Ocenění

Burton a Swinburne: Přátelé v alternativních časech

Autor | Aktuality | Sobota 5 Duben 2014 12.00

Asi každý, kdo alespoň trochu čte zahraniční SF v originále, časem narazí na knihu či sérii, která ho zaujme, a řekne si: Kéž by tohle někdo vydal u nás. Občas se to podaří a dotyčný pak už jen doufá, že jeho oblíbené dílo potěší i české čtenáře. I já mám několik takovýchto soukromých tipů a jedním z nich je rozhodně i (v tuto chvíli čtyřdílná) série o pánech Burtonovi a Swinburnovi od britského autora Marka Hoddera. Její první část, v českém překladu nazvanou Podivná záležitost se Skákajícím Jackem, vydalo nakladatelství Triton, druhá pak vyjde co nevidět… Rád bych vám celou sérii trochu představil a pokusil se nastínit, jaké jsou podle mne její přednosti a slabiny.

Víc než steampunk

Celá série je u nás i v zahraničí avizována jako steampunk. To je v současnosti velmi populární žánr a takovéto prezentaci se tak nelze divit, ovšem důležitější je, že jde zároveň o žánr alternativní historie. Tedy žádný fiktivní steampunkový svět, jaké jsme mohli vidět například v některých povídkách z nedávno vydané antologie Plnou parou, ani povrchní historické zasazení, které slouží pouze k vyprávění fiktivního příběhu, jaký by se mohl odehrávat vlastně kdekoli (např. Zemětřas od Cherie Priestové). První díl Hodderovy série se odehrává v roce 1861 v Londýně a jeho okolí a vychází ze skutečných historických reálií. Tak jako ve skutečné historii, i zde je v plném proudu průmyslová revoluce, ovšem v Hodderově verzi dosáhla nečekaného rozmachu – inženýři v čele s Isambardem Kingdom Brunelem (dle ankety BBC druhý nejoblíbenější Brit hned po Winstonu Churchillovi) výrazně rozvinuli koncept parního stroje a vynalezli řadu nových, parou poháněných zařízení a dopravních prostředků jako létající rotokřesla, parní velocipédy, vznášející se plošiny a mnoho dalších. Průmyslový rozmach má samozřejmě i své stinné stránky, pro představu stačí proslulá londýnská mlha doprovázená deštěm sazí, ve kterém není vidět na krok.

Činili se i Eugenici, díky nimž si Londýňané posílají vzkazy po mluvících papoušcích (jsou dost sprostí), případně je nosí v tlamách psi (ti zase mají značnou spotřebu žrádla). Došlo také k významnému prodloužení lidského života. Ve společnosti to kvasí, vznikají nové myšlenkové a politické proudy – svobodomyslní Libertini, anarchističtí Zpustlíci… a k tomu všemu vládne princ Albert, neboť jeho žena, královna Viktorie, byla roku 1840 zavražděna. A právě úspěšný atentát na královnu Viktorii je oním klíčovým, štěpným bodem, kdy se Hodderova historie začala ubírat jiným směrem. Událost má i reálný předobraz – 10. června 1840 se jistý Edward Oxford skutečně pokusil královnu zastřelit při projížďce s jejím manželem, princem Albertem. Jak víme, neuspěl, královna pak během let přežila dalších sedm pokusů o atentát a stala se nejdéle vládnoucí britskou panovnicí (současné královně Alžbětě II. chybí ke zlomení rekordu necelé dva roky). V Hodderově alternativní verzi ale pokus vyšel a souvisí to právě se Skákajícím Jackem, podivným zjevením a Londýnskou městskou legendou, kterou se strašívaly malé děti.

