Ocenění

Do hlubin oceánu i vlastní minulosti (recenze)

Autor | Aktuality | Sobota 3 října 2015 8.45

Hlubiny oceánů patří k nejtajemnějším místům naší dnes už důkladně probádané planety, přirozeně tak přitahují lidskou zvědavost a otvírají značný prostor pro nejrůznější představy a fantazie. Extrémní tlak, chlad i absolutní tma představují natolik odlišné podmínky od těch nám známých, že lze oceánské dno považovat za úplně jiný svět, svým způsobem ekvivalent vzdáleného vesmíru. Právě do těchto podivných končin, až na dno Mariánského příkopu, následujeme hrdiny aktuálního románu Hlubina (The Deep, 2015) z pera kanadského autora Nicka Cuttera. Ten před nedávnem zaujal krvavým survivalem Oddíl, díky rychlé práci nakladatelství Polaris se i s jeho dalším hororem můžeme v českém překladu seznámit jen s minimálním časovým odstupem od vydání originálu.

cutter-novels

Děj Hlubiny je situován do blízké budoucnosti (či alternativní současnosti), ve které lidstvo pomalu decimuje epidemie zákeřné choroby nazvané Róza. Jak je z překladového označení nemoci celkem patrné, jde o nemoc spojenou se zapomínáním. Zprvu banální drobnosti, jako neschopnost vybavit si pin ke kreditní kartě, jsou rychle následovány daleko závažnějšími výpadky paměti, ve finále pak oběť zapomene na základní fyziologické procesy jako dýchání. Róza je neléčitelná a zatím i nepochopitelná, zvrat by mohl přinést objev záhadné Ambrózie, látky nalezené v oceánských hlubinách. Ta je doposud stejně jako Róza obestřena absolutním tajemstvím, existují však náznaky, že by právě ona mohla být spásou pro lidstvo, ohrožované epidemií zapomnění. V hloubce jedenácti kilometrů je proto vystavěna speciální laboratoř pojmenovaná Trieste, do které jsou vysláni tři špičkoví vědci. Tento malý tým, vedený geniálním Claytonem Nelsonem, tak představuje naději na záchranu lidské existence.

Hrdinou románu však není ani jeden ze zmiňované trojice vědců, Cutter svěřil roli hlavního pozorovatele muži zvenčí a příběh tak sledujeme očima Luka Nelsona, Claytonova mladšího bratra. Americký veterinář nemá se svým sourozencem prakticky nic společného, nesdílí s ním jeho nadání ani prokletí. Tím je Claytonova sociopatie, neschopnost soucítit s jinou živou bytostí. Clayton už od svého dětství trávil život v domácí laboratoři, kde se věnoval eticky sporným pokusům na zvířatech, Luke místo toho snil u barevných komiksů o superhrdinech. Jejich cesty se v dětství spíše míjely, než křížily, v dospělosti se pak bratři rozešli úplně. Luke se oženil, počal syna, vlastní vinou jej ztratil a nakonec dospěl k rozvodu, to vše bez jediné známky toho, že by si těchto událostí jeho stále vzdálenější a vědou pohlcený bratr byť jen povšiml. Přesto je to právě Luke, koho Clayton volá v poslední zprávě, která od bádajících vědců doputovala z hlubin až k podpůrnému týmu na hladinu oceánu. Poté se laboratoř na dně odmlčela nadobro. Luke nemá na vybranou, musí splnit povinnost vůči vlastnímu druhu a zapojit se do dvoučlenné výpravy do nitra Trieste, která má objasnit, proč výzkumníci přestali s povrchem komunikovat. Spolu se zkušenou mariňačkou Alicí Sykesovou sestupují oceánem až do nitra Trieste, mechanického pavouka trůnícího na mořském dně.

Jsou to právě chodby a kabiny Trieste, ve kterých čeká na hrdiny i čtenáře pořádná porce děsu a zla. Cutter si s popisem prostředí vyhrál a vytěžil z něj maximum možného. Sugestivní líčení mizerně osvětlených, těsných chodeb a průlezů samo o sobě stačí k úspěšnému vyvolání klaustrofobie, strachu z temnoty i z nepředstavitelného tlaku, útočícího na vnější plášť laboratoře. Autor se nespokojil s pouhým konstatováním a rozvíjením těchto fobií, něco skrytého uvnitř Trieste totiž navíc intenzivně útočí na vědomí našich hrdinů. Lukovi (jehož myšlenky sledujeme především) se tak už během sestupu k samotné Trieste začínají zjevovat démoni minulosti, napůl zasuté vzpomínky deroucí se na povrch. Pravý horor pak zažije po vstupu do prostor výzkumné stanice, jeho stále přetíženější mysl je vystavována permanentním útokům, jejichž intenzita se stupňuje. Jedinou oporu a kotvu držícího jej alespoň slabě v realitě představuje, kromě podobně postižené Alice, především fenka Vé, které se ujal krátce po vstupu na Trieste.

