Ocenění

Překvapivě moderní poslední druid

Autor Děti noci | Aktuality | Pondělí 22 Duben 2013 7.41

Nakladatelství Laser-books vydalo v březnu v rámci edice Style už třetí pokračování plánované devítidílné série Kronik železného druida. Hlavní hrdina této městské fantasy Atticus O’Sullivan má talent splynout s prostředním, ale to neznamená, že se jeho život byť jen vzdáleně blíží naší představě obyčejnosti. Je libo dát si cvičný souboj s upírem, vytočit čarodějku nebo požádat o odbornou radu vlkodlačího právníka? Nic z toho pro Attika nepředstavuje problém, mnohem vážnější situace nastávají v případech, kdy se na něj zaměří pozornost některého z bohů. Tihle chlapíci a dámy obvykle neoplývají smyslem pro humor a mají sklon řešit věci přehnaně drastickými způsoby. Však jsou také nesmrtelní, ale to je poslední druid taky.

Atticus nebo chcete-li Siodhachan ó Suileabhain prožívá neobvykle klidnou dekádu. Usadil se v Tempe, městě obklopeném arizonskou pouští, daleko od radaru většiny nadpřirozených bytostí, které mu jdou právě po krku. Vede okultní knihkupectví, prodává bylinkové čaje a každý den se po práci vrací na kole do domku s předzahrádkou, kde na něj už čeká jeho vlkodav Oberon. Občas zajde na skleničku pravé irské whisky k přátelské vdově MacDonaghové nebo poobědvá tu nejlepší rybu s bramborem v Rúla Búle, kde mu při flirtování s pohlednou barmankou Granuaile nedává spát myšlenka, co je ta holka vlastně zač. Atticus je zkrátka na první pohled příjemný a bezstarostný kluk zažraný do New Age a pop kultury.

Ovšem Atticus je starší než Kristus. Přežil druidský pogrom zorganizovaný upíry a Caesarem, vyhnul se všem pastem a léčkám, které na něj za tisíciletí připravil nakrknutý keltský bůh, a vyšel ze všeho se zdravou paranoiou hloubky Mariánského příkopu. Praktikuje mírumilovnou zemskou magii, stýká se s minimem lidí, je posedlý bezpečnostními opatřeními a ochrannými zaklínadly, nikomu nevěří a nikdy se nezdržuje na jednom místě dost dlouho na to, aby dal komukoliv šanci prokouknut jeho těžce vydřenou vnější fasádu. Bohužel přitahuje problémy jako magnet, má starosvětský smysl pro čest a v novém tisíciletí i tendenci k lehkovážnosti. O nezdravosti téhle kombinace se měla možnost přesvědčit už řada hrdinů před ním, a že se jim potíže nejlépe řešily mečem a magií? Dobrý nápad.

Autor románové série Kevin Hearne miluje komiksy, Hvězdné války, rockovou muziku a narazil v pravý čas na toho správného nakladatele, který mu umožnil popustit uzdu nerdovské fantazie. Jeho Atticus tak v sobě kombinuje staleté zkušenosti a hluboké znalosti magie s intelektem, výřečností a slovní zásobou současné internetové generace. Děj má díky autorovu vypravěčskému stylu spád, dialogy jsou vtipné a promyšlené, vysvětlovací pasáže nenudí a stránky snadno ubíhají před očima. Příběh čtenáře sice ihned hodí napospas změti nadpřirozena, bohů a reálií několika panteonů, každé z postav tu ovšem patří pevné místo a všechny detaily nakonec zapadnou, kam mají. Vykrádání mytologií a modernizace pojetí bohů ostatně není nic nového, přišel s tím už třeba Neil Gaiman. Hearne však v téhle oblasti rozhodně netroškaří, nebojí se leccos měnit a být zkrátka trochu náročnější na pozornost, což jenom přispívá k tomu, že Kroniky železného druida patří nejen k tomu nejzábavnějšímu, co současný žánr městské fantasy nabízí, ale rovným dílem i k tomu nejlepšímu.

