Ocenění

Z deníku otaku – část 24. – InuJaša

Autor Sabina Dudová | Aktuality | Pátek 25 Listopad 2016 8.00

Posledně jsme se přenesli v čase, abychom vandrovali novodobým Japonskem s nejobávanějším zabijákem revoluční doby. Tahal s sebou zdánlivě neškodný meč a obrovské břemeno mnoha vražd na zádech, i když se tvářil jako neškodný pocestný. Dnes se v dějinách Japonska přesuneme ještě o něco dál, konkrétně do feudálního období válčících knížectví. Tentokrát si ale historickou přesnost odpustíme – krajem se prohání zákeřní démoni škodící při každé příležitosti a vesnicemi obcházejí buddhističtí mniši a mocné kněžky, kteří obyčejný lid chrání. Klasické anime s podtitulem feudální pohádka z roku 2000, které se svého dokončení dočkalo až druhou sérií v roce 2009, se vysílalo dokonce i u nás. Koukali jste tenkrát na InuJašu?

inuyasha-anime

Mocný psí polodémon Inujaša zaútočí na vesnici, aby ze svatyně ukradl Drahokam čtyř duší a s jeho pomocí se stal pravým démonem. Jeho plány ale překazí kněžka Kikjó a vystřeleným šípem jej přišpendlí ke stromu, čímž polodémona zapečetí. Je však zraněna a zemře – spolu se svým tělem nechá spálit i drahokam, aby se nikdy nedostal do rukou zla. O staletí později, v přítomnosti, na patnáctiletou Kagome v rodinné svatyni zaútočí jakási démonická stonožčí bestie bažící po mocném drahokamu, stáhne ji s sebou do studny a zmizí. Kagome se studnou propadne hluboko do historie a první, koho potká, je spící Inujaša připíchnutý šípem ke stromu. Zmatenou Kagome najdou vesničané a odvedou ji s sebou ke svatyni. V tu chvíli ale na vesnici zaútočí onen stonožčí démon prahnoucí po Drahokamu čtyř duší. Kagome uteče do lesa a opět narazí na, tentokrát již křikem Kagome probuzeného, Inujašu. Boj s démonem se zdá být bezvýchodný a proto Kagome Inujašu osvobodí, aby se s démonem utkal. Odpečetěním Inujašovy moci však teprve začnou problémy. Nemluvě o tom, že Kagome nějak přinesla Drahokam čtyř duší zpět do tohoto světa.

Počkat – odkdy se anime jmenují podle záporáků? Neměl by snad být Inujaša hrdina? Všeho do času, prozatím má spoustu důvodů mít vztek na celý svět, ale ty odhaluje téměř dvousetdílné anime jeden po druhém. Inujaša patří k těm typům protivných, na první pohled zlých postav, které diváci milují i jejich charakterovým vadám navzdory – nebo právě pro ně? Ačkoli je Inujašovi přes dvě stě let, chová se jako umíněný fracek a proti všemu protestuje čistě z principu.

Zkrátka, Kagome si osudové setkání a následné sepětí s ním skutečně užije – ve všech významech toho slova. O to větší radost je sledovat, jak se vyvíjí nejen jejich vztah, ale i Inujašova povaha. Anime má totiž mnoho prostoru, aby si s charaktery svých hrdinů mohlo pořádně vyhrát. A ačkoli se dají jisté změny vypozorovat téměř na všech hlavních i vedlejších postavách, Inujaša si rozhodně prošel největšími zkouškami a jeho osobnost se proměnila nejvíce – v poslední epizodě je od sebe samého v prvním díle téměř k nerozeznání, a přitom si divák sotva všimne, kdy k té změně došlo. Bohužel, na psychologii antagonistů se zde občas zapomíná – prostě jsou zlí a hotovo.

K animaci by měl být člověk trochu shovívavý – má své světlé momenty, ale jinak se ještě veze na vlně devadesátek a příliš nepřekvapí – přinejmenším v první sérii, jež běžela v letech 2000 až 2004. Druhá série z roku 2009 už se, pochopitelně v rámci zachování stylu kresby, více podobá současným standardům. I přesto se ovšem jedná spíš o rutinní práci, než že by se člověk rozplýval nad nápaditostí kresby nebo propracováním záběrů. Konec konců, anime s takovým rozsahem si většinou o umělečtějším ztvárnění mohou nechat jen zdát.

InuJašovi se neříká feudální pohádka pro nic za nic, ačkoli západnímu modernímu pojetí pohádky příliš neodpovídá – na to je občas InuJaša moc drsný. Jinak má ale vše, co správná pohádka potřebuje – boj dobra proti zlu, nadpřirozené síly, jasnou misi svých hrdinů a naději, že i přese všechno špatné to nakonec nějak dobře dopadne. S jiným tradičním zařazením v rámci anime to však není tak jednoduché – na šónen je zde až moc zřetelná a důležitá a místy poměrně tragická romantická linie a na šódžo pro změnu příliš mnoho akčních sekvencí. Autorce komiksové předlohy Rumiko Takahaši (mimo jiné autorka Ranmy ½) se podařilo umně skloubit oba žánry a odvyprávět komplexní příběh, který má všechno – divák se u něj od srdce zasměje, dojme se, bude se strachovat o své oblíbené postavy a ti citlivější si i popláčou. Několikrát.

180 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.