V tajných službách Jeho Veličenstva

Hlavním hrdinou románové série je Richard Francis Burton, vpravdě renesanční člověk – cestovatel a objevitel, bývalý voják, vynikající šermíř, ale také překladatel a básník (čtenáři fantastiky se s ním už dříve mohli seznámit ve Farmerově Světě řeky, což jen dokládá, o jak autorsky atraktivní postavu jde). Zde se s ním setkáváme na půdě Královské geografické společnosti, kde má vést disputaci o svém pátrání po prameni Nilu, záhy je však předsedou vlády Palmerstonem jmenován královým agentem a dostává hned dva úkoly – zaprvé vyřešit možný případ výskytu vlkodlaků v londýnském East Endu (je to možné a nemají v tom prsty Eugenikové?) a zadruhé záhadu kolem tvora zvaného Skákající Jack, jenž se po více než dvaceti letech znovu objevil a napadá mladé ženy. K pátrání se brzy přidává poněkud lehkomyslný a bezstarostný, ale bezesporu odvážný a inteligentní básník Algernon Swinburne, který je Burtonovým opravdovým a věrným přítelem (kromě toho je také opilcem, masochistou a vůbec je s ním legrace). Setkání se Skákajícím Jackem je pro Burtona klíčové, protože postupně pochopí, že došlo k vychýlení časového kontinua, uvědomí si, že se jeho život měl ubírat jinými cestami – měl se oženit s Isabell Arundellovou, stát se konzulem ve Fernando Po… nic z toho se ovšem nestalo a jakýmsi způsobem to souvisí právě s Jackem.

Druhý díl se odehrává o rok později a v jeho úvodu má krátké, leč zcela zásadní vystoupení Charles Babbage, vynálezce tzv. diferenčního stroje, bez něhož se žádný pořádný steampunkový román neobejde. Jinak se příběh točí kolem takzvané Tichborneovy aféry, která v devatenáctém století hýbala britskou společností, ale u nás ji zná asi jen málokdo, proto dovolte stručné shrnutí: V roce 1854 zmizel na moři Sir Roger Tichborne, potomek jedné z nejbohatších šlechtických rodin. V roce 1866 se objevil jistý australský řezník, který se prohlásil za Rogera Tichbornea a domáhal se rodového dědictví. Přestože se Rogerovi vůbec nepodobal, Rogerova matka jej okamžitě uznala za ztraceného syna, což se ale zbytku rodiny pranic nelíbilo. Celý případ tak skončil u soudu a vlekl se mnoho let, přičemž rozdělil i britskou společnost, kdy zejména nižší vrstvy Tichbornskému petentovi nesobecky fandily. V Hodderově alternativní verzi je vše samozřejmě ještě složitější, do hry vstupují také paranormální jevy a celá záležitost zřejmě nějak souvisí se zvláštními černými diamanty, které zase nějakým způsobem souvisejí s Jackem a s tím, co způsobil…

Třetí díl začíná opět rok po událostech předchozího svazku. Evropa se nachází ve složité geopolitické situaci. Vzmáhá se Prusko pod vedením Bismarcka, navíc je posíleno o některé přední eugeniky, kteří přeběhli z Británie (v čele s Richardem Sprucem, známým botanikem). Burton po událostech druhého dílu tuší, že se zvolna schyluje ke Světové válce, trpí navíc zvláštními halucinacemi, v nichž se ocitá v Africe roku 1914. Válka už je tehdy v plném proudu, ovšem díky Technologům a Eugenikům je ještě mnohem ničivější, než ta naše skutečná – vzduch je zamořen sporami jedovatých hub, obří polointeligentní masožravé rostliny bloumají po vzoru Trifidů válečnou pustinou a bojují proti mechanizovaným parním pavoukům… Burton je zmaten, reality se podivně prolínají a mezi tím vším je ministerským předsedou Palmerstonem vyslán na tajnou misi do oblasti afrických Velkých jezer, kde už kdysi pátral po pramenech Nilu a rozkmotřil se se svým přítelem Johnem H. Spekem… V kataklyzmatickém závěru se hraje o minulost, současnost i budoucnost, kruh se uzavírá a v jeho středu stojí Jack.

