Román Utopie, nejlepší verze Ivana Kmínka jsem poprvé četl na jaře 1991 a působil na mě v té době jako naprosté zjevení. Ironická, ale v klíčových bodech naprosto přesná alegorie života doby reálného socialismu mrazila, ale zároveň bavila. Kmínek mi připadal jako Orwell převedený do reality Československa osmdesátých let. Byl jsem proto nesmírně zvědav, jak se na mně – a na románu – podepsalo více než patnáct let života v zemi, kde je možné kamkoli cestovat, cokoli říkat, cokoli si myslet... a kde nejsou nedílnou součástí existence nekonečné schůze, na nichž se pořád dokola opakují stejné fráze o tom jediném pravém šťastném životě.

Gentleman v staromódním fraku a v cylindru skrývajícím tvář čínského mudrce. Sexy blondýnka s výstižným jménem Scarlett. Upíři, vlkodlaci, krásné víly. Družinka podivuhodných bytostí s posláním takřka donquijotským a nezbytný vyvolený, tentokrát rovnou ve dvou exemplářích. Ty všechny si svolal Daniel Tučka na parket, aby čtenářům ukázal, jak vypadá nefalšovaný Umrlčí tanec. Stylistický chameleon – přesně tak lze charakterizovat povídkovou tvorbu Daniela Tučky. Při obesílání nejen Žoldnéřů fantasie poctivě prozkoušel nejrůznější typy fantastiky, snad aby se ujistil, že mu nejlépe vyhovuje (a sluší) bohatou češtinou psané atmosférické příběhy.

Daniel Tučka pochází z Brna, ovšem v roce 2001 se za prací přestěhoval do Prahy. S první povídkou, kterou poslal do CKČ v roce 2008, se umístil na druhém místě a stejný úspěch zopakoval i v následujících třech ročnících. Debutový román, městskou fantasy Umrlčí tanec, vydal v roce 2012 v nakladatelství Straky na vrbě. Momentálně pracuje na steampunkovém románu s pracovním názvem Pelyněk. S jeho kratšími pracemi se můžeme setkat rovněž v různých povídkových sbornících (Kočas, Žoldnéři Fantasie, Ježíšku, kup mi plamenomet, Mlok), jen v XB-1 se prozatím neobjevil, což se snad jednou změní. Když zrovna nepíše ani necestuje, věnuje se svému zaměstnání v trikové postprodukci České televize.

Po připomenutí legendárních Pirátů, kteří pod taktovkou rozverného Gora Verbinského odstartovali další módní vlnu v žánrovém světě, opusťme na chvíli mainstream audiovizuální fantastiky (jakkoliv to zní podivně) a připomeňme režiséra, který na sebe stačil upozornit jedním krátkometrážním hororem, jedním filmem o filmu a hudebními klipy, které obsahovaly hodně z temného hororového žánru. Pokud se ovšem domníváte, že se z „filmu o filmu“ nedá udělat žánrová záležitost, jste hluboce na omylu. E. Elias Merhige je tvůrcem, který to nejen dokázal, ale který zároveň posunul jeho hranice. Připomeňme tedy nejen jeho videoklipy plné žánrových postupů i zajímavých koláží, ale i osobitý styl, který se svou syrovostí rozhodně není určen pro diváky slabších povah.

Comics Salón 2013 je 10. ročník medzinárodného festivalu comicsu, anime, japonskej kultúry, počítačových hier a všetkých elementov dobrej zábavy. IstroCON 2013 je 26. ročník medzinárodného festivalu filmov, scifi, fantasy, hororu, larpov a spoločenských hier. Aktuálny ročník oboch festivalov opäť organizuje nezisková organizácia OZ AnimeCrew, v spolupráci s Japonským Veľvyslanectvom a ďalšími partnermi, za účelom priblíženia fenoménu tejto popkultúry širšiemu publiku na Slovensku. Minulý ročník festivalu Comics Salón 2012, v priebehu troch dní, navštívilo neuveriteľných 12000 návštevníkov, pričom aj tento rok sa bude konať v priestoroch Istropolisu, o ktoré sa bude deliť so sesterským festivalom IstroCONom 2013.

