Ocenění

Aargh! aneb Komiks bez hranic (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Čtvrtek 25 Červen 2015 9.15

Komiksová revue Aargh! se za léta své existence stala známou a vyhledávanou značkou. Z fanouškovsky nadšeného fanzinu se vypracovala na regulérní časopis, který vychází za pomocí grantů a přináší přehled nejen o tuzemské, ale i o zahraničních komiksových scénách. V každém čísle je věnován prostor jedné zemi a tamním tvůrcům. V aktuálním čtrnáctém čísle se takto mimo jiné podíváme do Velké Británie, která je jednou z mála evropských zemí držících krok s celosvětovým komiksovým děním. A to nejen co se kvality samotných tvůrců týče, ale i zajímavostí produkce, která v daném teritoriu vychází. Jak se už stalo hezkou tradicí, čtenáři si mohou vybrat ze dvou variant obálky. Jednu stvořil Vladimír Tučapský, jehož tvorba už dnes náleží do zlatého fondu tuzemské komiksové scény, a autorem druhé je Lukáš Fibrich, kterého fanoušci znají nejen díky letité spolupráci s oblíbeným časopisem ABC.

Aargh14-Tucapsky

Jednou z opravdu silných stránek Aargh!u je a vždy byla publicistika. Zvláště pokud je z pera píšícího šéfredaktora Tomáše Prokůpka. Ten svými články a především poctivým píděním se po informacích dokázal pozvednout tuzemskou komiksovou publicistiku od neoraného pole až k fundovaným textům plných dosud nezveřejněných a nadmíru zajímavých informací. O pravdivosti mých slov vás určitě přesvědčí i vydaná vydatná publikace Dějiny československého komiksu 20. století, navržená například na literární cenu Magnesia Litera, na které má tento autor lví podíl. Až sem dokázala vést jeho cesta, která započala prvními články v komiksovém fanzinu. V aktuálním čísle se od něj dočkáme dalších dvou badatelských prací. Komiksová torza: Skrytá tvorba Milana Ressela představuje autora, který v sedmdesátých letech započal svou tvůrčí dráhu v populárních dětských a mládežnických periodikách Ohníček a ABC. Jeho autorské šuplíky v té době však ukrývaly i množství nepublikovaných prací nebo torz nedokončených obrázkových příběhů. Profil Miloše Nováka pak čtenářům představuje zajímavého a bohužel pozapomenutého tuzemského tvůrce, jehož práce však ve své době působily svěže a držely tempo se světovým komiksovým děním.

Jean-Christophe Caurette přináší stať Jak funguje francouzský komiksový trh, která je zajímavou sondou do nitra tolik opěvovaného frankofonního komiksového světa a samozřejmě i na jeho vydavatelské a prodejní pulty. Pohled na Současný britský komiks pak přináší známý publicista a kurátor Paul Gravett, který do tohoto Aargh!u vyjednal i ukázky z tvorby tamních autorů. Článek Terezy Drahoňovské Neviditelní se pokouší zmapovat tuzemské autory, kteří se prosadili v novém miléniu. V tomto případě je třeba přiznat, že si autorka ukousla poněkud velké sousto a její článek působí jaksi neúplně a povrchně. Přesto však má informační a vypovídající hodnotu. Kořením každého média jsou také rozhovory a ani toto číslo nezůstává pozadu. Je v něm vyzpovídán autor jedné z obálek Lukáš Fibrich. Nejen o jeho nejznámějším hrdinovi se mnohé dozvíte v článku s názvem Kdo chce zabít Mourrisona.

Aargh14-Fibrich

Pojďme však k samotným komiksům, které jsou nejdůležitější složkou každého takto zaměřeného časopisu. Aargh! už delší dobu představuje tuzemské autorky a jednou z absolutně nejzajímavějších je bezesporu Lenka Šimečková, která se zde prezentuje hororově atmosférickým komiksem To není moje sestra scenáristického dua Adéla Blažek Hrivnáková a Josef Blažek. Jak jsem se zabila Štěpánky Jislové je naopak filozofující existencionální dílo. Jak se zdá, tento styl komiksového vyprávění začíná být u nás velice populární a samotný Aargh! tímto stylem často míří. Podobné se na čtenáře sice valí jako lavina deprese, ale krom ní a kreslířského stylu daného autora bohužel nepřinášejí mnoho nového. Následující bezeslovná Kašna Kateřiny Čupové se může pyšnit poutavým dějem a neotřelým nápadem. Komiks v celkovém dojmu působí příjemně a pyšní se výborným tempem vyprávění, propracovanou a dospělou kresbou i povedeným závěrem. Tohle je ten přesně případ, kdy komiksová revue odvádí nedoceněnou objevitelskou práci (nejen) na naší komiksové scéně.