O díle čtvrtém se nelze příliš rozepisovat bez zásadních spoilerů z dílu třetího; řekněme si jen, že v rozštěpené časové linii není nic neměnné, vše halí závoj nejistoty a prozíravý je ten, kdo čeká nečekané…

Když si takovýto souhrn přečtete, možná si řeknete: Není toho smícháno nějak moc najednou?. Máte částečně pravdu a množství příběhových ingrediencí je potenciálně nejproblematičtější složkou celé série. Už první díl je dobrodružným příběhem, který v sobě kombinuje prvky steampunku, alternativní historie, cestování v čase a řadu dalších fantastických motivů. Zprvu to dle mého názoru funguje velmi dobře, některé nápady jsou celkem neotřelé a Hodderův svět, pokud pochopíte jeho principy, se chová vnitřně konzistentně. Jenže sotva čtenář přivykne způsobu fungování této fiktivní historie, přichází díl druhý, během něhož se do hry přimíchá řada dalších elementů, které celý alternativní svět posunou opět někam jinam, jisté zákonitosti přestanou platit a postulují se nové… Druhý svazek tím trpí bezesporu nejvíce – čtenář podvědomě očekává další dobrodružství ze světa, který už poznal a pochopil v úvodním díle, a není tak připraven na to, že se svět nadále proměňuje. Třetí díl je na tom v tomto ohledu o dost lépe, protože rozvíjí paradigmata postulovaná v dílech předchozích a nesnaží se tolik nastolovat nová; je navíc mnohem více ponurý a válečné scény jsou vskutku působivé.

Hrdinové alternativních dob

Co naopak považuji za velký klad celé série, jsou postavy. Julie Nováková píše ve své recenzi na webu XB-1, že se jí úplně nedařilo vytvořit si k hlavním hrdinům vztah; musím říci, že já s tím problém vůbec neměl. Richard Burton je ideálním hrdinou pro dobrodružný román – je neohrožený a cílevědomý, je to bojovník a šermíř, ale není to nijak béčkově jednorozměrná postava, leckdy chybuje a situaci nemá vždy plně pod kontrolou, občas se opije, trpí záchvaty malárie, které jej činí zranitelným… a když zrovna neví jak dál, hodí Skákajícího Jacka i s ministerským předsedou za hlavu, zavře se na pár dní ve své pracovně a překládá Tisíc a jednu noc. Swinburne je oproti Burtonovi přece jen více upozaděn, i když má v sérii řadu skvělých momentů a svým veselým a bezstarostným přístupem si snadno získává čtenářovy sympatie. Rovněž vedlejšími postavami jsou vesměs skutečné historické osobnosti (krom Brunela a Babbage se v sérii objeví i Charles Darwin, Florence Nigthingaleová, Oscar Wilde a mnoho dalších).

V postavách se naplno projevuje autorovo moudré rozhodnutí zasadit příběh do alternativní historie – nemusí se tak složitě zabývat vymýšlením a propracováváním minulostí a motivací jednotlivých postav, protože ty známe z historie (případně si je přečteme na Wikipedii…). Ve viktoriánské éře žila spousta zajímavých osobností, stačí si jen vhodně vybrat. Autor se přitom k historickým postavám nechová povětšinou neuctivě, nevyrábí z nich, až na pár výjimek, karikatury. V příběhu je nevyužívá samoúčelně, naopak se často snaží rozvinout jejich osobnost, a to takovou, jak ji známe z historie, přesto v intencích fiktivní reality. Reálné historické pozadí propůjčuje příběhu hloubku a propracovanost, na niž nejsme v dobrodružných příbězích úplně zvyklí.

Sérii o Burtonovi a Swinburnovi rozhodně doporučuji vaší pozornosti. Pokud se vám první díl líbil, myslím, že ani další pokračování vás nezklamou. Pokud jste úvodní svazek nečetli a máte rádi dobrodružné příběhy, tak tento se odehrává v neotřelém prostředí alternativní historie viktoriánské éry s výraznou příměsí steampunku a mohl by vás zaujmout. A máte-li hlavu otevřenou, dost možná se dočkáte i onoho příslovečného pocitu úžasu, který by měl být základním kamenem každé dobré fantastiky.

Související články:

Mark Hodder provolává slávu páře! (ukázka)

Skok do víru bláznivého steampunkového Londýna (recenze)

492 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.