V letošním roce se v Londýně konal Worldcon, světové setkání autorů a fanoušků SF, fantasy a hororu – výjimečná událost vzhledem k tomu, že v Evropě bývá jednou za dekádu, a navíc šlo o zatím největší Worldcon ze všech a rekordy překonalo i množství hlasujících v cenách Hugo. Jak con probíhal a co zajímavého přinesl do budoucna? Dopustím se menší odbočky: V kalifornské trilogii Kima Stanleyho Robinsona se postupně setkáváme se třemi možnými budoucnostmi tohoto amerického státu, jsme zavedeni do různě dystopických i utopických společností… a něco podobného zkusíme i zde. Podíváme se prostřednictvím letošního Worldconu, kam může světová i česká fantastika směřovat.

Netradiční letní piknik, který letos už po čtvrté pořádala majitelka módního salónu Victorian Catherine ve spolupráci s českým internetovým magazínem o věcech steampunkových, Steamzine.cz, přilákal širokou škálu účastníků. Dne 23. srpna ožily pražské Vojanovovy sady přehlídkou rozličných kostýmů a také poprvé i doprovodným programem. Možnosti posedět v příjemné společnosti letos využilo téměř osmdesát příznivců steampunku, viktoriánské éry a dalších historizujících i fantastických stylů, což je asi nejvyšší číslo za dobu pořádání akce. Už před druhou hodinou odpolední se prostory upraveného parčíku zaplnily dekami a piknikovými košíky.

V minulé části série věnované animované fantastice jsme představili tvorbu mladého japonského režiséra Hirojuki Okiury, který na sebe upozornil debutem Jin-Roh. Akční sci-fi anime z alternativní historie je ale také spojeno se jménem tvůrce, jehož počiny se budeme zabývat v následujících týdnech. Mnoha cenami ověnčeného scenáristu a režiséra Mamoru Ošiiu určitě nebude třeba skalním fanouškům anime představovat, ovšem i v jeho filmografii se najdou díla, které u nás viděla pouze hrstka diváků a stojí za pozornost. Než se tedy zaměříme na jeho nejznámější a nejúspěšnější kusy, připomeňme pozoruhodné začátky i samostatný debut. Mamoru Ošii do světa anime vnesl nejen filosofická témata...

Něco končí, ale nic nezačíná… Vladimír Šlechta to nazval syndromem současné české fantastiky a mluví o konci starých časů. Podobný pocit uzavírání minulosti je ovšem téměř všudypřítomný a rozhodně se netýká pouze fantastické scény, což by byl ovšem námět pro mnohem obšírnější diskusi. Na zahraniční fantastické scéně se v současnosti probírá rozevírající se propast mezi generacemi a dle mnohých nejde o tak palčivý problém, jak by se snad mohlo na první pohled zdát. Podobně přistupuji k tématu konce starých časů a pokusím se Šlechtově úvaze alespoň zčásti oponovat v jím zvolených bodech. Na druhou stranu mu však v mnohém dávám za pravdu a souhlasím, že něco bezesporu končí...

Vladimíra Šlechtu zná snad každý skutečný fanoušek české fantastické literatury díky knižním cyklům Oggerd a Krvavé pohraničí. Nehledě na to, zda jde spíše o čtenáře science fiction či fantasy. Na svém blogu aktuálně publikoval esej ohlašující Konec starých časů a protože jde o text hodný pozornosti a přímo volající po následné diskusi, rozhodli jsme se ho po dohodě s autorem publikovat i na našich stránkách. Rádi bychom slyšeli i váš názor a třeba i dospěli k odpovědím na otázky, zda skutečně končí staré časy a co to vůbec znamená pro českou fantastickou scénu? Diskutovat můžete samozřejmě nejen zde, ale i na našem facebooku a dalších sociálních sítích...

Citace vypůjčená z postapokalyptického světa Falloutu sedí i na román Paola Bacigalupiho z roku 2012, u nás nedávno vydaný u nakladatelství Plus. V jeho budoucím světě ani nemusela vybuchnout atomová bomba, aby rozložila Spojené státy a vrhla je do nové občanské války. Stačila konzumní nenasytnost a ignorování vlivu člověka na ekologii planety. Autor ironicky zasadil rozvrat rovnou do hlavního města světové velmoci. V Kapitolu místo debat volených zástupců lidu znějí rozkazy jedné z ozbrojených armád, která se snaží udržet svůj kousek města proti požehnanému počtu nepřátel. Ulicemi pobíhají ozbrojení vojáci, dřou tu otroci a švindlují obchodníci, jejichž touhu po zisku neotupí ani to, že jim jde o krk.

Není snad český scifista, který by se nesetkal s ilustracemi Milana Fibigera. Jeho prvním dílem na tomto poli byla ilustrace k povídce Františka Novotného Madona z Vrakoviště, která vyšla v roce 1990 v časopisu Ikarie. Následně se Milan věnoval ilustrování klasické dobrodružné literatury pro Magnet-Press, včetně děl Karla Maye, Emilia Salgariho a E. R. Burroughse. Jeho velkou láskou se staly verneovky, ale po roce 2000 se začal věnovat sci-fi a fantasy, kde spolupracoval především s nakladatelstvím Triton. Po téměř pětadvaceti letech práce se Milan Fibiger pod názvem Milan Fibiger, pouť za dobrodružstvím, exotikou a fantasií konečně dočkal profilové publikace, která představuje průřez jeho dílem.