Jedna z nejzajímavějších a zároveň nejpodivnějších týmovek, která v současné době na našem komiksovém trhu vychází, se dočkala druhého svazku. Planetary: Čtvrtý muž opět představuje trojici archeologů nemožného a zároveň přichází s otázkou, kdo je oním tajemným čtvrtým v pozadí. Scenárista Warren Ellis nás znovu zavede na místa, kde lze objevit jedny z nejpodivnějších záhad dvacátého století a kam se obyčejný smrtelník stěží kdy dostane. Navíc už od prvních stránek druhé knihy Planetary je nad slunce jasné, že vše, co jste se dozvěděli v prvním díle, bylo pouhou mlhavou předehrou a teď konečně nastává akce, kterou všichni od Ellise očekávali a na kterou se tolik těšili.

Americký spisovatel Orson Scott Card proslul nejen na poli science fiction (Enderova hra) a fantasy (Alvinův cyklus), ale i svými bouřlivě přijímanými politickými názory. O to zajímavější bude sledovat, jak si představuje možný vývoj mocné americké Říše a nebezpečí vzniku nové občanské války mezi zastánci jednotlivých politických linií. Román Říše je jeho první česky vydanou polit-fiction a opět potvrzuje pravidlo, že za spisovatelským stolem je Card skutečně silným vypravěčem, který dokáže čtenáře strhnout. V předvečer dne, kdy se do kin dostane film zachycující děj jeho nejslavnějšího díla, tak máte šanci poznat tohoto skvělého spisovatele tak, jak jste ho dosud neznali...

V úterý 3. září náhle zemřel český spisovatel a vědec Ivan Kmínek, jeden z nejváženějších představitelů domácí science fiction osmdesátých let. Kmínek patřil k těm šťastným duším, pro něž se věda nikdy nestala rutinou, ale zůstávala dobrodružstvím poznání, stejně jako sám život. Vedle mnoha skvělých povídek později zčásti shrnutých v souboru Ústřední kancelář vesmíru se neozývá je rovněž autorem jednoho z nejlepších českých vědeckofantastických románů Utopie, nejlepší verze, jenž se nedávno dočkal svého druhého vydání. Po revoluci sice psaní vědeckofantastických příběhů opustil, ale stále je vzpomínán a čten a snad tomu tak bude i do budoucna...

Kekai Kotaki dosáhl nejspíš všeho, co si člověk, který si vybere kariéru koncepčního výtvarníka, může přát. Za svoji práci pravidelně sbírá světová ocenění a jeho ilustrace se objevily v desítkách publikací věnovaných výtvarné fantastice. Reprezentuje to nejlepší ve svém oboru a už nyní, v relativně mladém věku, funguje jako vzor pro začínající výtvarníky, kteří by si chtěli osvojit jeho chytlavý styl, nápaditost a svěžest v pojetí tradičních námětů i kouzla s Photoshopem. Věrnost jednomu zaměstnavateli, firmě ArenaNet, mu umožnila profesní rozvoj, který vedl k získání obdivuhodné a zasloužené reputace. Kotakiho jméno se stalo nerozlučnou součástí značky Guild Wars. O to větší vlna překvapení, otázek i zklamání se zvedla, když po osmi letech firmu opustil.

Udržet na přebujelém českém knižním trhu po téměř deset let mnohadílnou sérii moderních space oper není v současné situaci nic snadného, a nejde jen o potvrzení kvalit a čtenářské atraktivity literární tvorby Neala Ashera, ale i o stvrzení dobré práce nakladatelství Polaris. Faktem je, že jsme se v poslední době nového příspěvku do světa Řádu dočkali jen každým druhým rokem, přesto však můžeme být vděční alespoň za to. Snad se tedy budeme s Asherem setkávat i do budoucna, stále máme ještě pár svazků mohutné série před sebou. Výhodou ovšem je, že většina z těch dosud nevydaných knih patří mezi samostatné příběhy, které by snad mohly přilákat nové čtenáře.

