Ocenění

Skvělé děsy Lairda Barrona (recenze)

Autor | Aktuality | Pondělí 5 Prosinec 2016 17.15

Americký autor temné literatury Laird Barron doposud českému čtenáři představil jen pár tu a tam rozesetých povídek, ale i těch několik kousků stačilo, aby si i u nás vybudoval jméno příslibu hororové současnosti. Nyní se dočkal prvního překladu celé knihy, jeho v pořadí druhou povídkovou sbírku přineslo pod názvem Okultace a jiné povídky v překladu Milana Žáčka nakladatelství Laser-books. Na prvním místě a bez zbytečného otálení je třeba zdůraznit, že jde o naprosto skvělou kolekci devíti příběhů, mezi nimiž je marné hledat slabší či méně povedený počin. Sbírkou povídek dokázal podobným způsobem ohromit naposledy nejspíše Joe Hill (Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy, překlad 2013), shodou okolností také autor hororu, mnoho společného nicméně tyto dvě knihy nemají.

okultace-obalka

Na rozdíl od poněkud rozevlátého a místy nevyrovnaného Hilla drží Barron kvalitu svého vyprávění pevně v rukou, v jednotném stylu i tvůrčím záměru, a přesto v žádném případě monotónně či nezáživně. Hlásí se k žánrovým klasikům, především k H. P. Lovecraftovi, za jehož současnou inkarnaci bývá označován. Z mistrova díla si vypůjčil řadu motivů a vědomí kosmické hrůzy, která číhá za prahem našeho světa, připravená vtrhnout do našich životů a převrátit je kompletně naruby, patří k základním prvkům většiny povídek v této knize. Na rozdíl od Lovecrafta ovšem Barron píše o několik kvalitativních stupňů lepší prózu. Je to samozřejmě dáno dobou, kdy klasikova díla vznikala, ovšem i s přihlédnutím k této skutečnosti nelze nevidět, že Barron má talentu opravdu vrchovatou porci a je v tomto směru obdařenější než jeho slavný předchůdce.

K základním Barronovým zbraním patří vedle zmíněné obliby nepopsatelně hrůzných bytostí také důkladná charakterizace postav, ocitajících se v kritických, často naprosto hraničních situací. Mnohdy jde o jedince poznamenané ztrátou či nějakým jiným osobním neštěstím, ocitající se v soukolí děsu a nadpřirozené hrůzy, nucené se jim alespoň pokusit čelit. Díky výše řečenému představuje Okultace pečlivě sladěnou sbírku, přestože většina povídek už byla před touto knihou otištěna jinde, na plynulosti a provázanosti knihy to není vůbec znát. Skutečně není od věci číst povídky popořadě, jen tak se čtenáři dostane plného zážitku. Pojďme se proto i my nyní krátce u jednotlivých příspěvků zastavit.

Les

Skvělý otvírák, díky němuž je čtenář polapen hned v úvodu a Barron už jej nehodlá pustit do samotného závěru sbírky. Hrdinou je zde Richard Partridge, kameraman přijíždějící do novoanglických lesů na tajemstvím zahalené setkání s dalšími kolegy, respektive spíše potenciálními zaměstnavateli. Postupně rozkryje smysl celé akce, je jím přesvědčení o nástupnické roli lesa a jeho především hmyzích obyvatel v budoucnosti lidské rasy. Výborná úvaha o budoucnosti lidství propletená s osobním dramatem smrtelně nemocné ženy, jedné z příležitostných Richardových partnerek. V povídce obsažený motiv rozvíjející se inteligence lesa a lesních tvorů patří k Barronovým oblíbeným představám a setkáme se s ním na stránkách sbírky i na dalších místech.

Okultace

Ostrý protiklad oproti předchozímu textu, alespoň tedy na první pohled. Počet hrdinů je omezen na dva, místo děje převážně jeden motelový pokoj na dálnici uprostřed pouště. Manželský pár zmožený alkoholem a dalšími drogami se nejprve baví vyprávěním strašidelných historek, poté s rostoucím znepokojením sleduje podivnou skvrnu na zdi. V pokoji nefunguje světlo, s prodlužujícími se stíny se fantazie obou poněkud intoxikovaných hrdinů rozjíždí naplno. Titulní povídka, vedle vzrůstajícího pocitu děsu a pochybnosti o tom, zda je vše realita nebo přelud, nabízí i dosti černohumorné dialogy.

Lagerstätte

Pocit viny přeživšího je dalším autorovým oblíbeným motivem, nejsilněji je zastoupen právě v této zajímavě vyprávěné historce. Danni v úvodu příběhu přichází během jediné letecké nehody o manžela i syna, časově rozbitá, na přeskáčku líčená povídka pak sleduje její postupný pád do šílenství a halucinací. Barron nementoruje, posoudit, zda jsou stále častěji se zjevující duchové mrtvých blízkých opravdu jen přeludy, to je práce, kterou nechává na čtenáři.

barron-01

Okultace je druhou Barronovou autorskou sbírkou…

Mysterium Tremendum

Pokud má takto vzácně vyrovnaná sbírka svůj vrchol, pak je jím pravděpodobně nejdelší text v knize, více než šedesátistránkové Mysterium Tremendum. Název odkazuje k posvátnu, za stejným důvodem nakonec putuje čtveřice hrdinů. Vede je náhodně nalezený Moderor de Caliginis (Černý průvodce), přímo lovecraftovská kniha číhající na hlavní postavy v obchodě s kuriozitami v Seattle. Podle pokynů v tomto zvláštním průvodci se vydávají do hvozdů ve státě Washington. Povídka zaujme postupnou gradací. Zprvu pomalu se rozjíždějící se děj nabere spád po brutální rvačce před jedním z hotelů, následný úprk do hor pak vpravdě mistrovsky drží nastolené tempo.

