Ocenění

Asterion vpravdě literární (preview)

Autor | Aktuality | Neděle 2 Říjen 2016 12.10

Bylo jako první vejce, nebo slepice? Netušíme. A nevíme ani, jestli jako první vznikly hry na hrdiny, nebo jim předcházela touha tvořit světy plné exotických dobrodružství, magie a příběhů hodných fantasy n-logií. První základy Forgotten Realms vytvořil Ed Greenwood v druhé polovině šedesátých let, přestože příručky vybízející k procházkám po Faerunu přišly až o dvacet let později, v době, kdy se zjevilo i Dragon Lance s Krynnem. S úspěchem Dračího doupěte se začaly postupně objevovat instantní světy v podobě předpřipravených dobrodružství a herních modulů i u nás. Po nesmělém začátku v podobě Prokletí Karaku a Dvanácti sošek Almiru přišly ponurá detektivka Danghanská kletba, Ardanský rituál balancující na pomezí mezi hororem a epickou fantasy, první systematičtěji prozkoumávaný svět Taria… a nakonec Asterion, který si svou koncepcí tematických a geografických příruček nijak nezadal se zahraničními projekty.

asterion-01

Zásluhou týmu kolem Zbyňka „Gilgalada“ Holuba se v říši fantazie objevila planeta prosycená magií. Bohové se v ní, dle nejlepších tradic Dračího doupěte, se smrtelníky příliš nezaplétali, ale oba popsané kontinenty přímo sváděly k dobrodružným výpravám. Skřeti byli hroziví, ruiny tajemné, historie slavná a plná osudových okamžiků, za vším neštěstím světa stál tisíce let starý padouch. Asterion se řídil heslem „klišátek se nelekejme a na množství nehleďme“. Navzdory tomu tvůrci reagovali na celou řadu zlopověstných „dračákovin“, které se oblíbené hry držely navzdory pranýřování v Dechu draka, a snažili se ukázat, že družinka může prožívat i jiné věci než pětiřadou variaci na Conana putujícího, bordel dělajícího.

Právě snaha spojit klasickou hrdinskou fantasy s „něčím originálním“ Asterion přivedla k motivům kolonizace (znovu)objeveného kontinentu a specifické metafyzice. Jak moduly přibývaly, přidala se i potřeba držet krok s vývojem žánru. Svět nakynul, co se rozsahu, reálií i hloubky týká. Svou komplexností se začal dokonce podobat zahraničním bratříčkům. Konzistencí ovšem připomíná spíše dort pejska a kočičky – kdo by se snažil do své hry nacpat skutečně všechno, co tento svět nabízí, dočkal by se nemilých překvapení. Díky tomu však můžeme v literárním Asterionu najít… prakticky cokoli. Epickou fantasy, humor i ušmudlané historky z podsvětí.

asterion-02

Asterionská knižní dobrodružství

Krom povídek, soustředěných kolem již zaniklého Dechu draka a zastoupených rovněž ve sbírkách s tématikou her na hrdiny, dostaly krátké asterionské příběhy prostor i ve vlastních antologiích. Zrození Modrého měsíce, Marellion a povídkový román Město přízraků ukazují mnoho podob sdíleného světa. Literární řada s nimi však nepadá, ani na nich nestojí.

V roce 2007 ji odstartoval samotný Zbyněk Holub sbírkou Kaat – Smrťáček aneb historky Cechu Eldebranských katů. Ledasco naznačuje ironické odvození titulu mistrů popravčích od jména kočičí společnice bohyně Sirril – ti eldebranští jsou spíše tajné společenství, co před staletími vzniklo s cílem napravovat křivdy a páchat spravedlnost. Autor se však nebrání slušivému nadhledu a absurdnímu humoru, který dotahuje k dokonalosti v hrobnických historkách z Krumpáče a motyk. Parta hrobníků z honosného Albirea má pro strach uděláno a roky, co jim ještě zbývají, by nejradši trávila v krčmě U Tří skřetů. Když je však Holub vyšle do světa, slovní spojení „hřbitovní humor“ získává nový význam.

