Ocenění

Tajemství chatrče Abdela Jameely – úvaha nad textem

Autor Petra Kubátová | Aktuality | Úterý 28 Červen 2011 7.00

Ještě před tím, než se budu věnovat postavě mladého učeného lékaře z povídky Saladina Ahmeda, ráda bych osvětlila jev, který v něm hraje velikou roli. Ahmed zmiňuje přesvědčení vesničanů, že je manželka Abdela Jameely čarodějnice. Lidé svá tvrzení opírají o stopy kozích kopyt, které se kolem hory objevují.

Zdá se to poněkud „přitažené za vlasy“? Vůbec ne. Ve starých tradicích semitských národů existoval zvyk, při kterém se z vesnice vyháněl do pouště kozel, aby byl usmířen Azazel, pouštní démon. Tato tradice měla zajistit určité smíření s nečistými silami, které žijí na poušti, a zároveň je symbolicky vyhnat ze společenství lidí (arabské ´azala = odstranit). Samotné jméno Azazel má několik výkladů, jednou z možností je „kozel, který je zahnán“. Ten, který kozla do pouště v rámci tradice vyhnal, se pak musel před návratem k lidem umýt a vyprat si šaty. Ve světle těchto skutečností nahlížíme strachu vesničanů z jiného úhlu. Ačkoliv se tedy v oblasti nevyskytují stáda (jak mladému učenci tvrdí), přesto se kolem chatrče objevují kozí stopy. Démon případně démoni se pohybují v okolí hory. A protože Abdel Jameela ukrývá svou ženu, nabízí se samozřejmé tvrzení, že je čarodějnice.

Ústředním motivem povídky je láska. Láska mladého lékaře k zapovězené nevěstě, láska Abdela Jameely k manželce. Ačkoliv je Shireen, zapovězená nevěsta, čtenáři jen několikrát zmíněna, její role v příběhu je veliká. Mladý lékař se musí poprat nejen se svým společenským postavením, které není příznivé, ale také se svou vírou, která je, zdá se, s Shireen v lehkém rozporu. Shireen je dcerou bohatého perského velmože a z příběhu vyplývá její poněkud „volnomyšlenkářský“ postoj. Je přesvědčená, že láska je důležitější než peníze, náboženství nebo povinnost. Jak to, že se v popisu starobylého islámského světa objevuje mladá žena s tak odvážnými myšlenkami?

Je možné, že povídka je zasazena do období po roce 660, kdy kalifát drželi Umajjovci v Damašku a kdy se začala rozvíjet islámská teologie. V rozporu s lidovou tradicí se tu objevuje skupina, která hájí svobodu lidské vůle jako neodmyslitelnou stránku Boží spravedlnosti. Tvrdili například, že poznávání pomocí rozumu je lidskou povinností. Ve chvíli, kdy narazili na obtížná místa v Koránu, která se nedala rozumem vysvětlit, snažili se je vyložit jako metaforu. Odmítali také tvrzení, že Korán je nadčasový a tvrdili, že by měl být vykládán z perspektivy doby vzniku. Za vlády Abbásovců se tento směr rozvinul ještě víc a zastánci této školy byli nazýváni mutazilité.

Shireen je tedy zřejmě dcerou šlechtice, který je mutazilitou, a tak už od mala může poslouchat učené debaty nejen nad Koránem, ale také nad překlady řeckých filosofů a křesťanských učenců. Je tedy o to uvěřitelnější, že se mladý lékař zamiluje do krásné a vzdělané dívky. Sám hlavní hrdina ale zjevně mutazilitou není. Sledujeme tedy nejen jeho boj o život Abdela Jameely, ale i vnitřní konflikt víry, ve kterém se kloní k novému, mutazilskému, směru. Je to konflikt velice tvrdý uvědomíme-li si, že hybatelem je žena, která v tradičním pojetí ztělesňuje démona – zlo a nečisté síly. (Zvlášť pikantně potom působí zjištění, že „démonství“ zpodobňované kozími nožkami, vlastně celou dobu v člověku dřímá a čeká na to, kdy ho osvobodí láska nebo nějaký radikální čin.)

Mladý hrdina se tedy odklonil od svého pojetí víry a přijal učení, které bylo v našem světě bohužel zavrženo jinou teologickou školou. Necítí ale radost. Cítí nejistotu nad tím, zda ho Shireen přijme. Na cestě k poznání ho totiž vedlo něco, co je v tradici mnohem starší nazýváno démonem. Nejistota ale také pramení i z toho, že se poprvé rozhodl na základě svobodné rozumové úvahy a neudělal to, co by udělat jako tradiční pravověrný měl. V důsledku toho se změnil. Přijme ho jeho nevěsta?

Saladin Ahmed připomíná v povídce mutazilu v době, kdy se islámská teologie ocitá ve slepé uličce a převahu nad vzdělaností a kritickým přístupem získávají islamisté. Příběh sám je provokativní nahlédneme-li ho očima tradičního muslima současnosti. Jako opozice k mutazile vzniklo v 9. století učení, které je později nazváno ašaritské a které postupně všechno popřelo. Korán je v jejich podání brán nadčasově a doslovně, nic se neděje jen tak, vše činí Bůh. V našem světě není příčina ani důsledek, vše je samostatný Boží čin…

A ašaritská škola vládne tvrdou rukou islámské teologii bohužel dodnes.

811 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 2 »

  1. Comment by idle — 28.6.2011 @ 9.32

    Díky za dokreslení prostředí, o Blízkém východě toho moc nevím a je fajn vědět, že to dává smysl i v širších souvislostech než je jenom rámec povídky.
    Třeba nad těmi kozími kopyty jsem se vůbec nepozastavila: k odsouzení někoho, kdo se vymyká nebo se dokonce ukrývá, podle mě stačí jen málo. Ale pokud se to opírá o konkrétní pověry a zvyky, pak to samozřejmě přidává na uvěřitelnosti.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  2. Comment by KeB — 30.6.2011 @ 19.56

    Sice nevím, kdo je Petra Kubátová, ale tenhle článek je velmi dobrý a poučný. Povídce dodává další přidanou hodnotu. Moc děkuji autorce za poučení o mně neznámých vodách. KeB

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.