Prohnaný

Tisíciletí neustálých obav, skrývání a to všechno kvůli jednomu meči, který si kdysi uprostřed bitevní vřavy vypůjčil od Aenghuse Óga? Atticus toho má dost. Uzavřel výhodnou dohodu s bohyní smrti, našel si příjemné místo k životu, a ve svém irském vlkodavovi, kterého naučil nejenom pravidlům telepatické komunikace, ale i ledacos o sarkasmu, získal věrného přítele, jaký mu v dlouhém a osamělém životě vždycky chyběl. Přišel čas odmítnout snadné řešení a postavit se čelem keltskému bohovi, před kterým utíkal déle, než si dokáže vzpomenout. S pomocí známých, trochou plánování a starého dobrého irského štěstí to přece nemůže být tak těžké. Z dlouhodobého hlediska jde o první z Attikových skutečně špatných rozhodnutí.

Proklatý

Zabitím boha k sobě Atticus přilákal přesně tu nežádoucí pozornost, jaké se dlouho a pečlivě vyhýbal. Problémy se najednou začínají valit do jeho klidného domova uprostřed pouště ne po jednom, ale hned po dávkách v životně dosti riskantní koncentraci. Tak například tu jsou temně naladěné německé čarodějky, padlý anděl, horda krvelačných bakchantek a navrch otravná a příliš blízko čmuchající policie. Naštěstí má poslední druid stále ještě ve vlastnictví prastarý kouzelný meč a po boku schopného upířího právníka. Rozpoutat soukromý hon na čarodějnice nepatří mezi Attikovy nejbrilantnější nápady, ale čert to vem, nastal čas splácet staré dluhy a nadělat nějaké nové.

Praštěný

Leif Helgarson se narodil před tisíci lety a skoro přesně tak dlouho čekal na příležitost se pomstít. Atticus si obvykle udržuje od upírů zdravý odstup (má dlouhou paměť), ale Leif ho zkrátka dostal a slib výpravy do Ásgardu za pomoc při likvidaci bandy zlých čarodějek patří pro někoho Attikova ražení k závazkům téměř nezrušitelným. Koneckonců Leif má pro takovou sebevražednou akci dobrý důvod, chystá se zabít Thóra. Severský bůh hromu a blesku metající kladivem je všeobecně uznávaný za největšího kokota v okolí. Za stovky a stovky let zničil bezpočet životů, aniž by k tomu měl lepší důvod než jen ukrácení dlouhé chvíle. Nadávky jeho směrem představují dobrý a široce vyznávaný zvyk, díky společné nenávisti k němu se dají uzavírat pevná přátelství. Chtít Thórovu smrt a skutečně se o něco takového pokusit představuje ovšem hmatatelný rozdíl. Atticus brzy pozná, že právě tenhle slib byl dost možná tím nejhorším, co se mu kdy poštěstilo udělat.

Arizonský rodák Kevin Hearne má dosud na svém kontě kromě pěti knih ze série Kronik železného druida také jednu novelu a tři povídky ze stejného prostředí, které pomáhají osvětlit některá bílá místa v Attikově životě. V nabitém tempu autor pokračuje i letos, kdy vydání v pořadí šestého dílu doprovodí opět dvojice povídek v antologiích a novela distribuovaná v podobě e-booku. U nás se pak v překladu můžeme těšit na čtvrtý díl s názvem Napálený a dojde i k vydání druhé povídky. Kroniky železného druida možná nepředstavují městskou fantasy, na kterou jsme zvyklí.  Jednotlivé díly nejsou pevně zakotveny v mantinelech vyšetřované záhady, ale v tomto případě to vůbec není na škodu. Příběhy posledního druida lákají něčím docela jiným – takřka neomezenými možnostmi. Třetí kniha sice vytyčí sérii určitý směr, kudy se musí cesta hlavních postav ubírat, o překvapení, akci a zvraty téměř apokalyptických rozměrů však nebude nouze ani v budoucnu. Atticus má jednoduše takové štěstí a s ním i jeho čtenáři.

Soňa „Sevia“ Martinovská

251 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.