Před třemi miliony let, v dobách, kdy se opolidé přetahovali o jídlo s antilopami a divokými vepři, v časech, kdy měli neustále blízko ke svému zániku, protože jejich těla nebyla dostatečně odolná ani rychlá, aby v konkurenci silnějších tvorů přežila, se stalo cosi nevídaného. První opočlověk – ne zcela svým přičiněním – objevil důležitou konkurenční výhodu oproti ostatním druhům – používání nástrojů. A spolu s jeho objevem započal úsvit lidstva… Tak začíná 2001: Vesmírná odysea, legendární příběh autorů Arthura C. Clarka a Stanleyho Kubricka, kteří v něm sledují vývoj lidstva až k cestám do hlubin vesmíru. V prosinci loňského roku u nás první díl slavné tetralogie vyšel už posedmé, tentokrát ve spolupráci nakladatelství Argo a Triton. Bezesporu se tak jedná o nadčasové dílo, které si neustávající pozornost (nejen) českých čtenářů jistě zaslouží…

Hlavní část knihy se od okamžiku, kdy se opolidé naučili používat nástroje, přesouvá o několik milionů let do budoucnosti. Konkrétně do roku 1999, tedy do doby, kdy vědci objeví na Měsíci cosi podivného – záhadný artefakt, jenž v nich probudí touhu po odhalení jeho tvůrců, zřejmě mimozemského původu. A tak je vyslána expedice k Saturnu, kam je podivný objev sám navádí. Posádka v čele s Davidem Bowmanem a jeho zástupcem Frankem Poolem plní misi natolik tajnou, že její pravý účel neznají ani oni. Zprvu poklidná cesta se začne komplikovat ve chvíli, kdy se v lodním počítači HALovi s dokonalou umělou inteligencí začne probouzet touha dokončit úkol za každou cenu…

Rok 1968, kdy se román poprvé objevil na knižních pultech, byl i přes nešťastné dějinné události v ohledu vesmírných cest plný optimismu a nadšení – však to byl také rok, kdy lidská posádka Apolla 8 poprvé zavítala k Měsíci a hned několikrát ho oblétla, přičemž k samotnému přistání na jeho povrchu zbývalo jen pár měsíců… A právě tento „vesmírný“ optimismus se společně s otázkami kolem „chybějícího článku” ve vývinu lidské rasy v Clarkově knize silně odráží. Autor si zde pohrává nejen s dosud nezodpovězenou otázkou: „Existuje mimozemský život?“

Příběh vznikal v přímé spolupráci s režisérem Kubrickem a souběžně s filmem 2001: Vesmírná odysea, který tak není založen na románové předloze, ale je rovněž výsledkem propojení fantazie obou autorů. Přesto se od sebe obě díla přičiněním rozdílnosti obou formátů v menších detailech liší, což se projevuje i v dalších dílech tetralogie, které přímo navazují na film, což může být pro čtenáře filmu neznalé v některých prvcích matoucí. Oproti filmu, jenž si rovněž dodnes zachoval své kouzlo, má kniha větší spád a zdlouhavé scény jsou v ní spíše výjimkou než pravidlem. Pokud jste se s filmem setkali a od knihy vás snad pro svou zdlouhavost odradil, určitě se vyplatí dát literárnímu ztvárnění šanci. 2001: Vesmírná odysea je totiž klasikou, která od svého vzniku inspirovala mnohé autory science fiction, a přestože se v ní nepodařilo budoucnost odhadnout s naprostou přesností a po přistání na Měsíci a s ukončením Studené války se další objevování vesmíru značně zpomalilo, stále se jedná o mrazivý kus fikce, která se s realitou protíná v mnoha detailech, jež autor sám v doslovu napsaném v roce 1982 popisuje…

Arthur C. Clarke: 2001 – Vesmírná odysea

vázaná, překlad Vladimír Svoboda, obálka Chris Moore, 252 stran

Související odkaz:

Můj bože, je to plné hvězd! (ukázka)