Chtěli byste žít věčně, měnit těla, moci pečlivě kontrolovat své soukromí a žít ve světě, kde spravedlnost zvítězila a každý je svého štěstí strůjcem? Po přečtení Kvantového zloděje byste si to možná rozmysleli. V každém systému existuje trhlina… a najdou se tací, kteří ji obratně využijí. Chronický zloděj a hochštapler Jean le Flambeur patří mezi podobně nadané mysli. Jaké je první u nás vydané dobrodružství posthumanistického lupiče-gentlemana? A je to vůbec alespoň trochu gentleman, nebo nás i tady nechvalně proslulý podvodník klame? Na Kvantového zloděje, nominovaného na Pamětní cenu Johna W. Campbella za nejlepší SF román a cenu Locus za nejlepší prvotinu, jsem byla velmi zvědavá, neboť na Rajaniemiho povídky mám trochu rozporuplné názory...

V pondělí zemřel v nedožitých osmdesáti letech ruský spisovatel Boris Strugacký. Příčinou smrti byla prý kombinace rakoviny krve a zápalu plic. Odešel celosvětově uznávaný mistr fantastiky, jenž měl velký vliv i na české a slovenské žánrové spisovatele. Bratři Strugačtí mají pro ruskou science fiction podobný význam jako pro nás Karel Čapek, i když jejich osud a spisovatelská dráha byly odlišné. Dokázali se vypracovat na celosvětově uznávané literáty; odpovídá tomu i sedm cen, kterými byly oceněny jejich knihy v zahraničí – zejména jejich nejznámější a zřejmě nejlepší dílo Piknik u cesty. Jejich životy se nevyvíjely nikterak klidně. Kromě dvaceti pěti románů a novel napsali rovněž velké množství povídek a pro svá díla zůstanou v paměti čtenářů fantastiky jistě po celá další desetiletí.

V říjnu uběhlo již sedm let od smrti jednoho z nejdůležitějších výtvarníků, kteří kdy formovali tvář herního průmyslu, speciálně her na hrdiny (RPG). Keith Parkinson podlehl leukémii po šestnácti měsících boje už ve 47 letech. Jako vzpomínku tehdy připravily Sony Online Entertainment a Sigil Games Online výstavu, která proběhla v pěti velkých městech Spojených států. Teprve na ní bylo možné vidět originální návrhy k obrázkům, které tak dobře znají tisíce hráčů. V 80. a 90. letech totiž Parkinson patřil ke skupině výtvarníků, kterým se říkalo Fab Four. Spolu s Jeffem Easleym, Larrym Elmorem a Clydem Caldwellem tvořili tým, který ve společnosti TSR položil několik milníků ve výtvarném pojetí her. Inspiraci z nich čerpají profesionální, komerční i nekomerční malíři dodnes.

Obsah čísla 12/2012

Šéfredaktor: Vlado Ríša

Zástupce šéfredaktora: Jaroslav Jiran

Redaktor: Martin Šust

Datum vydání: 5. 12. 2012

Vydavatel: Konektor XB1 s.r.o.

Někde na internetu jsem v souvislosti s filmovou adaptací populární knihy Maxe Brookse Světová válka Z četl, že zombie velkofilm tu ještě nebyl. S tím se tak úplně souhlasit nedá. Stačí nadhodit tituly jako Úsvit mrtvých (2004) nebo 28 týdnů poté (2007). I když zrovna tohle se odvíjí od toho, co vnímáte jako velkofilm. A v případě druhého jmenovaného snímku, co vnímáte jako zombie. Po zhlédnutí traileru na Světovou válku Z, která zamíří do českých kin 20. června 2013, musím ale původci myšlenky dát zapravdu. Globální konflikt lidí a oživlých mrtvol, kde se nešetří kulkami, bojovou technikou, ba ani svrženými bombami a body countem jdoucím do miliard jsme na stříbrném plátně opravdu ještě neviděli. Alespoň ne v tříáčkovém provedení.

