Skončila nejvýznamnější komiksová edice současnosti…
Série komiksových adaptací historického televizního seriálu České století skončila posledním dílem Jak se KSČ chopila moci. Závěrečné dvě části podle scénáře Pavla Kosatíka adaptovali tvůrci nejmladší české komiksové generace ovlivnění japonskou vizualitou. Štěpánka Jislová je jedinou ženskou výtvarnicí v celé sérii nazvané zkrátka Češi; pro dlouhou dobu dominantně mužskou komiksovou scénu je tak symbolem změny. Spolu s druhým mladým výtvarníkem Karlem Osohou spadá do tzv. Generace 2.0. Tito komiksoví tvůrci jako první vyrostli na nejaktuálnějších zahraničních, především japonských vlivech a integrovali je do české komiksové školy. Zároveň došlo k obrovské genderové změně – v Generaci 2.0 je dokonce více autorek než autorů.
Jislová si k adaptaci vybrala Mnichovskou dohodou poznamenaný rok 1938. Příběh Jak Beneš ustoupil Hitlerovi je ale především o střetu názorů prezidenta Edvarda Beneše s myšlenkami významného českého vojáka Emanuela Moravce. Co je méně bolestné? Ustoupit silnějšímu, vzdát se pohraničí a dívat se, jak se celý národ morálně láme, nebo sebevražedný boj s německou přesilou?
Karlem Osohou kreslený díl Jak se KSČ chopila moci naopak ukazuje brutální osobnost komunistického lídra Klementa Gottwalda a jeho takřka hravé uchvácení státní moci v průběhu „Vítězného února“ 1948. Nespokojuje se ale jen s touto linií a přidává ještě Rychlými Šípy inspirovanou dětskou dějovou část. Jak ale svědomí mladých lidí obstojí ve střetu s tvrdou realitou pochmurných únorových dnů?
Významný český historik Pavel Kosatík (Jan Masaryk: Pravdivý příběh) celou řadu striktně udržuje ve faktograficky seriózní rovině. Živost jí ale dodává jeho zaměření se na lidské osudy a osobnosti dané epochy. Výtvarné zpracování zase nechává prostor pro metaforické zdůraznění pocitů a nálad společnosti. A tak jak slábne naděje na udržení celistvého Československa v roce 1938, rozpadají se i „kulisy“, ve kterých se příběh odehrává. Devět dílů Čechů pochází ze spolupráce vydavatelství Mladá fronta a České televize, která produkovala původní seriál. Na české komiksové scéně jde o vyvrcholení současného trendu historických adaptací událostí z našich dějin. Je zároveň příkladem nejambicióznějším, o jehož kvalitách vypovídá i několik dosud udělených prestižních komiksových cen Muriel.
Češi 1938 – Jak Beneš ustoupil Hitlerovi
kresba Štěpánka Jislová, scénář Pavel Kosatík
brožovaná, 80 stran, 269 Kč
Češi 1948 – Jak se KSČ chopila moci
kresba Karel Osoha, scénář Pavel Kosatík:
brožovaná, 128 stran, 299 Kč
Není ten nadpis trochu přepálenej (Mně to tedy spíš přijde jako převařování již jednou prodaného, byť je bezesporu záslužné seznamovat mládež s historií i touto formou)? Stejně jako tvrzení, že je pan Kosatík, při vším respektu k němu, „významným českým historikem“?
Napsat „významným českým spisovatelem literatury faktu se zaměřením na historii“, či „významným českým publicistou věnujícím se naší historii“, nemám s tím žádný problém (Se stejnou chutí si přečtu i knihy Miloše Hubáčka). Ale myslím, že je podobné posouvání významů z „léčitele“ na „lékaře“, z „alchymie“ na „chemii“ či z „Mgr.“ na „JUDr.“ (jako jistý Kalvoda svého času) nehodné všech zúčastněných a nepatří do dnešní doby.
I když, kdo ví, možná že patří právě do ní…
Jak se KSČ chopila moci? Vyhrála volby 🙂
To je pravda, že KSČ vyhrála volby. Ale jak řekl před pár lety současný turecký prezident Erdogan: „Demokracie je jako vlak, ze kterého vystoupíte, když dojedete na konečnou.“ A to přesně se stalo v únoru 1948. Využili demokratické procesy, aby je poté bleskově zrušili. Hitler provedl úplně totéž. Také vyhrál volby a vzápětí demokracii zakázal 🙂
Ano, a to jasně dokazuje, že takováto demokracie je naprosto sebevražedné zřízení. Je třeba ji reformovat. Například volební právo by rozhodně neměli mít zločinci, přivandrovalci, drogově závislí, a duševně choří 🙂
Myslím, že oba případy převzetí moci především ilustrovaly selhání stran, které se onou demokracií zaklínaly.