Ocenění

66+6 hororů ve sto slovech (recenze)

Autor | Aktuality | Čtvrtek 8 Květen 2014 10.30

Je to pár dní, co mi do schránky dorazila čerstvě vydaná útlá knížečka s výstižným názvem 66+6 hororů ve sto slovech. Černobílá obálka, jak se na takovýto temný počin sluší, odhaluje zmasakrované tělo a jména autorů, kteří se na tomto nestandardním počinu podíleli. Hned po otevření mě zaujalo ručně psané věnování Honzy Vojtíška, jednoho ze zúčastněných autorů a vydavatele elektronického hororového časopisu Howard, ve kterém se píše, že jen díky takovým jako já horor žije dál. Milá drobnost hned na úvod. O vydání se postaralo nakladatelství Nová forma, které je zprostředkovatelem pro autory, kteří chtějí vydat své dílo, a poskytují jim potřebné zázemí. O finanční stránku věci se ale stará samotný autor, potažmo autoři.

Napsat hororovou povídku omezenou sty slovy je jistě nelehký úkol a všichni zúčastnění se s touto výzvou porvali po svém. Výsledek je zajímavý a navíc mezinárodní. Setkáme se zde s autory tuzemskými, slovenskými a jedním účastníkem z Polska. A právě ten, Robert Cichowlas, se ujal napsání krátké předmluvy. Odhaluje v ní původní inspiraci pro celý projekt, kterou byl článek britského mistra hororu Grahama Mastertona pro jeden polský fantastický časopis, v němž měl prozradit způsob, jak vznikají jeho příběhy. Součástí článku byla také Mastertonova povídka Portrét Jannie, která měla právě sto slov. Krátká forma Roberta Cichowlase zaujala, pro kritéria a výzvu, kterou autorovi přináší. A tak byl velmi potěšen, když ho požádali, aby napsal povídku pro tuto antologii. I přes obtížnost zadání se mnozí porvali s neobvyklým úkolem se ctí. Samozřejmě se setkáme s oblíbenými hororovými motivy jako kanibalismus, nekrofilie, sadismus a další, ale leckdy se objeví i humor, často černý jako antracit.

Sbírku otevírá Martin Štefko, který už své povídky publikoval v různých antologiích a časopisech. V současnosti k vydání připravuje debutový román Mrtví kráčí po zemi. V antologii předkládá náměty, které mnohdy zavánějí klišé oblíbených hororových témat a navíc i při tak krátkém slohovém útvaru vytušíte závěr zpravidla příliš brzy. Štefko se často snaží o vtipný černohumorný konec, což se mu však bohužel daří pouze se střídavým úspěchem. Jeho nejlepším zářezem z předložených jedenácti krátkých příběhů je Malíř perfekcionista, který má mile zhoubné vyvrcholení. Jako druhý je představen autor předmluvy Robert Cichowlas, který servíruje devět povídek a minimálně polovina z nich si zaslouží zvýšenou čtenářovu pozornost. Rodák z polské Poznaně je považován za jednoho z nejplodnějších tamních hororových autorů a je také znám jako publicista, redaktor a recenzent. Má za sebou vydání několika hororových sbírek, novel i jednoho románu. Jeho tvorba vychází nejen v klasické papírové formě, ale i v digitální. Ve zde předložených pracích se objevují náměty kanibalismu či nekrofilie, které předkládá svým hrubiánským civilním stylem, v němž často využívá nestandardní postupy vyprávění. Jeho povídky jsou čtivé a mají značný potenciál zaujmout čtenáře. Dalo by se říct, že jeho tvorba šlape jako dobře promazaný stroj. Osobně mě dostaly jeho „kusy“ Let 666, Škorpión, Z deníku holičova a Zdařilý pokus reinkarnace. Cichowlasovy povídky jsou jedním z vrcholů této neotřele pojaté sbírky.

Jako další se spisovatelského kormidla ujímá rodák z Karviné Martin Skuřok, známý též jako Caelos, který v současné době žije a tvoří v Českém Těšíně. V jeho krátkých útvarech ucítíte silný závan existencionalismu, filozofování, ale zároveň tolik potřebnou vtipnost a potěšující aktuálnost. Předkládá témata, která mají společenský přesah, a umí tnout do nešvarů moderní společnosti. Některé jeho práce mají prvky thrilleru, ale zároveň se nebojí běžných hororových témat jako kanibalismus či sadismus, které však předkládá s potřebnou dávkou inovace. Z jeho jedenácti minimalistických hororů bych vypíchnul povídky Božská hra, Horor moderní doby, Poselství krve a příjemně neotřelé Vlasy. Osobně mě potěšil tak na půl, ale výborné nápady a osobitý styl mohou být výrazným příslibem do budoucna. Prvním slovenským zástupcem v antologii je rodák z Komárna Mark E. Pocha, jehož tvorba je známá čtenářům mnoha sborníků i tištěných a digitálních časopisů. Ovšem jeho povídky osobně považuji v rámci antologie za nejslabší. Vůbec by nevadilo, že přináší pouze tři stoslovné příběhy, ale to by nesměly trpět otřepanými tématy, které nepřinášejí žádný pokus o jakkoli osobitý pohled na věc. Nejlepší z nich jsou asi Oni, ale mám tak trochu pocit jednookého krále mezi slepými. Povídka Věštci správni filmovi maniaci mě svým pojetím opravdu zarazila, nejenže se svým urban story pojetím hodí spíše do Černé sanitky, ale autor by si mohl například zjistit, že inkubační doba HIV není do druhého dne. Zatímco předchozí spisovatelé rozjeli příjemné očekávání z gradace antologie, tady to byla rána přímo mezi oči a dopad na tvrdou zem. Mám podvědomý pocit šití horkou jehlou.