Je tomu sedm let, kdy se J. R. Wardová, v té době známá jako autorka historických romancí, rozhodla vstoupit na trh s knihou ze žánru romance paranormální. V roce 2005 měla smlouvu pouze na tři knihy a zřejmě tehdy ani nedoufala, že sérií o upírech z Caldwellu dokonale zahraje na strunu vkusu čtenářek upírských romancí a získá kontrakt na další díly. Série Bratrstvo černé dýky čítá k letošku deset dílů, jedenáctý vyjde na jaře příštího roku a autorka prozatím rozhodně nekončí. Ocitneme se v Caldwellu ve státě New York. Upíři zde žijí mezi lidmi, kteří nemají o jejich existenci ani potuchy, a bojují za zachování lidského i svého rodu proti úhlavním nepřátelům zvaným bezduší. V sérii nenarazíme na vlkodlaky, skřítky ani vodní nymfy.

Hlavní hrdina trilogie Železní elfové, bývalý velitel stejnojmenné elitní jednotky Konowa Rychlý drak, je o dost jiný, než byste u představitele jeho rasy čekali. Má sice špičaté uši, ale i v tomhle ohledu má tendence udělat radikální změnu. A hlavně – stromy a přírodu nenávidí, chlastá i nejhorší patoky, kleje jak pohan, a pokud z něčeho střílí, tak z muškety. A to je další specifikum této trilogie. Její autor, Kanaďan Chris Evans, se na rozdíl od jiných spisovatelů nesnaží ve svém světě za každou cenu zastavit pokrok, takže čtenáři oblíbené rasy tady do sebe perou nejen sekerou, mečem a magií na různém stupni odpornosti a odbornosti, ale třeba i dělovou koulí. Druhý díl trilogie, Světlo hořících stínů, pak naplno potvrzuje Evansův talent pro spřádání úderných příběhů...

Německo se stalo vítěznou mocností druhé světové války - to je oblíbený koncept alternativní historie, kterého se v roce 1992 s úspěchem znovu ujal anglický spisovatel Robert Harris. O dva roky později pak vzniklo stejnojmenné televizní zpracování s Rutgerem Hauerem v jedné z hlavních rolí. V českém překladu pak Otčina vyšla už v roce 1993 v na dnešní dobu více než slušném nákladu. Nyní nakladatelství Kniha Zlín chystá druhé české vydání v novém překladu Pavla Bakiče, jenž si v žánru buduje pověst jednoho z nejkvalitnějších překladatelů. U příležitosti oslav pětasedmdesátých narozenin milovaného Vůdce sledujeme detektivní vyšetřování v kulisách nacistického Německa, jehož výsledek může značnou měrou zkalit vlasteneckou hrdost německého lidu...

Období normalizace, kdy režim ostře hlídal jakékoliv projevy nesouhlasu či nezávislého myšlení u tvůrců, postihlo všechny domácí umělce. Díky svobodě, kterou obsahuje fantastická složka v příbězích, byla žánrová tvorba vytěsněna na okraj a mnoho prostoru nezbývalo ani surrealistickým vizím, které se u nás v audiovizuální podobě poprvé objevily v tvorbě Jana Švankmajera. V sedmdesátých letech jeho snímkům nebylo politicky přáno, a tak se věnoval práci trikaře a výtvarníka v ateliérech na Barrandově. Ačkoliv měl za sebou již první ocenění za hranicemi za snímek Historia Naturae (1967), na další snímky si museli diváci dlouho počkat. Uvolněnější atmosféra nastala až v osmdesátých letech, kdy Jan Švankmajer mohl natočit horor Zánik domu Usherů (1980).

Neil Gaiman patří k nejsledovanějším autorům fantastiky a každá jeho nová kniha je tak malým svátkem. A navíc si můžeme být takřka jisti, že se jeho nový román brzy objeví i v českém vydání, což je důvod upozornit na jeho příchod s předstihem. Románová novinka se jmenuje The Ocean at the End of the Lane, je určena dospělým čtenářům (i když je její hrdina velmi mladý) a v originále by měla vyjít 18. června 2013. I tak zkušený autor přiznává, že je s blížícím se datem vydání skutečně nervózní, krátký román je totiž až překvapivě osobní. Navíc připomeňme, že Gaiman může v dohledné době očekávat velkolepé televizní zpracování Amerických bohů stanice HBO a přemýšlí o napsání přímého pokračování tohoto oblíbeného románu. Jeho věrní čtenáři se tak opravdu mají na co těšit.

