U nás v Bohane je přesně ten typ knížky, ke které si budete chtít pustit nějakej pořádnej rockec, nalít si whisky a zapálit si ručně ubalený cigáro. Pokud nepijete ani nekouříte, máte celkem smůlu, protože tyhle neřesti života k téhle knížce prostě patří. Svádí k tomu nejen prostředí, ve kterém se odehrává, ale především mluva, kterou je napsaná. Příběh nás totiž zavádí do světa fetišistů, feťáků, alkoholiků a vyvrhelů, čemuž samozřejmě odpovídá tomu i zvolený autorský styl. Nepočítejte tedy s tím, že se budete opájet uhlazenou spisovnou češtinou, čeká na vás syrový pouliční slang. Nic víc, nic míň. A právě to je na celé knížce neuvěřitelně zábavné. Na nic si nehraje, nic neskrývá… od počátku je taková, jako život každého z nás – nebo alespoň těch, co alespoň jednou zakusili chvíle, kdy jste totálně pod parou…

V Bohane se to hemží kdejakou verbeží. Je to městečko mafiánů, zabijáků, podfukářů a lotrů, kteří jsou ovšem natolik božsky sympatičtí, že k žádnému z nich nemůžete zaujmout vyloženě negativní postoj. Žije tu třeba šéfík všech šéfíků Logan Hartnett, jeho miláček sedmnáctiletá dívenka Jenni Čing, holka s pusou pořádně proříznutou, holka ostrá jak břitva na holení, která je mu věrnou a oddanou parťačkou, nebo třeba Syčák Burke, který kromě sebe miluje akorát svého psa. Těch postaviček je tu samozřejmě mnohem a mnohem víc a žádná z nich není bez poskvrnky. Ostatně tak jako to v životě chodí, každý z nás má nějaké černé tajemství, které si pečlivě střeží. V Bohane je ovšem lidé neskrývají. Spíš naopak. Staví si na nich svoji pověst, postavení a respekt. A to, že se spolu různé party občas pěkně seřežou, je prakticky na denním pořádku.

Jenže teď je zrovna krátké období klidu. Jde o okamžiky před pořádnou bouří, která je na spadnutí. Logan Hartnett se odkudsi vrací do města a všichni si o tom šuškají, fámy začínají kolovat, město začíná být neklidné… Jednomu z lumpů navíc kdosi zabil syna a je tedy nasnadě smrt dědice a nositele rodového jména patřičně ztrestat. Bude to konec celého Bohane, anebo jen jeho části? Je třeba vybrat si stranu, na které budete stát, protože z pustin Velký Nicoty i od řeky Bohane se cosi blíží. Něco, co pekelně smrdí smrtí.

Kevin Barry dokázal do knihy přenést to, co se Tarantinovi daří dostat na filmová plátna kin. Servíruje svým čtenářům drsný příběh bez předsudků a přetvářek stejně elegantně a uspokojivě, jako když vám zkušený číšník v hospodě přinese pořádně krvavý steak, přesně tak, jak ho máte rádi. V jeho debutové knize najdete nejen fantastický příběh, který vás zavede do světa Kmotra a Vincenta Vegy, ale ještě k tomu ho dokázal naservírovat natolik dokonale vybroušeným jazykem, až vás jeho slova přímo pálí na jazyku. A pokud nejste padavky či zapšklí inťouši a nepohorší vás ostré vulgarismy, slangové výrazy a podivné místní dialekty, užijete si tentokrát tak, jako málokdy předtím.

U nás v Bohane je rozhodně to nejlepší, co se mi od nového roku dostalo do rukou, už úvodní řádky mě doslova strhly a knihu jsem odkládala jen s přemáháním. Pevně věřím, že to tak bude mít každý, kdo se po ní odváží sáhnout a skočit po hlavě do prudkého proudu řeky Bohane, který vás buď udolá a utluče napadrť, nebo se v něm naučíte plavat a budete si užívat divokou jízdu peřejemi…

Kevin Barry: U nás v Bohane

vázaná, překlad Alena Dvořáková, obálka Martin Radimecký, 304 stran, 298 Kč