Ocenění

Cesta do temných zákoutí Johannesburgu i lidské duše (recenze)

Autor Julie Nováková | Aktuality | Pondělí 29 Duben 2013 7.50

Jihoafrická novinářka, scénáristka a spisovatelka Lauren Beukesová zažila leccos. Pořizovala rozhovory se světovými celebritami, dokumentovala příběhy obětí podvodných e-mailů, psala o uprchlících z Demokratické republiky Kongo a o tamní občanské válce – a své bohaté zkušenosti před několika lety využila i při psaní urban fantasy s drobnými prvky kyberpunku: Zoo City. Zní kombinace městské fantasy a kyberpunku neuvěřitelně? Možná, ovšem Zoo City je uvěřitelné až do morku kostí!

Udělali jste v minulosti něco hrozného, za co cítíte vinu, ale snažíte se to před svým okolím zatajit? Ve světě stvořeném Beukesovou by vaše snaha byla pravděpodobně marná; po spáchání závažného špatného skutku byste nejspíše – pokud nejste úplný sociopat nebo psychopat a cítíte alespoň jiskřičku viny či pochybností – získali celoživotní stigma v podobě aposymbionta; zvířete, které se u vás zjeví a je s vámi natolik propojeno, že se nemůžete příliš vzdálit bez zakoušení intenzivní bolesti. Pokud dostanete motýla nebo švába, máte ještě štěstí, můžete ho schovat do krabičky od sirek a nikdo se nemusí nic dozvědět. Zinzi Decemberová podobné štěstí neměla. Poté, co její vinou přišel násilně o život její bratr, se u ní zhmotnil lenochod. Teď si tato zvěronoška, bývalá novinářka a vyléčená narkomanka odseděla své a snaží se nějak protloukat na svobodě, splácet dluhy za drogy a vydělávat si jednak vymýšlením podvodných e-mailů, jednak hledáním ztracených věcí. Říká se, že všechno špatné je k něčemu dobré, a zvířetníci kromě svého živoucího stigmatu získávají i mashavi – jedinečnou schopnost, kterou může být cokoli od nasávání dobré nálady z okolí až po skoro-neviditelnost. Nebo talent pro nacházení ztracených věcí.

Zinzi je vlastně nesympatická až běda, je sobecká, vypočítavá, nedisciplinovaná, náladová, chová se bezohledně ke svému milenci, bývalému kolegovi i každému jinému, kdo se zrovna přichomýtne – ale stejně jsem si nemohla pomoci a oblíbila jsem si ji a držela jí palce. Samotný případ ztracené náctileté popové zpěvačky, který Zinzi vyšetřuje v naději, že tučnou odměnou splatí naráz veškeré své zbývající dluhy, by nebyl až tak zajímavý – nebýt Zinzi. Zoo City je se svou hlavní hrdinkou spjato pevněji než zvířetník se svým aposymbiontem. Beukesová vytvořila úžasně živý, obrazy, zvuky, pachy i chutěmi prosycený svět, kde se prolíná magie a naše současnost včetně počítačové techniky, ale ten by možná poněkud zešedl, kdyby naší průvodkyní v něm nebyla Zinzi. S drzou hrdinkou se podíváme do honosných vil v přísně střežených čtvrtích, nebezpečných ulic ghetta zvířetníků, divokého léčitelského tržiště, klubů plných zlaté mládeže i páchnoucích dešťových stok Johannesburgu. Obraz trochu jiné současné Jižní Afriky výborně doplňuje i Zinziin milenec Benoit, konžský uprchlík, jehož minulost je podobně temná jako bezhvězdné nebe nad Joburgem.

Pestrost románu zvyšují i četné, ale nerušivé intertextové prvky – chat, e-maily, novinové články, profil filmu v databázi… Některé z nich napsali jiní autoři než Lauren Beukesová; po úspěchu soutěže rozvíjející prostřednictvím článků od čtenářů svět její předešlé knihy, Moxylandu, se Beukesová rozhodla nejlepší autory článků přizvat k drobnému přispění do Zoo City. Rozhovor s hudebním producentem zase napsal žurnalista specializující se na hudební průmysl, za kterým Beukesová původně přišla pro radu ohledně tohoto interview. Autorka tvrdí, že intertextové prvky v románu dodávají čtenáři množství informací o světě a navíc trochu prostoru pro vlastní interpretaci, aniž by bylo třeba sáhnout k sáhodlouhému vysvětlování nebo nucenému objasňovacímu dialogu dvou postav, z nichž se jedna patrně narodila na jiné planetě nebo prožila celý dosavadní život v izolaci. Vysvětlovacích pasáží bylo v Zoo City skutečně naprosté minimum – a nechyběly tam. O světě jsem věděla vše, co jsem potřebovala, a dovedla jsem si ho velmi živě představit. Za to má u mě Beukesová výrazné plus.

Způsob, jakým nakonec kousky skládačky případu zapadnou do sebe, mi přišel trochu jako deus ex machina, ale jsem ochotná to Zoo City odpustit. Je to jediná vážnější výtka, kterou bych proti knize měla. Jde o neotřelý, zábavný, napínavý román, který v sobě originálně spojuje thriller ze současnosti, městskou fantasy a velmi nepatrně i kyberpunk (ovšem pouze pokud berete ducha ve stroji poněkud doslovně). Autorka připouští, že se možná někdy možná pustí i do jeho pokračování, a já osobně doufám, že ho skutečně napíše.

Lauren Beukesová: Zoo City

brožovaná, překlad Daniela Orlando, obálka John Picacio, 336 stran

254 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.