Není to lehký úkol dostat do všeobecného povědomí vámi vytvořeného hrdinu. Zvláště pokud se pohybujete v malém a často přespříliš intelektuálním českém komiksovém rybníčku. Dan Černý a jeho Fanouš si však mohou tohle „okýnko popularity“ směle odškrtnout. Fanouš se poprvé objevil na obálce druhého čísla samizdatového fanzinu Sorrel a uvnitř byl jeho příběh pojmenovaný Fanouš: Blém východní. To se psal rok 2001 a od té doby se mladý lovec duchů vyskytoval v nepravidelných intervalech v různých publikacích a časopisech, ať už oficiálního či podzemního charakteru. Na konci tohoto roku se jak autor, tak i jeho bizarní hrdina dočkali samostatné komiksové publikace nazvané Fanouš: Továrna zkázy.

Jsou místa, kterým se smrtelník raději vyhne. U Kuala Noru leží vybělené kosti čtyřiceti tisíc mužů padlých v kruté bitvě a jedinou živou duší na tomto místě je Šen Tchaj, který přišel uctít svého mrtvého otce poslední službou všem bezejmenným vojákům. Po dva roky jim ve dne hloubí hroby a v noci naslouchá hlasům jejich duchů. Jenže jeho konání vidí i živí, a zatímco z jedné strany přichází ohromný dar, z té druhé smrt. Svět, který nechal za zády, ho už volá zpátky... Tak začíná příběh hlavního hrdiny románu Guye Gavriela Kaye Pod nebesy, který vyšel v nakladatelství Argo. Tato směs historické fikce a fantasy vychází ze skutečných událostí, jež předznamenaly konec čínské dynastie Tchang a pro které se vžilo pojmenování An Lušanovo povstání.

Konečně! Na přelomu listopadu a prosince se fanatičtí Stoupenci Malazu, radikální Rezidenti Azathu a další skupinky fanoušků Malazské Knihy padlých, jakožto i běžní čtenáři fantasy dočkají vyvrcholení tolik diskutované série. Nakladatelství Talpress připravilo na trh další téměř tisícistránkový špalek, který si podle všeho budete muset nastudovat hned několikrát, abyste plně docenili jemné detaily Eriksonova geniálního mistrovství. Ani s posledním dílem netřeba lamentovat nad krutostí osudu, příští rok se dočkáme úvodního svazku trilogie Charkanas. Nutno uznat, že Erikson nepolevuje ve své snaze vykreslit svůj ohromně rozsáhlý svět do nejmenších detailů. A vzhledem k neustále vzrůstající popularitě jeho díla se dalších svazků jistě dočkáme i u nás.

Šlechtického synka Milese z vlivné rodiny Vorkosiganů vojensko-feudálního zřízení planety Barrayar jsme měli možnost důkladně poznat v celkem deseti knihách a jeho stvořitelka, americká spisovatelka Lois McMaster Bujoldová, nám navíc v dalších dvou románech nabídla příběh jeho rodičů a v dalších dvou si odskočila k různým postavám mimo rodinu. Celková bilance je jednoduše omračující – příběhy z tohoto cyklu si vysloužily čtyřikrát cenu Hugo, dvakrát Nebulu, dvakrát Locuse a celou řadu méně významných ocenění, přičemž nelze zastírat, že jde jen o jakousi akční vesmírnou telenovelu, v níž se autorka vedle zápletky stejnou měrou soustředí i na vztahové peripetie zahrnující romantická vzplanutí a složité rodinné a politické poměry.

Asterionské knihy se podle všeho snaží stát nejčastěji vydávanými příběhy z herních světů na českém trhu, a tak se vedle námi už dříve ohlášené knihy Magnólie a démon od Haniny Veselé můžeme těšit na další kousek do utěšeně se rozrůstající sbírky. Budiž jim přán úspěch! Román Pevnost zoufalství od Radovana Kolbaby se odehrává v Západní dálavě a jeho hrdinu, horala Taraga, můžete také znát ze série Hry s příběhem, v níž nakladtelství Mytago míchá příběhy z různých domácích herních světů. Obálka Romana Kýbuse je sice opět zdařilá a poutavá, jen hrozí nebezpečí, že si ji čtenář v její tradiční jednoduchosti snadno splete s ostatními a knihu třeba napoprvé přehlédne. O to víc snad přijde vhod krátká ukázka textu poskytnutá nakladatelem. Pusťte se do ní s chutí.