Pohled do Červenákova zrcadla (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Sobota 14 ledna 2017 10.45

Intriky, šlechta, chudina, podlost, špína krčem, vraždy… i čtvrtý díl historické detektivní série o tvrdohlavém kapitánu Joachimu Steinovi ze Stříbrné skály, notáři s vášní pro ženy a víno Matěji Barbaričovi a málomluvném podivínovi kaprálu Bohdanu Jarošovi se pohybuje v kolejích, které už předtím v blátivé historii vyjel podmanivý kočár řízený zkušenou a pevnou literární rukou slovenského spisovatele Juraje Červenáka. Tentokrát zamíříme přímo do císařské Vídně na přelomu 16. a 17. století, kde se odehrává pokus o svržení nejen samotného panovníka, ale celé habsburské monarchie. Krev na rukou mocných je červeným hadrem pro ty, kdo díky odlišným postojům pocítili dogmata doby. Je čas, aby vrchnost uzřela Ďábla v zrcadle…

Děj čtvrté knihy začíná atentátem na následníka trůnu, arcivévodu Matyáše Habsburského. To je ale jen jeden z vrcholů rozsáhlého spiknutí proti říši, které má na svědomí tajná protestantská organizace, jejíž konexe mohou sahat až do nejvyšších společenských kruhů. V duchu trendu nastoleném předchozími třemi případy začne nesourodá vyšetřovatelská trojice s nejvyšším pověřením rozmotávat klubko událostí sahající až do notně zaprášené minulosti. Nalezené stopy je postupně přivádějí na nejrozličnější místa, od chátrajícího statku v bažinách až po nejsoukromější komnaty vysokého církevního hodnostáře. Opět budou čelit nevraživým pohledům honorace, které není jejich servítky si neberoucí pátraní po chuti. Dobové společenské klima se navíc podobá nekoordinovanému ohňostroji, jenž je prováděn nebezpečně blízko muničního skladu. Setkáme se množstvím nových postav, ale i se známými tvářemi. Mnohé z nich jsou autorem vytvořeny na skutečném historickém základu.

Juraj Červenák se ovšem chvályhodně nesoustředí jen na historická fakta, ale dává volnost fantazii, která si lehce pohrává s dějinnými událostmi. Vzniká tím pocit lehce alternativní historie, která se nijak nesnaží měnit podstatu stavu světa, ale vymetá spíše pozapomenuté kouty, jejichž historická tajemství jsou dnes už poněkud nejasná. Svěžest nápadů vyvěrá i z maličkostí, jako když hlavní hrdinové navštíví krčmu, která je průkopnická v tom, že tamní osádka dává po zavíračce židle na stoly, aby mohla hospodu co nejpečlivěji uklidit. V jiných pohostinských zařízeních se totiž na zemi válí vše, co podrážky zákaznických bot do místnosti přinesly. Kouzlo Červenákovy historické série nespočívá pouze v důmyslně vystavěných zápletkách, umně budovaném napětí a samotných příbězích vybudovaných na toku dějin, ale především v návykové čtivosti a nezastavitelném přívalu událostí.

Prvkem, který probouzí čtenářovu obrazotvornost, jsou pak právě ty malé detaily, které ho nutí pociťovat podmanivou atmosféru míst, kam na stránkách knihy vydá. Během pár narážek se třeba ocitnete v krčmě se zneřáděnou podlahou, smrdící nemytými těly, kde se schází podivná cháska složená z nejrůznějších tovaryšů, chmatáků, povalečů a městské spodiny. Vše je přitom napsáno v letmých náznacích a autor nezabředává do několikastránkového popisu pavučin na zdech nebo ozdob na šatech dvorních dam. To má za následek příjemnou lehkost, ve které postupujete napínavým dějem. A s charaktery jednotlivých postav je to podobné. Není prostor pro sáhodlouhé psychologické rozbory, vždy jsou jen přímočaře a trefně načrtnuty základní povahové rysy, díky nimž si čtenář tu kterou osobu velmi rychle zařadí.

Co se týče samotného případu a s ním spojeného děje v knize Ďábel v zrcadle, nedojde k nějakému výraznějšímu zvratu, nad kterým by se čtenář předchozích dílů pozastavil. Prostředí Vídně, někdejšího císařského sídla, kde se protestanti snaží vrazit dýku do zad nejvyšších představitelů katolické církve, je sice nové, ale vzorec vyprávění je jasně daný od první knihy. Na fanoušky tak spíše čeká ještě hlubší náhled do myslí a povah hlavních hrdinů, stejně jako opět pečlivě vykreslené historické reálie. V mocenské politice více než kdy předtím zabředneme do úvah, na čí straně je vlastně pravda a zda vyšetřované zločiny nejsou jen odplatou pramenící ze zoufalosti. Juraj Červenák ovšem nevkládá odpovědi na tyto složité otázky do úst svých hrdinů, jen se jejich prostřednictvím snaží co nejvěrněji popsat obě dobové strany mince.

Na čtenáři pak nechává úkol s kým sympatizovat nebo jak se tvářit na násilnou christianizaci společnosti. I přes nesporné kvality díla a jeho podmanivé vyznění se ale pravidelnému čtenáři vkrádá na mysl otázka, zda se už jednotlivé spisovatelské postupy nezačínají poněkud opakovat. Často, pokud autor tuto možnost nastíní, si lze domyslet, jak bude vypadat sled dalších události, což je nejpatrnější v závěrečné části knihy, kdy se jednotlivé dějové nitě začínají postupně spojovat. I přesto, že jsem si tuto sérii a její hrdiny oblíbil, chyběl mi větší moment překvapení, který by přinesl i výraznější porci gradujícího napětí v detektivním smyslu slova. Možná by neškodilo trošku povolit uzdu sázející na pikle mocných a trochu se vrátit k obyčejným případům. Ale chápu, že je to těžké, když jediným nadřízeným hlavních hrdinů je samotný arcivévoda.