Staň se vesmírným pilotem! (recenze)

Autor Martin Šust | Aktuality | Pondělí 19 prosince 2016 8.20

Dnešní svět už bere nerdy vážně, a přestože se jistě najdou posměváčci dosud trápící obrýlené spolužáky a kolegy věčně ležící v knihách, hrách a podivných filmech, při pohledu na žebříčky nejúspěšnějších výdobytků popkultury je jasné, na které straně je Síla. Subkulturu vybudovanou kolem fantastického žánru najdete dnes takřka kdekoli a troufám si říct, že návštěva Comic Conu přesvědčí i nejzarytějšího pragmatistu, že současný svět leží nerdům u nohou. Odtud už zase není tak velký skok k představě, že hráče vyspělých počítačových her vláda dlouhodobě využívá k různým utajeným testům, zvláště při vědomí, že počítačové hry jsou už dávno oficiálně používány k armádnímu či policejnímu výcviku…

Ve světě románu Armada jsou hráči podobným způsobem potají cvičeni dlouhodobě. Někteří formou vesmírných leteckých simulátorů, jiní zase pro pozemní boj v těžce vyzbrojených dronech. Jedním z nejtalentovanějších pilotů vesmírných dálkově ovládaných bojových dronů je i Zack, kráčející ve šlépějích svého tragicky zesnulého otce. Z otcových deníků se mimo jiné dozvěděl o jeho utkvělé představě, že knihy, filmy a hry doslova prolezlé mimozemšťany mají lidstvo připravit na mimozemšťany skutečné. Záhy se má přesvědčit, že tahle na první pohled zcela pošahaná představa je ve skutečnosti realitou a že on jako jeden z nejlepších hráčů vesmírného simulátoru Armada je jedním z vybraných kandidátů pro vstup do dosud přísně utajované Obranné aliance Země založené k obraně před agresivními mimozemskými tvory z jupiterského měsíce Europa…

Po letech příprav na obou stranách se totiž schyluje k boji lidstva o přežití proti mnohem vyspělejší mimozemské civilizaci, od které jsme se toho sice v rámci technologií mnoho naučili, přesto však budeme čelit takřka jisté a neodvratitelné zkáze. Jenže lidstvo se nevzdává a je odhodlané se ubránit za každou cenu. Zacka potkáváme nejdříve ve škole a po letmém odhalení jeho těžké závislosti na otcově památce a vášni pro hraní Armady se s ním rychle přesuneme na tajnou základnu OAZ a pak dokonce vyrazíme i do vesmíru. Nutno dodat, že Ernest Cline dokázal i ve svém druhém románu vcelku zábavnou formou pracovat s množstvím odkazů na skutečnou žánrovou popkulturu, což podobně postiženého čtenáře bezesporu hlouběji vtáhne do jeho příběhu.

Na druhou stranu je Armada o mnoho jednodušším a přímočařejším příběhem než byl Clinův úspěšný románový debut Ready Player One, který na druhý pokus definitivně uspěl i u českých čtenářů. Po úvodním nijak dlouze neskrývaném odhalení skutečné funkce výcvikových her a existence agresivních mimozemšťanů toužících po vyhlazení lidstva nabírá děj na obrátkách a ve svižném tempu se dočkáme i první letecké bitvy. Jenže po vzoru slavnějších vědecko-fantastických děl si i zde autor nechal v záloze zvrat. Problém je, že jen málokterého současného čtenáře tahle dějová klička překvapí, čehož si je vědom i Cline, a tak své eso vytáhne už v polovině, kde se shodou okolností dočkáme srdceryvné scény a také spousty nepříliš záživné vaty.

Přestože je Armada jako celek docela zábavným čtením, nepřináší pranic originálního a spíše si všemožně půjčuje, aniž by omšelá témata využívala tak umně, jako tomu bylo v autorově předchozím románu. Výsledek tak dokáže občas i nudit, logika místy drhne a postavy vám k srdci nepřirostou. Děj poskakuje k předem lehce odhadnutelnému závěru a některé scény působí až rozčilujícím způsobem předvídatelně a nezáživně. Ani tentokrát si Cline neodpustil všemožné pomrkávání na znalce klasických fantastických filmů, knih a her, nemluvě o hudbě, ovšem tam, kde Ready Player One dokázal pobavit i starší a zkušené čtenáře, zde si na své přijdou spíše teenageři, což je v knize zhusta sázející na nerdovský sentiment skutečně s podivem, nehledě na to, že všechny ty odkazy příběh nikam neposouvají. Naštěstí je román alespoň utěšeně krátký a k závěru zpravidla pádí s naivitou prvňáčka těšícího se na zahájení školní docházky…