá krev se svým svébytným pohledem na úžasnou technologickou budoucnost. Přišla s něčím dočista odlišným, se životem v digitálním světě ovládaném obrovskými korporacemi zaměřenými na profit a bezohledných k něčemu tak nepodstatnému, jako je člověk.

Clive Barker se již za svého života stal legendou, popkulturní ikonou a své nadání dává na odiv jak formou psaného slova, tak i výtvarného umění či prostřednictvím filmové režie. Čeští čtenáři se s jeho tvorbou můžou setkávat už takřka dvě desetiletí, přičemž zásadní díla vychází stále znovu. Podruhé se objevuje také Noční rasa, nyní v novém překladu Milana Žáčka, který velmi obratně převádí autorovu imaginaci do slov, v nichž můžeme být s Barkerem na jedné vlně. Právě imaginace, fantaskní obrazy, a poetické vykreslení nestvůrnosti, jinakosti či dokonce nestoudné žádostivosti jsou úhelnými kameny Barkerova tolik uhrančivého jazyka. Můžeme se tak znovu vydat na pouť s Aaronem Boonem, neznámým (anti)hrdinou trpícím šílenstvím...

Tak jsme se konečně dočkali české premiéry fanoušky dlouho očekávaného filmu Iron Sky – satirické science fiction komedie o invazi nacistů, kteří se těsně před koncem války ukryli na odvrácené straně Měsíce. Námět zní hodně šíleně a zdálo se, že z něj může vzniknout buď skvělá zábavná podívaná, nebo příšerná slátanina. K jaké možnosti se Iron Sky nakonec přiklonilo? První vlažné recenze ze zahraničních promítání má původní očekávání poněkud zchladily; zdálo se, že se z Iron Sky vyklubal film s velkým, ale zčásti promrhaným potenciálem – trikově skvěle zvládnutý a místy vtipný, ale s nefukčním scénářem a v mnoha pasážích nudný. Po české předpremiéře snímku na Festivalu fantazie tak bylo mé nadšení o to větší.

Jih Spojených států filmové tvůrce od dob Texaského masakru zvláštním způsobem přitahuje. Mokřady a bažiny poskytují podle jejich přesvědčení úkryt nejen podivným tvorům, ale i nekalým společenským živlům. Nemluvě o velmi zvláštních místních obyvatelích, pro které snad ani nenajdeme vhodné označení. Je to kraj, kde rozhodně nepřežijí vnadné blondýny či jiní, relativně normálně vypadající lidé, kraj, kde na vás čeká nebezpečí za každou louží, ať vypadá sebemělčí. V první části série Spoiler alert jsme v bažinách potkali nesmírně odolného a žravého žraloka, který sice střet s vnadnou blondýnou nepřežil, nicméně předvedl i tak velmi tvůrčí přístup ke své žravosti, v dnešní části se podíváme, co se stane, objeví-li se v bažinách šílený vědec se svými mazlíčky.

Zatímco Marvel nás popcornovými filmy na motivy komiksu přímo bombarduje, DC Comics je v tomto směru umírněnější, ale za to mají v rukávu trumf nad trumfy - Batmana. Třetí díl Nolanovy bombastické ságy se blíží a s jeho uvedením do kin i staronové batmanovské komiksy. Zatímco BB Art vsadil na propletenou ságu Granta Morrisona rozprostřenou přes několik alb, nakladatelství Crew se vrací k základnímu kamenu moderního Batmana - ke klasice Návrat temného rytíře od Franka Millera, která je považována za jedno z vůbec nejdůležitějších zpracování superhrdinského komiksu. Na rozdíl od prvního vydání z roku 2003 se nyní dočkáme vázané knihy a hlavně digitálně zpracovaného obsahu, jenž by měl kvalitativně zastínit původní české vydání...

Uff, tak se mi pod redaktorský brk dostala první část komiksu Wetemaa. Hned na začátek musím sdělit, že jsem nečetl knižní předlohu, takže srovnání s fantasy knihou ode mne nečekejte. Možná je to na škodu věci, možná ne a třeba ten, kdo četl knihu bude mít zcela jiný názor než já, ale s tím těžko něco nadělám… Wetemaa jako kniha vyšla poprvé v roce 1992 a od té doby se dočkala více vydání. Autorkou je Veronika Válková, která je rovněž podepsána pod scénářem komiksu. Vzhledem k tomu, že začátkem devadesátých let se českým autorům na knižním sci-fi/fantasy poli moc nedařilo a nebyl po nich hlad, tak byla kniha vydána pod pseudonymem Adam Andres. Toto jméno je rovněž uvedeno v komiksu coby autor námětu.

Letošní festival byl bez přehánění nejlepší, jaký jsem zatím – od ročníku 2009 – zažila. Podílelo se na tom mnoho důvodů, ale jedním z nejdůležitějších byl David Weber. Konečně se hostem festivalu vedle herců, zpěváků či režisérů stal slavný spisovatel – jeden z nejznámějších autorů military science fiction vůbec. Klubu fanoušků Weberova světa HMS Phantom se podařilo zařídit návštěvu spisovatele tak, aby na festivalu strávil oba víkendy a fanoušci na Klasikonu i Avalconu si ho užili co nejvíc. Webera jsem tak mohla poznat během závěrečných dní a z nejznámějších hostů jsem minula herečku Miru Furlan (Babylon 5), která dorazila pouze na první tři dny, a částečně další herečku Natalii Tenu (Harry Potter, Hra o trůny).

O nemrtvých, o zombie apokalypse a o jejich vztahu k dnešní společnosti se hovoří poměrně často, toto téma se stalo oblíbenou parafrází současnosti. Využívají jej sociologové, filozofové, antropologové jako vodítko pro vysvětlení některých aktuálních jevů. Na stránkách časopisu XB-1 se mu naposledy v červnovém vydání věnoval ve své stati Neptejte se, koho děsí zombie… Nás všechny! i Jason Sanford. Soustředil se zejména na strach z nemrtvých a na to, jak odrážejí obavy z nás samých a z přelidnění. Nelze než souhlasit, že to je jedním z rysů, proč se katastrofické zombie náměty staly tak oblíbené. Otázky ohledně rostoucího počtu obyvatel planety se objevují neustále, spolu s nimi i spekulace o možných epidemických nemocích, které by populaci drasticky snížily.