asterion-07

Pokusy o hrdinskou fantasy dopadly hůř. Cesty snů z pera asterionských otců Zbyňka Holuba a Jana Galety byly příjemnou putovačkou mladého čaroděje, šamanky a barbarského válečníka ohánějícího se mačetou s poetickým jménem Holčička. Sami hrdinové by svou výpravu za legendární Zahradou snů nejspíš označili jinak; ostatně, ne všechny hráčům známé postavy, co potkali na cestě, patřili mezi sympaťáky. Avšak z plánované trilogie Zpívající meč vyšel Holubovi pouze úvodní díl: Zpívající meč: Čajový drak a kočičí démon se pustil do hlubokých lesů skřítčího císařství a v kulisách inspirovaných Dálným Východem servíroval děj, jemuž by lépe slušelo rozšíření do podstatně tlustší knihy. Výsledný epický koncentrát měl vše, co se od oddechové výpravné ságy očekává – krom délky a nekonečných odboček. Právě to mu však vyčítali čtenáři. Radovan Kolbaba naproti tomu v Pevnosti zoufalství vsadil na akčnější pojetí. Ve svém románovém debutu neváhal protáhnout ústřední dvojici nejrůznějším sajrajtem a v bojových scénách přímo exceloval, horší to bylo se svižností dialogů, atmosférou a s psychologií postav.

asterion-04

Za vším hledej ženu

Další autoři asterionských románů, Jan „Čenis“ Galeta a Hanina Veselá, sázejí na silné hrdinky, lehce ve stylu protagonistek Petry Neomillnerové. Městská fantasy Stíny Erinu: Šíp v zádech měla zahájit sérii příběhů krásné bohaté vdovy Danuty, dalších svazků jsme se prozatím nedočkali. Galetova hrdinka v sobě nese prokletí Zorra či Bruce Wayna. Na veřejnosti půvabná a úctyhodná dáma, ve stínech smrtící asasína a kdekoli mezi tím žena nucená udržet oba životy v chodu a zároveň co nejdál od sebe. Pyšné obchodnické město Erin přitom nabízí tolik pokušení, jimž je tak snadné podlehnout.

Ještě snadnější je oblíbit si Plaveňanku Magnolii. Nolly – pozdější paní Magna – navíc vykvetla uprostřed čertovy zahrádky a nezkultivoval ji ani vliv mentora patřícího k nejmocnějším čarodějům (nejen) své doby. Zůstala poněkud sebestřednou, vždy si vědomou, jak na muže působí pohled na přitažlivou ženu prakticky bez předsudků… a drzou. Nolly, rusovlasá jako každý asterionský psionik, si dokázala vytvořit knižní „one woman show“. Na stránkách svých příběhů se s naprostou samozřejmostí setkává se skutečně mocnými a nebezpečnými hráči světové politiky, a sem tam vyklouzne i bez šrámů. Vše zcela v rámci pravidel hry. Hanina Veselá se s řádem Asterionu seznámila skutečně důkladně a efektivně si s ním pohrává, ať už se týká hrdinčiných hrátek s nekromancií v Magnolii a démonovi, nebo v mozaice událostí vázaných k zapomenutému městu Thurg z Drak bere vše.

asterion-05

Asterionské příběhy, stejně jako ty z Faerunu či z Krynnu, nepřinášejí prvoligovou fantasy, většina z nich však staví na poctivém řemesle, svižném tempu a postavách, jež se mají dostat čtenáři pod kůži. Rozsah jednotlivých knih je navíc drží v komornějším pojetí – na rozmáchlá vyprávění plná epických bitev prostě není místo. Hrdinové jednotlivých autorů krom toho projevují sklony si raději jít z cesty; snad pro klid v domě, snad proto, že na takhle rozsáhlém hřišti ani není realistické plést se sobě navzájem pod nohy. Přesto dohromady tvoří Asterion plný barev, vůní a s příchutí dálek, která vzbuzuje touhu po vlastním vyprávění. A třeba i chuť se domluvit s partou kamarádů, zalistovat ve starých pravidlech a dát dohromady bandu dobrodruhů – i kdyby jen na to, aby se sešli v hospodě a pak vyrazili zkoumat zříceninu na kopci, kde prý straší.