cutter-novels2

Jak bylo řečeno, Cutter patří k autorům, kteří pro dosažení děsivého efektu neváhají využít tajemství skrytá v hrdinově minulosti. Na Lukova bedra jich naložil skutečně požehnaně. Autisticky odtažitý bratr nedosažitelný ve své laboratoři není zdaleka tím nejhorším, co Luka v dětství potkalo. Skutečnou pohromou jsou především oba rodiče, které mu osud nadělil. Tyranská, postupem času stále šílenější matka a absolutně slabošský otec, neschopný se vzepřít jejímu diktátu a zvůli. Právě v naprosto deformovaných rodinných vztazích autor nachází kořeny nejrůznějších tragických či drastických výjevů, které se Lukovi na palubě Trieste objevují před očima. Druhým podobným zdrojem tísnivých motivů je postava zmizelého syna Zacha, vinu za jeho ztrátu je třeba nezpochybnitelně přičíst Lukově chvilkové nepozornosti. V Trieste na něj proto čeká směs vytěsněných vzpomínek a výčitek svědomí, smrtící koktejl, jemuž není lehké čelit.

Z výše uvedeného je patrné, že tentokrát mohl mít Cutter našlápnuto k opravdu mistrovskému dílu. Důvodů, proč nakonec zůstala Hlubina nadprůměrným, nikoliv však brilantním románem, lze jmenovat několik. Ten nejzásadnější nejspíš spočívá v ošidném území psychologického hororu, k jehož hranicím se autor několikrát přiblížil. Samozřejmě, Hlubina je především klasickým hororem tradičního střihu, ve kterém jde především o převyprávění sledu co nejděsivějších situací. Vyvolávání duchů z minulosti hlavního hrdiny patří ve strašidelné literatuře k oblíbeným vypravěčským postupům, jeho dokonalé provedení však vyžaduje od autora značnou zručnost. Právě v okamžicích reflexe Lukovy minulosti je v plné nahotě vidět, že Cutter prostě alespoň prozatím nedosahuje úrovně Stephena Kinga, který například v Osvícení předvedl mistrovské zvládnutí podobného typu příběhu.

Na bedra nešťastného hrdiny nakládá jedno trauma za druhým, vzpomínky na dětství vyvolané zlem ukrytým na Trieste by vystačily na víc než jednu zlomenou dospělost. Luke přesto žije zcela normálním, obyčejným životem, skutečnou katastrofou je pro něj až ztráta syna, ovšem ta je na vlastní dětství zcela nenavázaná. Snad právě to je důvodem, proč se nedokážeme do Lukovy kůže zcela vžít, sílící proud zlých vzpomínek sledujeme spíš jako odtažité vyprávění než skutečný prožitek, který by mohl být naplno sdílen. Podobně nakonec funguje i sled hrůzostrašných scén, do jejichž středu se Luke postupně dostává, porce strachu je natolik vysoká, že příčetnost hlavního hrdiny přestává být uvěřitelná. Čtenář si vychutnává další a další hororové prvky, sleduje je však s odstupem vzdáleného diváka, do Lukovy kůže ho autor dostat většinou nedokáže.

cutter-novels3

Zamrzí i několik nedostatečně rozvinutých motivů, o něž jakoby Cutter postupem času ztratil zájem. Slibně uvedená Claytonova postava se tak nakonec nevymaní z klišé představy šíleného vědce, psychologický duel obou bratrů není čtenáři prakticky dopřán. Zcela bez náhrady také rychle vyprchá silný motiv Rózy. Poté, co hrdinové dosáhnou Trieste, začne být zřejmé, že šlo o pouhé navození situace a vytvoření záminky pro jejich cestu. Vzhledem k atraktivitě světa zasaženého epidemií, na prvních stránkách autorem skutečně zručně a zároveň úsporně naznačeného, je to jednoduše škoda.

Je ovšem třeba respektovat, že Cutterovým tvůrčím záměrem nebyl thriller o dopadu smrtící choroby na civilizaci a nejspíš ani psychologická studie hrdiny vystaveného neznámému zlu. Šlo mu především o to napsat starý dobrý horor klasického ražení, prohnat své postavy řadou děsivých, bizarních a často silně odpudivých situací. To se mu povedlo beze zbytku, jednotlivé výjevy jsou skutečně silné a z paměti jen tak nevymizí, ať už jde o klaustrofobní prolézání úzkou šachtou nebo třeba o poněkud nestandardní chování pozměněného včelího roje. Do Hlubiny se tak bez váhání mohou ponořit všichni milovníci přímočarého literárního děsu, jejich odměna bude bohatá a jistě si ji náležitě vychutnají, vždyť podobných hororů u nás mnoho nevychází.

Nick Cutter: Hlubina

vázaná, překlad Petr Caha, obálka JRK studio, 336 stran, 349 Kč

Související odkazy:

Náročná výchova chlapců v divočině… (ukázka)

polaris-logo

692 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.