Asi jsem si nemohl na tuto recenzi vybrat aktuálnější dny, než jsou tyto. Přichází nový díl Hellblazera, který je prozaicky pojmenovaný Potopa. John Constantine se v něm setká například s bojovníky za čistou bílou rasu. Zápach amerického zapadákova se zdá poněkud zkažený, zvláště v těch místech, kde se John pohybuje. Brian Azzarello umí s osudy cynického mága nakládat se zkušeností vyzrálého scenáristy a vystavuje svého hrdinu situacím, se kterými si pak John musí poradit stylem sobě vlastním. Azzarellův Hellblazer nabízí mnoho otázek a jejich řešení odsouvá, jak se to jen dá. Díky tomu nechává v napětí nejen svého hlavního hrdinu, ale především hellblazerovké fanoušky.

Potopa začíná přesně tam, kde skončily Azzarellovy předchozí hellblazerovské opusy. Po té co si John Constantine odseděl v base svoje, zamířil na americký venkov, aby prometl pár temných zákoutí a uvedl věci na pravou míru. Samozřejmě hezky po svém. Nyní míří k pravděpodobnému cíli svých pochmurných cest. Čeká ho návštěva vdovy po Richardu Klikaři Ferinovi, který v base spáchal sebevraždu. Jenže nic není tak jednoduché, jak se zdá, a Johnovi háže klacky pod nohy kdekdo. Navštíví pořádný buranov, kde Klikařova vdova bydlí. Městečko však trpí nákazou hákového kříže. Hospoda plná bosohlavých bojovníků za bílou rasu, kteří na sobě mají vytetované svastiky, nepůsobí zrovna útulně. Constantine sice není žádné ořezávátko a pro strach má uděláno, ovšem Hitlerovi pohůnci v těžkých až nahoru zavázaných botách nejsou tím hlavním zlem, které tenhle etnicky vyčištěné městečko skrývá. Zla je tady totiž mnohem víc.

Hellblazerovská kniha Potopa se skládá nejen z titulního příběhu, ale narazíme i na bonusový příběh Čerstvý nátěr rudé barvy, ve kterém se John věnuje jedné půvabné prostitutce. Aby si s ní mohl užít pár chvil placené zábavy, musí nejprve sehnat nějakou škváru. Protože tenhle týpek v baloňáku má do kapsy vždycky hluboko, ale na druhou stranu nemá problém si vždy nějakou tu kačku zaopatřit. Tentokráte nám Azzarello předložil zlo, které je až úděsně reálné, protože nepochází z říše duchů, démonů či paranormálních jevů. Přesto i v tomto příběhu se objeví záhrobní postavy, které ovšem ději dodávají spíše temnotu a klasické constantinovské ingredience, než aby hrály prim. Stejně jako například v u nás rozjeté sérii 100 nábojů, i tady Azzarello pečlivě zvažuje, které karty vyloží na stůl a které odhalí v závěru hry. Povedlo se mu smíchat šmrnc temné detektivky, kterou má v podstatě v malíčku, se světem tajemna, záhad a nepřirozených úkazů, ve kterém žije hlavní hrdina série.

Azzarellovým scénářům opět zdatně sekunduje kreslíř Marcelo Frusin. Na pomoc byla tentokráte pozvána i další úderná kreslící dvojice Giuseppe Camuncoli a Cameron Steward. Nejde to jinak, ale opět musím zmínit naprosto úchvatné obálky jednotlivých čísel z dílny Tima Bradstreeta, který má prostě v ruce tu nepůsobivější Constantinovu tvář. Na grandfinále v Azzarellově podání si budeme muset počkat ještě do dalšího sebraného sešitu, který opět u nás vydá nakladatelství Crew pod názvem Popel a prach. Už teď je ale jasné, že všechno něco stojí a John nedostane nic zadarmo. Pokud dostane vůbec něco…

Brian Azzarelo: Hellblazer – Potopa

brožovaná, překlad Štěpán Kopřiva, obálka Tim Bradstreet, 124 stran, 349 Kč