488 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 6 »

  1. Comment by Andrea F. — 5.10.2016 @ 6.48

    Tak si říkám, jestli ta autorka, když už tu hodnoti „klišátka“ a konzistenci světa (vtipně uvedenej jinej obobně rozáhlý svět je zrovna FR :D ) opravdu četla něco z toho, co tu hodnotí. Vzhledem k tomu, že ani neví, kdo svět založil – což se dočte v každým z těch modulů – tak asi ne. Škoda. Já si je jen pujčuju od PJ a vím to… A to je jako smutný.

    Stejně třeba „bohové se s lidmi moc nezaplétají“ je nesmysl. Opak je pravdou. Asterion ŽIJE konfliktem v božské sféře a tím že se bohové ROZHODLI chodit mezi lidma. Chápu že jako argument „před tejdnem jsme hráli a potkali jsme Gora(boha války) na jeho pouti s jeho paladiny“, nebo „bůh soudce veřejne přijal vízvu temnýho boha odplaty a prohrál slovní souboj a všichni to mohli vidět, i my tam byli“ vyzní blbě, ale není to tak, neb je to přesně tak jak to má podle modulů být.

    proč tu píše preview když tomu ani za mák nerozumí a nejspíš to nečetla?? Já četla moduly všechny a jako moc to podle toho nepoznávám :// To je jako tak těžký napsat nějakejm autorům nebo lidem co to fakt četli?? :D

    Jinak když už autorka kritizuje dýlku, daleko déééélší byl „Drak bere vše‘ – stovky stránek nesmyslných zmatených odboček, a utrpení kdy jsem dál četla je proto že to stálo tolik peněz a protože to je z Asterionu (a hlavně mi to povolil PJ Už vim proč se u toho tak záludně smál:/). A s tím „podle pravidel“ je to taky na štýru, náš PJ by ji uškrtil. A že nikde nejsou v knížkách epický bitvy je taky pitomost :D

    A nejhůře co jsem četla je přijímaný spíš Zrození modrého měsíce. Když už. A vubec nemá bejt preview spíš aspoň jako trochu nezaujatej pohled než osobní názor jako že Tohle jsou pitomosti, tohle by mělo bejt delší, tohle napsala kámoška to je super! Trapný :DDDDD

    Bude to ode mě znít jako divně, ale řekla bych… no… že je poznat že to psala ženská :/ Chjo.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  2. Comment by Martin Sust — 5.10.2016 @ 8.19

    Pozn. označení „preview“ je redakční, nikoli autorčino. A skutečně je nutné při vznášení jakýchkoli výhrad, přestože zde vždy vítaných, onen posměšný tón? Osobně to nechápu.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  3. Comment by Hanina — 5.10.2016 @ 9.13

    Článek není ani tak o světě Asterion, jako o jeho knižní řadě – a její zakladatelé jsou uvedení správně (Zbyněk Holub a později Jan Čenis Galeta. Dnes má knižní řadu i celý svět na starosti Radek Richtr, což ale autorka článku nemohla vědět). Pokud by ale někoho zajímali první zakladatelé herního světa Asterion, tak vám je prozradím: Jiří Buchta, Vladislav Čech a Karel Makovský. Lidí, kteří se nějakým způsobem na tvorbě Asterionu podíleli, je ale mnohem víc a vše se dá dohledat – např. na legii.

