Na nový film Noe Darrena Aronofského jsem se opravdu těšil, vždyť od režiséra tak výborných snímků jako Requiem za sen, Fontána nebo Černá labuť lze očekávat jen to nejlepší. Původem tvůrce nezávislých filmů se rozhodl vystoupat mezi režisérské hvězdy odvážným velkofilmem, jenž nevypráví o ničem jiném, než o biblické potopě světa. O vodním přívalu, který z povrchu zemského spláchne všechno zlé, aby světu posléze poskytl novou šanci. Hlavní roli se navíc ujal Russell Crowe, známý jako udatný gladiátor či boxer těžké váhy. Také pro něj bylo jistě výzvou ztvárnit starozákonní postavu – legendárního stavitele archy a oddaného následovníka boží vůle…

Nutno přiznat, že nejen na postavě Noema, ale samozřejmě na hereckém výkonu Russella Crowa, filmová podoba nejznámějšího příběhu první knihy Mojžíšovy stojí a padá. Ostatně Crowe svým hereckým výkonem často drží celý film nad hladinou, byť o herecký koncert, který by si vysloužil nominaci na některou ze známých filmových cen se, tentokrát zřejmě nejedná. Přesto je však nesmírně zajímavé sledovat jeho jak vizuální proměny během celého filmu, tak i vzrůstající fanatismus jeho postavy, která nakonec nevidí nic jiného než splnění úkolu, jenž mu byl shůry zadán. V hereckém výkonu může Croweovi konkurovat pouze Jennifer Conellyová v roli jeho ženy (partnerský duet si už předtím střihli v oskarovém filmu Čistá duše). Zvláště ve scénách, kdy se dostává do sporu se svým mužem, jenž chce jen zaslepeně plnit vůli boží a je proto ochoten jít i přes mrtvoly, je její výkon hodný plné pozornosti. Naopak mě mrzí, že Anthony Hopkins je ve své roli praotce Metuzaléma poněkud upozaděn a tak spíše zaujme to, jak si s ním filmoví maskéři pohráli, než jeho herecké schopnosti. Za zmínku stojí rovněž hlavní záporná postava Tubal Cain, kterou představuje anglický herec Ray Winstone (Fordův kumpán z Indiana Jones a Království křišťálové lebky). Tomu sedí role biblického zlosyna jako ulitá a divák opravdu získá pocit, že se jedná o záporáka se vším všudy, pravého potomka Kainovy pokrevní rodové linie.

Na televizní stanici Noe by potopa světa dle Darrena Aronofského pravděpodobně nezabodovala a možná by byla nominována i na cenu Antikrist roku. Jeho výklad starozákonní události se s Biblí příliš neslučuje. Režisér totiž použil jen námět jako torzo svého příběhu, který zavání spíše fantasy pohádkou, než křesťansko-historickým snímkem. Ještě hůř to dopadlo v arabských zemích, kde film pro jistotu rovnou zakázali. Proti promítání filmu vydala náboženský výnos renomovaná instituce sunnitského islámu, káhirská univerzita Al-Azhar. „Jsme proti jakémukoli zpodobování mesiášů, božích proroků a společníků Proroka. Provokují city věřících, v islámu je to zakázáno a jde o zřejmé porušení islámského práva.“ uvádí výnos. (zdroj: idnes.cz)

Pravdou je, že filmový výklad Noemova příběhu je pojat opravdu volně a pozorný divák, byť jen se základní znalostí původního příběhu, v něm objeví nesrovnalostí více než dost. Na druhou stranu se nalézáme na stránkách zabývajících se fantastikou, takže film, který by se promítal v čase vánočním a měl silný náboženský podtext, by si zde jen těžko hledal místo. Namátkou Metuzalém zcela jistě nevlastnil zázračný meč a Noe by měl slyšet hlas Stvořitele, ovšem zde si místo toho dopřává doušků houbového čaje, po němž trpí vizemi o velké vodě. Předpotopní lidé v Bibli Noemem a jeho tvorbou Archy opovrhovali, zde chtějí třeba i násilím nasednout na bárku, kterou s pomocí kamenožroutů stloukl ze dřeva lesa, jejž mu v nejsvatějším trysku zasadil a nechal vyrůst ten nejvyšší. Kamenožrouti jsou, prosím pěkně, padlí andělé, jež nechal Bůh na zemi a kteří mají svou nadpřirozenou záři obalenou jakousi směsicí strusky a kamení. Co se pak s nimi stane, když předpotopní zlosyné zaútočí na Archu, nechám jako překvapení pro potencionální diváky, ale prozradím, že tvůrci filmových triků se zase jednou pěkně vyřádili. Noemův vzrůstajíci fundamentální psychopatismus během plavby na povodňových vlnách by asi také mnozí věřící doprovodili pokleknutím a pokřižováním se. A to, že podle Bible přežilo potopu osm dospělých lidí, se s filmovou fikcí, kde je sice počet dodržen, ale polovina vyvolených je ještě neplnoletých, je už jen takovou okurčičkou na nejvyšším patře pomyslného dortu, který pro nás ve studiích Paramount Pictures připravili.

Film se natáčel na osmi místech, krom Spojených států také na Islandu (oblíbená destinace pro fantasy eposy) či v Mexiku. A mám takový pocit, že pro nábožensky smýšlející diváky se může místy jednat i o jakýsi osmý div světa a prozření, o kterém doposud neměli ani zdání. Jisté je, že na setkání křesťanské mládeže se tento biják bude promítat jen stěží… i když kdo ví. Více mi však vadí, že děj je plný nelogičností, které diváka nutí uchylovat se k dětské otázce „Odkud se vzali?“. Po vizuální stránce mu můžeme cokoli vyčítat jen stěží, možná jen občasnou pastelovou přesycenost některých scén. Tady je dobře vidět, že vizualizace Noema byla v rukou zkušených filmařů. Ale samotná stavba příběhu a dějová linie se občas utápí ve vlnách, které se tvrdě tříští o boky plovoucí Archy. Krok Darrena Aronofského k hollywoodským velkofilmům se tedy jeví jako dosti rozpačitý a vrtkavý. Holt ne každý může suchou nohou kráčet po mořské hladině. Pokud pokladny kin nenaplní kontroverznost snímku, tak s nějakými ovacemi slávy může počítat jen stěží. A co na to řeknou fanoušci jeho předchozích filmů, si ani netroufám odhadnout. Jisté je, že stejně jako v tenise, to bez druhého lépe zvládnutého podání asi nepůjde.

Noe (USA, 2014, 138 min)

režie Darren Aronofsky, scénář Darren Aronofsky a Ari Handel,

hrají Russell Crowe, Jennifer Connellyová, Emma Watsonová, Ray Winstone, Anthony Hopkins ad.