Vrah zločinců proti nejlepšímu detektivu světa (preview)

Autor Sabina Dudová | Aktuality | Čtvrtek 11 února 2016 21.35

Co uděláte, když na zemi najdete pohozený nejdokonalejší vražedný nástroj, s nímž se lidstvo kdy setkalo, tedy černý sešit neznámého původu, s jehož pomocí zabijete kohokoli na světě jen tím, že dovnitř zapíšete jeho jméno? Použijete ho? Proč by ne? Není snad na světě spousta lidí, bez nichž by poctiví lidé byli mnohem šťastnější? Proč ano? Nestane se tím z vás obyčejný vrah? A jak? Zabijete ty, kteří vám stojí v cestě kariérního postupu? Nebo se pomstíte všem, kteří vám v minulosti ublížili? Kolik lidí zabijete? Dva? Pět? Dvacet? Sto?

Light Jagami, nadmíru inteligentní sedmnáctiletý japonský student, jehož pokřivený smysl pro spravedlnost nepřipouští kompromisy, dennodenně se znuděným výrazem pozoruje prohnilost světa. Když se mu tento mocný zápisník dostane do rukou, stačí už jen popostrčit. Po krátkém morálním dilematu se rozhodne, že jedině on dokáže zápisník smrti využít tak, jak je třeba. K očistě světa. Ale netrvá dlouho a jeho drzého počínání si všimne nejen široká veřejnost, ale i policie. A také L, záhadný detektiv, který nikdy neukázal svoji tvář, ale podařilo se mu vyřešit každý případ, na které byly i tajné světové organizace krátké. Tito dva, kteří o druhém kromě samotné existence nevědí vůbec nic, se proti sobě postaví v myšlenkovém souboji, z něhož může živý vyjít pouze jeden. Ten, jehož jeho spravedlnost se následně stane zákonem…

NEOBYČEJNÝ DETEKTIVNÍ PŘÍBĚH

Vrah, mrtvola, místo činu a soukromé očko v pršiplášti s cigaretou v puse, které svými cynickými poznámkami všechny v okolí dohání k šílenství. Tak nějak si pravděpodobně čtenář představí stereotypní detektivní příběh. A tím Zápisník smrti v jádru skutečně je, jen se změnily některé žánrové zákonitosti.

Jednou z nich je nepostradatelná role nadpřirozených sil. Zápisník smrti totiž nepatří do našeho světa, ale do říše smrtonošů. Jeho majitel Rjúk jej hodil na zem, protože se podobně jako Light nudil. Rozpoutal tím boj, který postupem času drastickým způsobem ovlivnil celou planetu – její politiku i náboženské vyznání. Přestože se děj soustředí především na Lighta, jemuž jeho přívrženci brzy začnou přezdívat Kira, a jeho snahy zbavit se L a po nějakém čase i dalších protivníků, proměna společenské nálady a její roztříštěnost je v průběhu celé dvanáctidílné série jasně patrná. Otázka dobra a zla a (ne)ospravedlnitelnost Lightova počínání totiž nejen postavy v manze, ale i její čtenáře dělí na dva nesmiřitelné tábory – ty, kteří sice neomlouvají Lightovu zkaženou povahu, ale s jeho činy se víceméně ztotožňují, a ty, kteří prokoukli detektivovu masku kladného hrdiny, ale nepřestanou jeho techniky vyšetřování obhajovat, protože nesnáší Lighta.

To je jedno z kouzel mangy. L i Light jsou charakterově silné a stabilní postavy, jejichž činy se nedají vždy klasifikovat jako dobré nebo špatné (i když zástupci jednotlivých táborů mají jasno). Oba lžou, přetvařují se a podvádějí všechny kolem sebe, jen aby zjistili identitu toho druhého. Do jistého okamžiku se snad dá i říct, že L zastupuje právo a Light se pokouší o nastolení nových pořádků, avšak v určitém bodě děje dojde ke zlomu, kdy se společnost Lightovi natolik odevzdá, že jeho vůli všeobecně přijímá takřka jako boží zákon.