Český horor, to je bezútěšná pustina, na které se jen tu a tam uchytí vysoce odolná rostlinka a záleží jen na čtenářích, zda se jí podaří přežít delší dobu, anebo zmizí takřka beze stopy. Takovou odolnou rostlinkou s ambicemi na další růst je i elektronický časopis Howard, který vychází od začátku roku 2012 a v současnosti má za sebou osm čísel, což je rozhodně počin hodný pozornosti. Čtenářům v nich vedle povídek nabídl také rozhovory, autorské profily, články a recenze, to vše samozřejmě s patřičně temnou tématikou. Nyní se pokouší zjistit zájem o tištěnou verzi, i když by šlo jen o pár kousků pro největší fanoušky, a snaží se zjistit, jaký by o ni byl zájem…

V úterý 3. září náhle zemřel český spisovatel a vědec Ivan Kmínek, jeden z nejváženějších představitelů domácí science fiction osmdesátých let. Kmínek patřil k těm šťastným duším, pro něž se věda nikdy nestala rutinou, ale zůstávala dobrodružstvím poznání, stejně jako sám život. Vedle mnoha skvělých povídek později zčásti shrnutých v souboru Ústřední kancelář vesmíru se neozývá je rovněž autorem jednoho z nejlepších českých vědeckofantastických románů Utopie, nejlepší verze, jenž se nedávno dočkal svého druhého vydání. Po revoluci sice psaní vědeckofantastických příběhů opustil, ale stále je vzpomínán a čten a snad tomu tak bude i do budoucna...

V minulém díle Herní hlídky jsme zavítali na americký festival společenských her Gen Con 2013 a představili jsme si několik novinek od menších či méně známých vydavatelství. Dnes uděláme přesný opak a zjistíme, co si pro nás připravila ta největší a nejznámější, která se tohoto svátku her za velkou louží zúčastnila.  Začneme ničivými monstry a přes fantasy bitvy a science fiction souboje vesmírných lodí se dostaneme až k vláčkům. V příští Herní hlídce se podíváme na poslední výběr toho nejzajímavějšího, co nám letošní Gen Con přinesl a nezapomeňte, že pokud budete mít k jakékoliv hře další otázky, bude vás něco zajímat, nebo byste rádi v seznamu viděli vámi sledovanou a vyhlíženou hru, neváhejte a napište.

Tytam jsou časy Sira Waltera Scotta či národního buditele Aloise Jiráska. Historie se z přísné učitelky změnila v rozevlátou lehkou holku, která vyrazila bavit čtenáře. A daří se jí to náramně. Na knihkupeckých pultech se válí dobrodružné příběhy z temných časů psané tu více, tu méně opilým perem. A vedle nich, zcela ignoruje poznámky o mesalianci, vystrkuje růžky i jistá odnož fantastiky. Pod praporcem knižní řady Fantastická historie a s pomocí známých (Leonard Medek, Vilma Kadlečková, Pavel Renčín) i méně známých (Martin D. Antonín, Jan Č. Galeta) tváří domácích spisovatelů tak činí už druhá antologie editora Ondřeje Jireše – Krvavá čest.

S oživením romantického pirátského světa, které kořenil bláznivý humor, množství gagů a hrdina přerůstající vše ostatní, vpluli na plátna kin pod vedením Gore Verbinského první Piráti z Karibiku a věrni svému povolání nenechali nikoho na pochybách, že budou chvíli diktovat světu žánrového filmu. Po velmi úspěšném remaku japonského hororu se tak Verbinski v roce 2006 natrvalo prosadil v Hollywoodské špičce. Úspěch, s jakým se Piráti dostali do peněženek filmových diváků, překvapil nejen samotné tvůrce. Jak jsme už psali, snímek si získal jak srdce fanoušků tak i kritiků a vysloužil si pět nominací na Oscara, není se tedy čemu divit, že se brzy začalo chystat další, ještě monumentálnější pokračování.