Jodorowského výprava na střechu světa (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Středa 21 prosince 2016 15.35

Crewní edice Mistrovská díla evropského komiksu zase jednou dostála svému názvu a předložila nám majstrštyk chilského scenáristy Alejandra Jodorowského a francouzského kreslíře Georgese Besse – Bílý láma. Příběh odehrávající se v Tibetu, kde čas kvapně ukrajuje poslední roky svobody, ukazuje složitou a často i krvavou cestu k hledání vlastní identity a osvícení. Komiks je jedním z děl, jež překračují stín prací určených výhradně komiksovým fanouškům a má potenciál oslovit i čtenáře, kteří o toto médium zavadí jen zřídkakdy. Mystik Jodorowsky zde rozehrává v pravdě královskou partii a názorně ukazuje, že do komiksu se dá vtěsnat v podstatě cokoliv, jen to chce patřičný rozhled a odvahu…

Pod střechou světa sledujeme příběh, o němž už od prvních obrázků tušíme, že nebude standardní. Hned na úvod nám je naservírován prorocký sen dalajlámy Mipana, jenž v něm uzří trpkou budoucnost své země, stejně jako fakt, že vše je pomíjivé a pod nátlakem se snadno změní. Aby měl vůbec šanci čelit temné budoucnosti, musí se reinkarnovat do mladšího těla, které bude mít sílu čelit temným zítřkům. Na scéně se objeví mladý britský pár v očekávání potomka. Právě dorazil do vesnice v příhraničí ve společnosti jednoho fundamentalistického kněze, který se snaží o pokřesťanšťování bezvěrců. Příběh poté nabírá spád a zprvu nikoho ani nenapadne, že by kýženým buddhistickým převtělením mohl být právě narozený bílý chlapec jménem Gabriel. Ten se musí následně vypořádat s množstvím nástrah a vstřebat nejen tibetské učení, ale hlavně četné zkušenosti, aby se v něm probudil osvícený duch tibetské moudrosti.

Mezitím mnichy vede láma Migmar, jemuž brzy zachutná moc a nehodlá se smířit s tím, že by o ni mohl v budoucnu přijít. Změní se tím nejen jeho nitro, ale zároveň i hodnoty mírumilovného Tibetu. Roztahující se Britové se snaží tmářské obyvatele přivést na správnou cestu víry, Číňané zase prosazují svůj vliv, klášter nasákne chutí korupce a mniši, kteří zůstávají pevni ve své víře, se strachují o život. Hrstka statečných se své učení snaží vetknout do mysli rostoucího Gabriela a ukázat mu cestu, na kterou musí vykročit, aby nedošlo k naplnění krvavého proroctví. Jenže tohle vše jen začátek a chlapec si bude muset sáhnout na samé dno duševních sil, aby prozřel a stal se lepším člověkem. Cesta k osvícení je totiž dlážděna krví.

Jodorowsky už i zdejším čtenářům dokázal, že umí výborně rozvíjet fantastické motivy (Incal, Kasta metabaronů), stejně jako si bravurně pohrávat s mocí, smilstvem a praktikami, které poháněny lidskou posedlostí mamonem proměňují svět (Borgia). V Bílem Lámovi se seznámíte s mystickým rozměrem Jodorowského tvorby. Nástrojem zla je zde opět lidská slabost, vše ostatní jsou jen umně vystavěné kulisy, jež dodávají příběhu pocit fantastické reality. Deváté umění však vedle děje vyžaduje i vizuální složku a bylo by vskutku neodpustitelnou chybou v ódách na Bílého Lámu jakkoliv opomenout kreslíře Georgese Besse. Zatímco scenárista je zde vypravěčem, šiřitelem duchovních tibetských nauk i zrcadlem lidského nitra, výtvarník je tím, kdo ze všeho vytváří nezapomenutelné emotivní obrazy. I on umí bravurně skloubit realitu, včetně mistrovsky vykreslené architektury i životních podmínek Tibetu, s halucinačními vizemi pramenícími z cesty za vyšším poznáním. Laskavost si v jeho obrazech podává ruku s krutostí, smutek s radostí a prozření se zaslepením.

Bílý Láma je netradičním komiksem s dalekosáhlým přesahem a silou zaujmout čtenáře napříč žánrovým spektrem. Od fanoušků komiksu a fantastiky až po ty hledající duchovní hodnoty a cestu do svého nitra. Na své si přijdou milovníci Buddhova učení, tibetské kultury, stejně jako obdivovatelé levitujících čarodějů, sněžného muže či násilných událostí. A všichni budou společně prožívat napínavý a nejednotvárný Gabrielův příběh za prozřením. Alejandro Jodorowsky a Georges Bess vytvořili komiks, který je hoden názvu edice, v níž u nás vychází. Poutavou a v holé podstatě nenásilnou formou se v Bílém Lámovi vypráví o krvi na rukou, kterou sice můžete smýt, ale její tíhy se už nezbavíte. Stejně jako je v příběhu malý Gabriel po smrti otce vyhnán z vesnice do kláštera, kde má hledat vlastní spásu, tak i čtenář je po poslední stránce uvržen zpět do všední reality, aby si připomenul, že její barvy nejsou jen černá a bílá…