Přichází další autor respesptive autorka, kterou je Ivana Prajerová, mladičká spisovatelka z Volyně. Ta se už objevila v elektronických časopisech Howard a Kobka, a také v antologii Třináctá hodina. Jedná se o další z vrcholů antologie a s ní se vrací i radost ze čtení. S úkolem si dle mého poradila nejlépe ze všech zúčastněných a její práce voní osobitým ženským pohledem na věc. Přináší aktuální společenská témata a párkrát se jí dokonce povede zkřížit realitu s fikcí tak, že až mráz běhá po zádech. Neschází jí ani vtip a její povídky mi připadají nejvyváženější ze všech zde prezentovaných prací. Povídky Budeme si hrát, Černá kapitola Čech, Jackpot, Jen ty a já, Latine si in situ, Mravenčí farma a Nepoučitelný pošťák jsou pomyslnými vrcholy antologie. A to jsem vyjmenoval rovnou sedm z deseti jejích povídek, které se beze studu nebojím označit za perfektně splněný úkol a zásah do černého. Následujícím autorem je brněnský knihovník Josef Blažek řečený též „choze“. Jeho povolání je pro zde prezentované práce více než důležité, protože svůj úkol pojal vskutku netradičně. V šesti povídkách přináší komplexní zpracování knihovnického pracovního týdne se všemi strastmi a slastmi, které toto povolání přináší. Původně se jednalo o jeho statusy na facebooku, které upravil pro potřeby hororové antologie. Pokud by se vyhlašovala cena za originální pojetí úkolu, pak tento pán je nejžhavější kandidát. Což na druhou stranu je i největší a jedinou devízou jeho zde prezentované tvorby.

Druhým slovenským autorem, který se v 66+6 hororech ve sto slovech představil, je Ivan Kučera z Nového Mesta nad Váhom. Nedávno v elektronické formě vydal svůj první román Kozí ľudia a povídkových zářezů má na své autorské pažbě rovněž dostatek. Jeho povídky se nevyhýbají ani klasickým vědeckofantastickým námětům a jsou vyrovnané nejen v kvalitě, ale také ve stylu, jímž je autor čtenářům předkládá. Pro své povídky použil i klasické hororové náměty, které podává v podmanivě temné atmosféře. Bohužel i zde platí, že pointy jsou často předvídatelné. Z jeho jedenácti předložených „kraťasů“ bych vypíchnul především dílka 50 a výborné Vrátil sa. Posledním pánem na holení je duchovní otec digitálního hororového časopisu Howard, Honza Vojtíšek. Autor je také publicista, recenzent, redaktor, překladatel a grafoman. Nedávno vydal svou první papírovou sbírku povídek Z druhé strany a jeho povídky můžeme znát z různých časopisů a antologií. V jeho příbězích převládá brutalita, často spojená s mezilidskými vztahy a objevuje se pořádně černý humor. Z jedenácti předložených povídek dominuje především vtipně ironický Blbec a také Nesprávné pořadí, Parazit a Poslední nabídka. Autor ve známých hororových tématech používá krásné inovace a překvapivé zakončení podpořené černohumornými pointami. Jeho tvorbu můžeme považovat za opravdu krásný závěr a další pomyslný vrchol hororového ledovce.

Jisté je, že touto antologií se setkáváme s jakýmsi novem v tuzemské fantastické literatuře. A to, že se jedná o její hororovou odnož, je ještě příjemnější, protože hrůzostrašnému žánru ve specializovaných médiích příliš pozornosti věnováno není. Rozhodně nás může těšit i neotřelé podání a neobvyklý slohový útvar, nad kterým musí autoři přemýšlet, aby nepřinesli nějaký literární patvar. Z tohoto hlediska by si 66+6 hororů ve sto slovech zasloužilo uznání a zvýšenou pozornost. Více takových nestandardních projektů, které přinesou svěží vítr do plachet žánrové literatury.

Honza Vojtíšek sest. 66+6 hororů ve sto slovech

brožovaná, 100 stran, cena 89 Kč, vydalo nakladatelství Nová forma

724 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.