Co peklo schvátí

Z hlediska výskytu nadpřirozených prvků asi nejpřímočařejší povídka, tentokrát se obchoduje přímo s ďáblem. U kořenů historky opět nalezneme tragickou událost, hrdinka před nějakými deseti lety pravděpodobně v laktační psychóze usmrtila vlastní dítě. Následné pokusy o nové otěhotnění jsou neúspěšné, přináší jen odcizení obou manželů. Příběh je znovu situován do blízkosti Seattlu, pár přijíždí do legendami opředené chaty nazvané Černý beran. Jde o jejich poslední pokus zachránit manželství i společný život, bohužel však k němu přistoupí každý z jiného konce.

Strappado

Povídka představuje v knize do jisté míry výjimku, zatímco většina ostatních kousků míří za H. P. Lovecraftem, Strappado je věnované jinému velikánu strašidelné literatury, Edgaru Alanu Poeovi. Liší se tak použitými prostředky, Strappado nehledá hrůzu vně našeho světa, nýbrž přímo v něm, v naší přirozenosti. Dvojice hrdinů se setkává v jednom z indických hotelů, na jedné z diskoték se připojuje ke skupince dalších západních cestovatelů. Ti jsou pozvání na ilegální performanci vyhlášeného anarchistického umělce. Poté, co pozvání rozjařeně přijmou, postupně zjišťují, že je až taková zábava nečeká. Text zaujme studií mentality obětí, turisté ze západu dlouho vůbec netuší, co se chystá, a ani když strašná pravda vyjde najevo, nejsou schopni žádného odporu.

Hotel Broadsword

Naopak silně lovecraftovská povídka, však se také poprvé objevila v Joshiho antologii Černá křídla Cthulhu. Dějištěm je tentokrát postupně chátrající hotel, Pershing Dennard v něm o samotě žije řadu let. Mezi Barronovými hrdiny patří ve svých sedmašedesáti letech k nejstarším, což je do jisté míry osvěžením. Tento vdovec v nepříliš určitém vztahu s mladší ženou začne jednoho dne slýchat hlasy, linoucí se zřejmě z ventilace nebo jiného potrubí v hotelu. Události postupně eskalují do snad až příliš doslovného závěru, pokud chceme za každou najít v knize slabinu, tak je jí právě tato povídka. I ona ale bezpečně převyšuje standard žánrové literatury a potvrzuje tak Barronovo mistrovství.

– 30 –

Zvláštní název pro zvláštní povídku, asi nejexperimentálnější text v knize. – 30 značí novinářský kód pro závěr příběhu, zde signalizuje, jakým způsobem nejspíš celá povídka skončí. Protagonisty jsou dva biologové, mající společnou minulost, ovšem nyní už každý žijící svůj život. Stanou se součástí vědeckého pokusu, kdy zůstávají (opět v lesích státu Washington) o samotě ve vědecké stanici, odsouzeni být půl roku prakticky izolování od světa a odkázání jeden na druhého. Způsob, jakým vnímají stále zvláštněji a strašidelněji se chovající faunu lesa, je silně ovlivněn jejich bývalým vztahem, který evidentně stále zcela nevyhasl.

barron-02

… a na příští rok se v českém vydání chystá i jeho třetí.

Šest šest šest

Závěrečný akord sbírky, který možná není tak úderný jako úvodní Les, přesto ale zanechá silný dojem. Manželský pár přijíždí do lesů, aby se ujal rodinného dědictví, domu manželových rodičů. Zprvu běžná konverzace nabývá stále divnějšího odstínu, postupně se ukazuje tyranská minulost manželova otce. Závěrečná scéna je pak skutečně těžko zapomenutelná, rodinné zneužívání nerozlučně zkombinované se satanismem, odkazovaným v názvu, se vám takřka vypálí do sítnice a nedovolí čtenáři jen tak zapomenout.

Okultace a jiné povídky přináší vzácně vyrovnaný zážitek, ze kterého bude mít potěšení snad každý milovník klasické hrůzosrašné literatury. Barron se při budování atmosféry hrůzy vyhýbá laciným „lekacím“ pasážím, spoléhá naopak na postupné budování hutné atmosféry. Jeho uvěřitelní hrdinové stojí tváří v tvář děsům přesahujícím lidskou představivost i chápání. Ten skutečný horor navíc často přináší pokřivené vztahy mezi postavami, kdy se přirozený svět prolíná se světem nadpřirozena, aby dal vzniknout opravdu kouzelnému mixu všedního a posvátného. Nezbývá, než Laser-books vyseknout poklonu a doufat, že prodeje tohoto titulu ukáží cestu i dalším nakladatelům, ostatně už na příští rok je chystána další autorova sbírka v českém nakladatelství Gnóm. Jméno Lairda Barrona má ohromný potenciál a byla by škoda ho nevyužít.

Laird Barron: Okultace a jiné příběhy

vázaná, překlad Milan Žáček, obálka Yves Tourigny, 320 stran, 339 Kč

Související odkaz:

Děs Barronovy Okultace (ukázka)

laser-logo

983 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment by Toolshed — 5.12.2016 @ 17.28

    Výborná recenzia!

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.