První mise časových agentů (recenze)

Autor Jiří Sivok | Aktuality | Sobota 24 prosince 2016 10.45

Už bílá krabice s neznámým zařízením, připomínajícím kóje pro mezihvězdné cestování, napoví, že v deskové hře T. I. M. E. Stories půjde o ryze vědeckofantastickou zábavu. Ovšem jedná se o deskovku v tom pravém a ryzím slova smyslu? Jakmile otevřete balení, hned na vás dýchne touha prohlédnout si veškeré komponenty, avšak to je pro nového hráče zapovězené území. Hrací karty jsou totiž zapečetěné v zatavené folii a z obou stran zakryté flešovými kartami s krátkým varováním pro nedočkavce: NEOTEVÍREJTE, DOKUD SI NEPŘEČTETE PRAVIDLA! Ještě jste se ani neseznámili se samotnými mechanizmy hry a už byl rozehrán první part. Hra na tajemství. Protože přesně o tom T. I. M. E. Stories jsou…

V první řadě je třeba odpovědět na výše poleženou otázku s tím, že se o klasickou deskovou hru nejedná. Ano, najdete tu skvělou futuristickou desku, nespočet žetonů, nahrazujících životy, síly, ale i náboje a jiné komponenty, ale hlavní náplní je příběh, který se v úvodním svazku karet nazývá Sanatorium 1921 N. Č.. Více než ke klasické hře má blíže k počítačové adventuře, kde je hlavním hráčským kladem bystrost, chytrost a logické uvažování. Samotným nepřítelem, krom mechanizmů hry, pak jsou pouze vaše chybná rozhodnutí. Předtím, než přejdeme k pravidlům, řekněme si něco o příběhu (ale jen mírně, abyste nebyli okradeni o báječný zážitek z objevování). Hráči se ocitají na základně agentury T. I. M. E., kde se v poslední zkoušce ucházejí o post časových agentů. Hned v první misi mají za úkol zabránit vytvoření časové průrvy, což je vlastně vše, co jako hráč víte. Netušíte ani v nejmenším, co čas ohrožuje, neznáte ani žádné další indicie. Jste navíc šéfem organizace upozorněni, že čas, který vaše postava tráví v kóji napojená na cizí mysl v roce 1921, je omezený.

Jak už název mise, tedy Sanatorium, napovídá, výběr z postav bude pestrý a o to šílenější, stejně tak jako samotný pobyt na pozemcích té hrůzné budovy. Mezi schránky, do kterých se můžete napojit a za něž budete hrát, patří například sociopati, narkomani a další nejrůznější šílenci od mladičké kanibalky přes posttraumatickým stresem stiženého válečného veterána. Značným kladem hry je i samotný charakter a neurózy chovanců. Můžete si například vybrat feťáka, který si do sanatoria propašoval kokain, jenž mu při užití dává výhodu v boji, ovšem pokud mu fet dojde, dostaví se absťák způsobující trvalé poškození. Tento aspekt hry je úžasný a nutí vás přemítat nad každým dalším postupem.

Samotný koncept hry je důmyslně vymyšlený. Hlavním stavebním kamenem, jak už bylo zmíněno, jsou karty, kterých je požehnaně. Těmi nejdůležitějšími se stávají karty lokací, jejichž určitý počet svým rubem tvoří panoramata, které vykreslují to, co hráč vidí očima svých duševně nevyrovnaných schránek. Konkrétní kartu tvoří část místnosti nebo pozemku, jež může jeden či více hráčů prozkoumat. V tom případě obrátí dotyčnou kartu lícem k sobě, ale v rámci zachování atmosféry, ji neukazuje spoluhráčům, kteří ji sami nenavštívili. Pouze ji slovy převypráví. Jde o to, že mnohdy může jeden z hráčů přehlédnout vodítko a pouhým nedbalým popisem zdrží hru, která se díky žetonu času zkracuje a vám nezbývá, než lokaci projít znovu a lépe.

Karty jsou umně vyvedené a zde je třeba vychválit do nebes českou lokaci hry, která je dotažená do nejmenších detailů, a tak si není problém přečíst staré noviny, dopisy i další texty, které jsou přímo začleněny do obrázků, a v nichž i nepatrná čmáranice může znamenat zakopaného psa, jenž vám brání v postupu ve hře. Na některých místech lokací jsou schránky zkoušeny. Mnohdy jde o banality, jako zda se necháte načapat při tom, či onom úkonu, ale jindy může jít i o souboj na život a na smrt. Čím víc se dostáváte na kloub záhadě Sanatoria, tím častěji objevujete zakázané lokace (opět velká chvála přehlednému plánu pozemků a budovy, který je dle vašich objevů aktualizován a pomáhá tak orientaci).

Během pobytu schránek na své misi se může stát, že některá, nebo dokonce všechny dostupné postavy zemřou. V takovém případě je daná zemřelá schránka dočasně vyhozená z příběhu, leckdy se celý Běh hry přeruší a časoví agenti musí začít znovu, přičemž přijdou o většinu předmětů, které v předchozím kole získali. Výhodou je, že pokud jste nebyli spokojení s jednou ze schránek, můžete ji nahradit jinou. Vše ještě zpestřují mezihry, které opět připomenou počítačové adventury, a pokud je hrajete v duchu fair play, tak se při jejich řešení řádně zapotíte a vaše mozkové buňky budou vzteky narážet na vnitřní stranu lebky. O to větší radost přijde v okamžiku, kdy mezihry dokončíte a následně stanete před poslední zkouškou. Právě vaše rozhodnutí bude stát na jazýčku vah, zda se vám povede zamezit vytvoření časové průrvy.

Jelikož hru nemusí být vždy možné dohrát ve stanoveném čase a i proto, že myšlení je mnohdy unavující, můžete se dostat do situace, kdy cíle nedosáhnete. Stůl, který je herními komponenty dokonale zaplněný, bude občas potřeba uvolnit a právě pro takové případy se hodí důmyslný systém řazení karet i žetonů do krabice, který hráčům dovoluje doslova si svou pozici uložit a přitom uskladnit všechny komponenty zpět do krabice, abyste v pozdější době hru dohráli v nezměněném stavu. I když se T. I. M. E. Stories mohou zdát být deskovkou jen na jedno použití, opak je pravdou. Hráči mohou hrát i pro vylepšení svého skóre – tedy na kolik Běhů a časových jednotek se jim příběh podařilo dohrát. Co je však nejdůležitější, v originále jsou k dispozici ještě další tři scénáře (nové balíčky karet), které snad i pro naši zemičku dostanou české zastoupení. Ostatně takto propracovaná hra by neměla vyšumět pouze jedním příběhem, který snad naleznete pod stromečkem.