Ocenění

Daniel Polansky vám předepiše Léčbu ostrou břitvou

Autor | Aktuality | Úterý 7 února 2012 8.10

Označení moderní dílo fantasy u nás chápe snad každý čistě podle svého, ale přesto se tu a tam docela hodí. Kupříkladu pro ve světě vřele přijatý románový debut amerického spisovatele Daniela Polanského Low Town (Dolní město), jenž v Británii a potažmo i v Evropě vychází pod názvem Léčba ostrou břitvou (The Straight Razor Cure). Tentokrát se můžeme těšit na drsnou detektivní městskou fantasy s prvky noiru, což znamená, že příběh nás zavede do temných uliček vcelku moderního, zločinem prosáklého fantasy velkoměsta a seznámí s hrdinou, jenž dle současných žánrových pravidel není zrovna výkvět morální čistoty, ale má svůj pevně stanovený kodex a jsou jisté hranice, které ani on nehodlá nikdy překročit. Kupříkladu vraždy dětí, které na něj vrhají nemilé podezření…

Daniel Polansky: Léčba ostrou břitvou (Dolní město, sv. 1)

vázaná, překlad Petra Diestlerová, obálka Vojtěch Kybal, 352 stran, 299 Kč, vychází 27. února 2012

Rigus je nablýskaná metropole Třinácti zemí, plná vysokých věží a velkolepých paláců, kde urozené dámy skrývají půvabné úsměvy za hedvábnými rukávy a znudění šlechtici vyřizují urážky na cti chladnou ocelí. Světlo však vrhá i stíny a v nich se lopotí chudáci, kteří bojují o přežití mezi odpadky a špínou. To je Dolní město, spleť úzkých uliček a temných průchodů, zabedněných výkladních skříní, zaplivaných náleven a krámků, kde se neprodává jen inzerované zboží. Tady se pohybují nebezpeční lidé, ke koupi je tu všechno, co si člověk zamane, a život nestojí ani ořezaný měďák.

Je to ošklivá čtvrť a jejím nekorunovaným králem je ošklivý muž, v ulicích známý jen jako Správce. Bývalý tajný agent. Zapomenutý válečný hrdina. Momentálně drogový dealer, závislý na laciném násilí a drahých narkotikách. Každý den se snaží uzavírat nové obchody a ochránit své území před konkurencí drobných lumpů, zločineckých syndikátů a ruky zákona. Nález mrtvoly zavražděné dívenky je však i na něj příliš… Vypátrat jejího vraha nepředstavuje takový problém, záhy se však ztratí další dítě, Správce upadne do podezření a navíc zjistí, že někdo začal vyvolávat děsivé stvůry z vnější temnoty. Ač má po ruce několik přátel, jedno je jisté: v Dolním městě se nedá věřit nikomu…

Léčba ostrou břitvou, první část trilogie Dolní město, je určena všem milovníkům temných fantasy příběhů z dystopického světa s neotřelou zápletkou, strhujícím dějem a drsnými hrdiny jako vystřiženými z noirové detektivky.

O autorovi:

DANIEL POLANSKY (* 1984) se narodil v Baltimoru ve státě Maryland. Jeho prozaický debut, Léčba ostrou břitvou, vychází ve třinácti jazycích, autor pracuje na dvou pokračováních. Podle kritiků a znalců žánru ohlašuje tato poutavá, drsná fantasy v tradici G. R. R. Martina, plná napětí a dramatických akcí, výrazný nový talent.

Ukázka:

V rohu stál Tazatel v tradičním oděvu vínové barvy – pláštěnce sahající po zápěstí, doplněné špičatou kápí. V ruce se mu pohupoval černý vak obsahující nástroje jeho profese. Tenhle Tazatel byl zavalitý, vlastně obézní, rudou uniformu napínaly tukové polštáře. Ovšem mučení není příliš fyzicky náročné, aspoň pro toho, kdo je provádí. A cech měl poměrně přísná pravidla – byl jsem si jistý, že ve své práci se ten člověk vyzná.

„Užíváš si vyhlídku?“ zeptal se Crowley. Vzápětí jsem dostal kopanec do zad a rozplácl se na podlaze. Snažil jsem se vstát, ale to už mě Crowleyho poskoci zvedli a posadili na židli. Rozvázali mi pouta za zády a vzápětí mi ruce připevnili koženými popruhy k područkám židle.

„Já věděl, že tě nakonec dostaneme zpátky. Starý pán si myslel, že nás podfoukneš a jednou v noci se vytratíš z města. Ale já říkal, že ne. Ten chlapec nás moc miluje, aby nás opustil. Vrátí se. I když bych nevěřil, že se uchýlíš k tak zoufalým krokům – černá magie?“ Tlustým prstem mi zašermoval před obličejem. „Zahrabal ses pěkně hluboko.“

Crowley vytáhl z kapsy doutník. Hranatými šedými zuby ukousl špičku, pak si ho zapálil a růžové slimáčí rty usilovně potahovaly, dokud se doutník nerozhořel. Z pokřiveného úšklebku vystupovala hustá oblaka dýmu. „Na koho si myslíš, že čekáme?“

Jako na povel se dveře otevřely, dovnitř vešel takový dědeček v nažehlené uniformě a já pochopil, že jsem dokonale v řiti.

866 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.