Ocenění

Anno Dracula: Báječná léta s krvavým hrabětem

Autor | Aktuality | Neděle 11 Květen 2014 9.00

Hrabě Dracula je bezpochyby popkulturní fenomén. Bram Stoker, který o něm v roce 1897 napsal dodnes slavnou knihu, sice nebyl první, kdo psal o upírech, ale jeho dílo mělo v rámci upírského žánru zcela zásadní vliv. Od té doby vzniklo bezpočet Draculovských variací – literárních, filmových, ale i divadelních a videoherních. Kdo by tak Draculu neznal? Ale, ruku na srdce, opravdu Draculův příběh znáte? Víte, oč mu ve Stokerově knize šlo a jak dopadl? I na to se vás zeptá kniha Anno Dracula od britského spisovatele Kima Newmana, která by měla brzy vyjít v českém překladu. V Newmanově knize totiž Dracula neskončil rukou Abrahama Van Helsinga a jeho přátel…

Místo toho zůstal v Londýně a povedl se mu vpravdě husarský kousek – roku 1888 se oženil s královnou Viktorií a proměnil ji v upírku. Od té doby vládne Británii, která díky tomu prochází velkými změnami. Politická a společenská smetánka rychle pochopila, odkud vítr vane, a proměna v upíra se stala společenským bontonem. Vampyrismus ale není vyhrazen jen pro bohaté; řady Whitechapelských prostitutek záhy rozšířily lehké děvy – upírky, které za své služby kolikrát ani nechtějí peníze a stačí jim trocha zákazníkovy krve, případně dotyčného zájemce za mrzký peníz promění v upíra (upírem se člověk stane tak, že se napije malého množství upírovy krve). Chudák ale zůstává chudákem, ať je živý, nebo nemrtvý, přerod v upíra je často komplikovaný a ne vždy bez následků a sociální situace nižších společenských vrstev se tak spíše komplikuje, než vylepšuje. Řada lidí také stále upíry nenávidí, transformaci své oblíbené královny nepřijali a pořádají různé diverzní akce a demonstrace, které jsou tvrdě potlačovány policií a Karpatskou gardou, elitní Draculovou vojenskou jednotkou. Popravy (Draculovou oblíbenou metodou) jsou na denním pořádku, nepohodlné osoby jsou internovány v jakýchsi koncentračních táborech. V monarchii to vře, a aby toho nebylo dost, v už zmíněné chudinské čtvrti Whitechapelu došlo k několika brutálním vraždám upírských prostitutek; vrahovi se přezdívá Stříbrný nůž, ale objevilo se i jiné jméno – Jack Rozparovač…

Hrdina příběhu, Charles Beauregard, pracuje pro Klub Diogenes (viz Řecký tlumočník, jedna z povídek o Sherlocku Holmesovi), což je tajemná organizace s vazbami na královskou rodinu, je tedy de facto agentem Koruny. Nedávno se vrátil do Anglie po tříletém angažmá v Indii a nemůže přivyknout proměně Londýna v město upírů. Královna je nicméně, slovy reprezentantů Klubu Diogenes, znepokojena řáděním Stříbrného nože a Charles je pověřen vyšetřováním (které za policii vede inspektor Lestrade, další postava z Holmesovského univerza). V rámci pátrání se záhy setkává s Genevèive Dieudonné, více než čtyřsetletou upírkou s vizáží šestnáctileté slečny. Genevèive je starší než Dracula a není z jeho pokrevní linie; pracuje v Toynbee Hall, jakési Armádě spásy pro upírskou spodinu, a má tak blízko k zavražděným upírkám. Společně pátrají po vrahovi, jehož činy začínají mít i politické konsekvence, neboť protiupírské hnutí jej má za hrdinu a vraždy upírek jsou vodou na jejich mlýn. (Pokud vám postava Genevèive někoho připomíná, pak jste nejspíše četli Newmanovy příběhy z univerza známé hry Warhammer, kde se vyskytuje její stejnojmenné alter ego. – pozn. redakce).

Než se rozepíšu o kladech a záporech Newmanovy knihy, musí zaznít jedna zásadní informace: Pokud si chcete román Anno Dracula užít, je třeba znát Stokerova Draculu. Přečtěte si originální verzi na Projektu Gutenberg zdarma, nebo si sežeňte některé z četných českých vydání, podívejte se na Coppolův film anebo si alespoň někde přečtěte synopsi, abyste věděli, kdo je kdo. Je to opravdu důležité, jednou z hlavních postav Anno Dracula je dr. Seward, jeden z hrdinů Draculy, a jeho příběh je úzce svázán s událostmi, které popisuje Bram Stoker ve své knize. Seward se sice ve vzpomínkách k oněm událostem vrací, ale přesto je velmi vhodné, abyste věděli, kdo byli manželé Harkerovi, kdo byla Lucy Westenra, jaký měli vztah k Draculovi a jak to prostě celé bylo. Obávám se, že pokud jste Draculovým příběhem zcela nepolíbeni, Anno Dracula vás příliš nezaujme a bude vám připadat poněkud zmatený.