Řeč těla Přemka Ponáhleno zaujme především svou kresbou, ve které je asi nevíc cítit humor, nadhled a hravost. Jedním z nejlepších komiksů čísla je následující Ilja Muromec a Hitlerův kráčející zámek Ondřeje a Pavla Bláhových. Styl, v němž je příběh vytvořen, připomíná jak námětem, tak i hranatými tvary kresby samotné Mikea Mignolu. Starosti Jáchyma T. Václava Kabáta zaujmou především kresbou. Ve čtrnáctém čísle objevíme i jednostránkový kraťas Legendární život oblíbeného Jiřího Gruse nebo stejně dlouhé Dobrodružství Rychlé Veverky známého Pavla Čecha. Další ze známých jmen českého komiksu, Vladimír Tučapský, musí Vydržet do svítání, aby představil komiks v duchu svého standardního kolážovitého stylu. Lukáš Fibrich pak v námětu Lenky Procházkové přináší své Štafle, u kterých mrzí snad jen přílišná předvídatelnost děje. Tuzemskou třešničkou na závěr je strip Pas Faux Pas Jana Pomykače, který se současné české stripové tvorbě vymyká snad úplně vším.

Aargh14-Britain

Britské království je zastoupeno šesticí komiksů z produkce známých tamních autorů. Brian Bollard představuje Herečku a biskupa, kteří zaujmou krásně realistickou kresbou a neotřelou variací na morálku církevních představitelů. Nejzvučnějším jménem čísla je bezesporu Dave McKean, který se zde blýskl čtyřstránkovou Tíhou slov. Autorův nezaměnitelný styl přináší klasicky bizarní výjev z jeho bohaté fantazie. To Luke Pearson svou realisticky cartoonovou kresbou je úplně jiný šálek pravého britského čaje. Nesmíš se bát je fantaskním dětským příběhem, který začíná klasickými dětskými lapáliemi a překvapí svým zakončením. Tom Gauld inspirován jedním obrazem předkládá Sbírání lebek. Jeho dvoustrana dokládá, že na základě jednoho obrazu mohou myšlenky vytvořit zajímavý příběh. Karrie Fransmanová osobitým ohledem předloží Komiks o stvoření, který zaujme jak myšlenkou, tak i kresebním stylem a prací s panely. Pokud se v úvodníku píše o českých autorkách, které jsou v současnosti asi nejzajímavějšími novinkami na naší scéně, tak tahle britská autorka strčí všechny své věhlasnější kolegy z Albionu hravě do kapsy. Minimálně v tomto zde předloženém výběru. Posledním zástupcem britské tvorby je William Goldsmith a jeho Procházka. Název vypovídá za vše, otázkou je jen co a koho na svém špacíru autor potkal.

Aargh! je bezesporu komiksovým sborníkem, který se vyplatí sledovat. U tuzemských autorů můžeme mluvit o představení těch, kteří redakci časopisu něčím zaujmou, a o sázce na dnes už známé autory. Nutno jedním dechem podotknout, že někteří z nich se vyvíjeli společně s tímto periodikem a často bylo sázeno na vzájemnou podporu. Aargh! je tady už patnáctým rokem a za tu dobu se v něm a paralelně i na naší komiksové scéně událo mnohé. A v mnoha případech byl časopis i dvojice jeho stvořitelů u toho. Co se týče výletů do různých zemí v každém čísle, tak tentokrát jsme se dočkali jedné z nejzajímavějších, ale především nejvyhlášenějších evropských komiksových lokací, ovšem mnohem častěji jde o předvedení tvorby od autorů ze zemí, ve kterých jsme ve svém komiksovém vědomí měli zatím jen bílé místo na mapě. Krom zdroje výborných komiksů je Aargh! rovněž badatelským centrem, jež svými objevy otevírá brány poznání pro množství zdejších komiksovým fanoušků a milovníků. Prioritně nekoketuje s mainstreamem, tak jak ho v dnešní době chápeme, ale dává přednost autorským a nezávislým věcem. A zápal, se kterým to jeho tvůrci dělají, by měl být příkladem pro všechny, kteří chtějí nejen na domácí scéně něco dokázat.

Tomáš Prokůpek a Tomáš Kučerovský

sest. AARGH! číslo 14

brožovaná, obálka Vladimír Tučapský / Lukáš Fibrich, 128 stran, 175 Kč

aargh-logo

245 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.