    Co se týče pojetí bohů, tak skutečně do světa Asterion až na drobné vyjímky téměř nezasahují. Zde si pisatelka komentáře vykládá pravidla po svém. Pokud si ale myslí, že by napsala lepší článek – třeba i o světě Asterion, který by byl věcně i literárně na úrovni, tak směle do toho.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 0

  4. Comment by ElinorRahl — 6.10.2016 @ 0.25

    Když už vynechám, že se článek věnuje výhradně knižní řadě (Asterion jako svět by NEBYL na jeden článek, spíš na sérii, byl by pojatý jinak a je to něco, s čím by se mi pitvat nechtělo právě kvůli tomu, jak se jednotlivé Asteriony budou lišit v závislosti na nastavení míry epičnosti v rámci jednotlivých družin a konkrétní aplikace zákonitostí typu tvárnost) a svět jen v základě shrne, božský konflikt se objevuje až v modulu Vzestup temných bohů. V prvním hlavním modulu (revidovanou verzí byl Čas temna, myslím ale ten skutečně původní) fungovala pouze Sedmnáctka a ve fyzickém světě se přímo promítala výhradně skrz své „vyvolené“ hrdiny (s výjimkou jednoho, který se poněkud fišpánovsky potloukal po Asterionu). Ostatně, Kharova zápornost se odvozovala na začátku od toho, že se odmítl vzdát své individuality a možnosti aktivně zasahovat do fyzické reality a stát se strážcem nějakého z principů. Ano, proběhl božský konflikt, kdy se Sedmnáctka na Asterionu střetla s bohy rasy Korulů – ale ten byl postavený do roviny „dávno, dávno, pradávno“. Pokud by komentátorka hrála v období Svobodných měst a vlády lorda Firuna v Albireu, potkat se s Gorem by ROZHODNĚ nepřipadalo v úvahu. Když jsem ještě aktivně hrála dračák a dělala PJ (oboje skončilo krátce potom, co vyšla Falešná apokalypsa), tak mi přišlo poměrně přes čáru i přímé nasazení Poutníka.

    Temní bohové jako takoví jsou z hlediska nastavení Asterionu navíc „vědecky“ vysvětlitelní a vzestup nového panteonu je víc než co jiného další formou Kharovy invaze. Nějací existovali už tisíciletí předtím, ale spadají zcela do metafyzických témat „co se může stát, pokud se duše po smrti rozhodne nedělat to, co ostatní“. Spíš než o ústřední motiv, který byl přítomný od začátku, se jedná o jednu z reflexí proměn a vývoje fantasy coby žánru. Další je třeba redefinování Khara, který začínal jako záporák z morgothovsko-sauronovské škatulky, ale postupně přihazované střípky skládačky z něj udělaly vcelku sympatického antihrdinu. Stejně tak bychom se mohly sáhodlouze bavit o tom, do jaké míry ovlivňují střípky nahozené ve Stínech jihu nastavení tvárnosti (podle nich bych mohla spekulovat, jestli platí negativní tvárnost skutečně pro všechny, respektive jestli od začátku Sedmnáctka účelově své uctívače neizolovala od negativní tvárnosti, přestože Arvedané zprvu prováděli genocidu původních obyvatel ve velkém stylu – ale skřeti se poprvé objevili až v rámci Kharova boje proti Císařství a na straně „temného pána“, přitom míra zvěrstev s tou kolonizací musela být srovnatelná).

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  5. Comment by ElinorRahl — 6.10.2016 @ 0.35

    Možná bych měla ještě doplnit, že jsem postavy nikdy neměla a nevedla v době po prvním pronikání temných kultů na sever Tary a na Lendor, protože motivy první kolonizace, Orlích poutníků, Svobodná města… a starší historie, když si člověk chtěl užít větší epiku, takže pak třeba legrácky jako arvedanské „jsme v prdeli, můžem si za to sami“ před rozdělením původního kontinentu na Taru a Lendor. ;) To, co tehdy bylo současností, a minulost Asterionu mi vždycky přišly (a přijdou) zajímavější než nahozená budoucnost. I když, nekromantská říše 2.0 je něco, nad čím nejde neslintat. :D

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  6. Comment by ElinorRahl — 6.10.2016 @ 0.57

    2 Hanina Veselá: což není tak docela pravda, v postupně odhalované budoucnosti se stal božský konflikt dost stěžejním a Khar Sedmnáctu dotáhne do přímé konfrontace a bude kolem toho velice veselo. ;)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.