Román se dočkal několika samostatných pokračování…

Newman si ale nevystačil pouze s Draculou, jeho román je doslova prošpikován odkazy a vtípky na dobová i pozdější, převážně braková, díla, nejen s upírskou tématikou. To je může být pro některé zvídavější čtenáře spíše problém, protože řadu z nich nemá český čtenář (ale nedělám si iluze ani o čtenářích britských či amerických) šanci rozklíčovat, a to přesto, že kniha obsahuje anotace k jednotlivým kapitolám, kde jsou některé odkazy vysvětleny. Dovolte pár příkladů, nejprve těch známějších – o bratrech Holmesových už byla řeč, příběhem se mihnou doktoři Jekyll a Moreau, hrabě Orlok, Alžběta Báthoryová… z těch obskurnějších jmenujme dva: zaprvé, v příběhu sehraje určitou roli doktor Fu Manču, hlavní padouch populárních šestákových románů první poloviny dvacátého století, ale kdo si na něj dnes vzpomene? Navíc není v příběhu ani v anotaci přímo jmenován a má nám to zřejmě dojít (podaří se to ale asi málokomu). Druhým příkladem je seržant Dravot, v Anno Dracula poměrně důležitá postava. A kdože to je? Inu, Dravot je postava z Kiplingovy povídky „Muž, který chtěl být králem“ (ve filmové verzi, kterou možná znáte, ho hrál Sean Connery). A co dělá Dravot v Newmanově upírském románu? Těžko říct. Možná je to nějaký sofistikovaný vtip, anebo tu povídku má autor prostě rád, opravdu nevím. Abych to shrnul, řada odkazů je milých a pobaví, převažují ale ty poněkud obskurní a čtenář nejspíš udělá nejlépe, když je bude ignorovat.

Byla by totiž škoda utápět se v odkazech, když se můžeme nechat unášet zdařile vybudovanou atmosférou. Newmanovi se povedlo sugestivně zobrazit chudobu a bohatství viktoriánské společnosti, která se díky upírům otřásla v základech. Viktoriánská upjatost londýnské šlechty ostře kontrastuje s upírskou morbidní smyslností. Newman logicky navazuje na tradici gotických románů, jejichž čelným představitelem byl právě Stokerův Dracula. V posledních letech jsou nám upíři prezentováni jako zadumaní a posmutnělí jinoši, kteří vyvolené dívce dopřejí věčnou a vpravdě nehynoucí lásku (na rozdíl od teplokrevných hochů, kteří za pár desítek let zestárnou a umřou). Anno Dracula je návrat ke kořenům. Upíři vzbuzují v živých lidech směs touhy a odporu. Upírovo sání krve je velmi intimním aktem, který má hodně blízko k sexualitě; je afrodiziakem, zakázaným ovocem, které přináší slastné pocity upírovi i jeho oběti. Stát se upírem může být vstupenkou do lepší společnosti, umožní člověku toužícímu po moci nechat se strhnout proudem dějin, přisát se na jejich příslovečný tep a strávit celá staletí budováním vlastního vlivu, tak jako se to podařilo Draculovi. Ale cena za nesmrtelnost, ač to není na první pohled patrné, je vysoká. Náhlý závan hniloby v přítomnosti upíra připomene jeho pravou podstatu a z věčně temných whitechapelských uliček zírají smutné oči nemrtvých chudáků, kterým se svět živých navěky vzdálil.

Možná si říkáte, že upírů už máte plné zuby (a to nejen horní trojky) a královna Viktorie že se už v různých steampunkových a jiných románech natrpěla dost i bez této knihy. Pravda je, že román vyšel anglicky poprvé už v roce 1992, tedy dávno před upírskou renesancí z počátku jednadvacátého století, a ve své době jistě působila originálněji než dnes. I přesto se Anno Dracula v té záplavě knih s upírskou tématikou neztratí. Přečetl jsem ho v krátké době dvakrát (podruhé kvůli tomuto článku) a bavil mě v obou případech, napodruhé snad ještě o něco víc, což o sobě každá kniha rozhodně říci nemůže! (V roce 2012 byl americkou Asociací spisovatelů hororu vyhlášen jako jeden ze zásadních upírských románů dvacátého století, spolu se slavnými díly Stephena Kinga, Richarda Mathesona či Anne Riceové. – pozn. redakce). Ač se jedná o samostatně napsaný příběh, pokud vás Newmanova alternativní realita zaujme, možná se dočkáme i volného pokračování, které se odehrává za první světové války. Jestli vás František Novotný ve svém opusu Valhala zaujal představou vzdušného souboje dvojplošníku s drakem, zkuste si představit souboj dvojplošníku s upírem schopným metamorfovat v obřího netopýra – přezdívka Rudý baron tak dostává zcela novou náplň.

Kim Newman: Anno Dracula

vázaná, překlad Milan Žáček, obálka Michal Kuba, 416 stran, 389 Kč

1 077 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 3 »

  1. Comment by Noir — 11.5.2014 @ 20.09

    Výborný článek, jen víc takových!

  2. Comment by Jan Peregrin — 18.5.2014 @ 21.44

    Noir – děkuju!

  3. Comment by PMarek — 22.1.2015 @ 8.38

    Naprosto dokonalý článek ! Nejen, že si samozřejmě koupím Anno Dracula, pro sichr jsem si jako předkrm dal znovu i Stokerova Draculu, abych si vše oživil a Newmana si víc vychutnal. Už brzy ! :-) To nám ten rok pěkně začíná… A loňský díky Černým křídlům Cthulhu krásně končil.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.