V druhém díle čerstvých zpráv z Gen Conu se podíváme na některé z nejzajímavějších novinek, které se hráčům na americkém veletrhu zalíbily. Dostaneme se od komiksových postav přes zombie a piráty až k ninjům, dosud nezkušeným bohům, známým filmovým příšerám a dokonce se podíváme i na více než divoký západ. Také si povíme, které RPG hry si odnesly hlavní ocenění ENnie a rovněž něco málo o samotném vzniku těchto cen. Gen Con je již oficiálně u konce, ale články, videa a obrázky teď postupně zahltí internet, takže pokud vládnete cizím jazykem a zajímá vás dění na herní scéně, rozhodně se v následujících dnech vyplatí vše sledovat. Obdobnou dávku novinek si ovšem brzy užijeme i v Evropě...

Obsah čísla 9/2014

Šéfredaktor: Vlado Ríša

Zástupce šéfredaktora: Jaroslav Jiran

Redaktor: Martin Šust

Datum vydání: 2. 9. 2014

Vydavatel: XB1 s.r.o.

I přes dosti chudou červencovou knižní nabídku nám trh nabídl hned několik pěkných obálek domácích výtvarníků, což je jistě naděje do budoucna. Uvidíme, zda jedna z nich bude triumfovat tak přesvědčivě jako v minulém kole... Jako vždy pro jistotu ještě připomeneme bitevní pravidla – hodnotíte obálku (lze se vyjádřit nejen k ilustraci, ale i ke grafické úpravě), nikoli knihu či osobu výtvarníka. Není důležité, zda fandíte konkrétním autorům, výtvarníkům či nakladatelstvím. Rozhoduje váš výtvarný vkus a pocity, s jakými jednotlivé obálky vnímáte. Neváhejte se o ně podělit! Zároveň vás žádáme, abyste bitvu neovlivňovali svými replikanty, každý má pouze jeden hlas. Tak směle do boje!

Přichází Mezi řádky – fascinující komiksová sága kráčející ve stopách Umberta Eca, Jorge Luise Borgese či Neila Gaimana. Kritikou i čtenáři opěvovaná série pro všechny, kteří mají slabost pro čtení knih. Z tohohle komiksu se totiž dozvíte o literatuře víc než ze série školních přednášek. A rozhodně zábavněji. Za sérií stojí jeden z nejslavnějších a nejlepších pokračovatelů Neila Gaimana, Mike Carey. U nás je známý především díky úspěšné sérii Lucifer či adaptaci románu Nikdykde. Carey se ve své tvorbě opírá o městské fantasy a s oblibou pracuje se starými (někdy už téměř zapomenutými) mýty. Ovšem na rozdíl od více pocitového Gaimana je jeho přístup k nim v mnohém preciznější a hlubší.

Neohrožení vikingové brázdili moře severní Evropy od 9. do 11. století a brzy se stali noční můrou všech obyvatel pobřežních krajů na západ, jih i východ od Skandinávie. Vikingové ale nebyli jen obávanými válečníky a zdatnými mořeplavci. Na evropském kontinentu se podíleli na vzniku řady státních celků a zanechali po sobě jedinečné literární památky. Festival Vikingové, který Skandinávský dům pořádá ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze v září 2014, si prostřednictvím komponovaného programu (přednášek předních odborníků, filmových promítání, inovativního způsobu vyprávění storytelling) klade za cíl představit právě dědictví vikinské kultury.

Před pár lety bylo jméno francouzského režiséra Luca Bessona sázkou na jistotu. Jeho filmy překypovaly dobrými nápady a kvalitní vizuální podívanou. Stačí si jen vzpomenout na snímky jako Brutální Nikita (1990), Leon (1994), Pátý Element (1997), Kurýr (2002) a další. V té době režisér držel vlajku francouzského moderního a akčního filmu pevně ve svých rukou a divácké očekávání u každého jeho nového počinu bylo značné. Aktuálně se v kinech objevil Bessonův nový biják, pojmenovaný dle jména hlavní hrdinky, Lucy. Akční sci-fi o blondýnce nevelké inteligence, která se díky neočekávaným událostem stane nadčlověkem a bezmezně začne využívat veškerou mozkovou kapacitu...

Dnes máme příležitost nahlédnout do kuchyně nezávislého autora a producenta v jedné osobě, jehož úspěch vyrostl na originální myšlence a odvaze vrhnout se do nejistého povolání po hlavě. Touto osobou je Matt Doughty, který se skrývá za značkou Onell Design, pidifirmou, v níž zaměstnává sebe, svoji rodinu a pár přátel. Inspirován nekomplikovaným designem hraček z 60. až 80. let minulého století, dokázal platnost okřídleného přísloví, že v jednoduchosti je krása. Vymyslel systém, který nyní používají i další úspěšní nezávislí tvůrci akčních figurek. A také se mu povedlo přehrát tvořivý proces na druhou stranu a vybudit kreativní snažení u sběratelů. Ať už jim je deset, anebo sto let.

Američanka Helene Weckerová vtrhla do světa fantastické literatury podobně razantním způsobem, jako deset let před ní Susanna Clarková. Stejně jako ona ignorovala tradiční model cesty za úspěchem, dle kterého si autor nejprve buduje jméno povídkami, a rovnou čtenářům předložila ambiciózní, rozsáhlý román. Tento debut vzbudil značný ohlas, úspěch u kritiky odráží řada nominací na žánrová ocenění jako Nebula či Locus. Dílo, které se díky péči nakladatelství Beta rychle dočkalo i českého vydání, tak pod názvem Golema a džin v New Yorku vzbuzuje značná očekávání. Jde o fantasy využívající oblíbeného žánrového postupu, kdy autor nechá proniknout některou ze známých mytologií do naší reality.