China Miéville: Ambasadov
Romány Chiny Miévilla patří v rámci fantastického žánru k nejúspěšnějším a nejočekávanějším titulům. Vedle vysokých prodejů se jim tradičně dostává rovněž řady literárních ocenění. V tomto ohledu je rekordmanem román Město a město, který autorovi vynesl Huga, Světovou cenu fantasy, Cenu Arthura C. Clarka, Locus a Cenu Britské asociace SF. Rovněž román Ambasadov si v tomto směru může dělat jisté naděje (prozatím byl nominován na Nebulu, ale sezóna cen teprve začíná). Miéville zde opět experimentuje s formou a vůbec poprvé zabrousil do hájemství science fiction, těšit se tak můžeme především na příval nových nápadů.
České vydání se může opět pyšnit originální obálkou Edwarda Millera a čtenáři internetových stránek XB-1 rozhodnou o její konečné úpravě!
Která z převrácených variant se vám zdá vhodnější? Rozhodněte v komentářích, uzávěrka je stanovena na 15. března ve 12:00. Je na vás, jak bude vypadat obálka českého vydání nového románu Chiny Miévilla!
China Miéville: Ambasadov (Embassytown, 2011)
brožovaná, překlad Milan Žáček, obálka Edward Miller, 368 stran, cena 329 Kč
V daleké budoucnosti lidé osídlili vzdálenou planetu, vlast záhadných Ariekanů, myslících bytostí, jež se proslavily ve vesmíru naprosto jedinečným jazykem, kterým umí hovořit pouze několik málo zvláštně uzpůsobených lidských ambasadorů. Avice Benner Cho, lidská kolonistka, se do Ambasadova vrací po letech dobrodružství v mezihvězdném prostoru. Arieckým jazykem sice hovořit neumí, ale je jeho nedílnou součástí, neboť se před dávnou dobou stala tropem, jeho živoucím přirovnáním. Když se v rámci vzdálených politických machinací dostaví na Arieku nový ambasador, dojde k prudkému narušení rovnováhy mezi lidmi a domorodými bytostmi. Hrozí katastrofa a Avice je rozpolcena mezi protichůdnými závazky: vůči svému manželovi, kterého přestala milovat, vůči systému, kterému přestala důvěřovat, a vůči své pozici v jazyce, kterým se nedomluví – který však promlouvá skrze ni, ať se jí to líbí nebo ne.
Kniha je na světě, která varianta vyhrála, už taky víme, ale jak to tedy vlastně Edward Miller původně namaloval?
Namaloval to naopak, ale se změnou samozřejmě souhlasil…
Takže pravá byla původní. Ha, tak vidíte, vy levičáci. Sice vás bylo více, ale pravda je jinde. 🙂
Jistě. Která jiná by měla být ta pravá než ta pravá.