Nehledě na to, že celé čtenářovo pátrání po vrahovi je postavené na hlavu – Lighta od začátku zná, z jeho perspektivy celý příběh vnímá. To detektiv je skutečnou záhadou. L se totiž poměrně dlouhou dobu skrývá za počítačovou obrazovkou za písmenem L, a i když už se čtenáři představí v plné parádě, stejně o něm nikdo nic neví. Cpe se sladkým, chodí bos, divně sedí, chová se tak nějak dětinsky a zase se cpe sladkým. Tím to končí. Jak vše v zápletce začne dávat perfektní smysl, každý dílek skládačky do sebe zapadne a scenárista Cugumi Óba si dává skutečně záležet na tom, aby vše přehledně vysvětlil, tak L je a zůstává největší a jedinou neznámou celého příběhu.

VRAŽEDNÁ ŠACHOVÁ PARTIE

Autoři pracují s událostmi v rozmezí přibližně sedmi let. Když vezmeme v úvahu, že série sestává z dvanácti dílů, postav zde zase tak moc nevystupuje. Naproti tomu, že nemají nijak širokou škálu motivů, cílů a emocí, dokážou čtenáře zabavit. Mimo už dva zmíněné se setkáváme s několika policisty, druhým detektivem Nearem posedlým hračkami, mafiánským bossem Mellem trpícím posedlostí čokoládou, krásnou modelkou Misou, televizní reportérkou Kijomi a státní žalobcem Teruem, kteří jsou pro změnu posedlí Kirou. Jejich vztahy jsou těsně provázané, komplikované a vyvíjí se logicky, vždy navíc s dostatečným nejen slovním, ale i obrazovým doprovodem, čímž autoři udržují v zápletce pořádek.

I když se přibližně v polovině změní pravidla hry a děj se posune, série stále odsýpá svižným tempem. Navzdory tomu mnoho fanoušků (i stejnojmenného anime) právě v tento moment mangu opustili, či je od tohoto okamžiku začala nudit.

Kresba je přehledná i bohatá na detaily. A protože se zde neodehraje příliš mnoho akce, tak i víceméně statická. Manga se vůbec hodí především pro ty, kteří si potrpí spíše na příběh nasycený neustálými vnitřními monology, strategizováním a předpoklady, než na zběsilé honičky a souboje. Ne snad, že by takové v Zápisníku smrti chyběly úplně, ale dají se spočítat na prstech jedné ruky. Drama a napětí je zde vystavěno jinak, a to neustálým tápáním postav, co si ještě můžou vůči svému protivníkovi dovolit a zda jim jejich dlouho promýšlený plán vyjde. Zápisník smrti je ve své podstatě moc pěkně nakreslenou šachovou partií.

TALENTOVANÁ AUTORSKÁ DVOJICE

Duo Cugumi Óba a Takeši Obata pracovali na Zápisníku smrti od prosince 2003 do května 2006 a manga se stala jejich dosud nejvýznamnějším dílem. V říjnu 2006 její slávu korunoval speciální třináctý svazek s podtitulem How to read (u nás vyšel na konci roku 2015), jenž kromě letmého shrnutí děje, profilů postav, časových os a ozřejmění triků a motivů obsahuje i rozhovory s autory, náčrtky, stripy, Rjúkovy glosy či kratičkou mangu, která celé sérii předcházela. Takže vlastně všechno možné, co by nenasytnému čtenáři po přelouskání 108 kapitol snad mohlo chybět.

Značného úspěchu se dočkalo i stejnojmenné anime, které se mangy drží poměrně věrně. Tři japonské celovečerní filmy a v létě 2015 odvysílaný televizní seriál už tak striktně originál nenásledovaly. Ve známost vešel i krátký román Death Note Another Note: The Los Angeles BB Murder Cases od Nišia Išina, jenž se věnuje detektivovu vyšetřování před případem Kira.

Od roku 2008 spolupracovali autoři na manze Bakuman o dvou středoškolských studentech se snem stvořit svou první mangu a stát se uznávanými autory. Jejich příběh se zastavil na dvaceti svazcích a podobně jako Zápisník smrti inspiroval ke vzniku anime a celovečerního filmu. Ke konci roku 2015 tvůrci opět spojili síly a začali s prozatím pokračující mangou Platinum End, která se věnuje mladíkovi, který se pokusí spáchat sebevraždu, ale je zachráněn strážným andělem, jenž mu poté poskytne andělské schopnosti. Jistá podobnost se Zápisníkem smrti je nasnadě, ale na jakékoli závěry je prozatím brzy, neboť první svazek vyšel 4. února 2016.