Ocenění

Z deníku otaku – část 29. – Live Action adaptace

Autor | Aktuality | Pátek 16 Březen 2018 8.25

Ve světě se v posledních několika letech rozmohl trend adaptovat nejúspěšnější mangy v celovečerní hrané filmy. Západní divák se většinou dostane spíše k těm, které vzniknou ve Spojených státech, pravda je však taková, že v Japonsku jich každoročně vznikne hned několik. Fanoušci původního příběhu se už před uvedením filmu zpravidla rozdělí na dva tábory – jedni odsoudí adaptaci ještě před první upoutávkou, druzí si uchovávají naději až do samého konce. A ten bývá občas velmi hořký. V podstatě se dá říct, že zdařilé hrané adaptace mangy se dají spočítat na prstech obou rukou. Těch ucházejících (avšak přesto zbytečných) je pak dlouhý zástup. A občas se některá adaptace vyloženě nepovede. Proč vlastně tzv. live action vznikají a proč jich je tak málo skutečně povedených?

manga-adaptace-01

Hned ze začátku je třeba rozlišovat mezi americkými a japonskými adaptacemi. Ty americké často trpí touhou Američanů co nejvíc vydělat na populární značce. Problém bývá v tom, že převedení japonské látky do amerického kontextu zákonitě musí tratit na původních významech schovaných mezi řádky. A tvůrci tomu ještě přidají, aby se snímek zalíbil americkému publiku. Z toho důvodu se kupříkladu v Death Note zcela změnilo sociální postavení hlavních antihrdinů i hrdinů. V originálu je Light Jagami geniální a oblíbený premiant, jehož život nemá jedinou chybu. V Americe je to šikanovaný outsider, který pokukuje po hezké roztleskávačce. Z obojího přirozeně vyplývající důsledky jsou tak zcela odlišné a původně zajímavý koncept se rozpadl v klišé. V nedávném Ghost in the Shell se celý příběh smrskl z filozofického sci-fi ve vizuálně líbivou prázdnou skořápku, která nestačí ani na dvacet let starý Matrix. Do jaké míry je to způsobeno neambiciózností projektů na straně jedné a přestřeleným zjednodušením na straně druhé, je otázka.

V čem se utápí japonské adaptace? I když jsou Japonci bez obtíží schopni zachovat poselství vlastních příběhů, nestačí jim stopáž. Je třeba si uvědomit, že většina populárních mang jsou opulentní ságy, které v časopisech vycházely několik let a rozrostly se v desítky svazků. Vždy je rovněž tvoří jeden, maximálně dva autoři, kteří mají naprosto jasný cíl a způsob k jeho dosažení. Takto rozsáhlá díla celý štáb neshrne do dvou hodin, ani kdyby sebevíc chtěl. Některé příběhy si s tím umí poradit a vyzobat to nejdůležitější, aby zůstal příjemný film (trilogie Ruróni Kenšin), jiné to ale rovnou vzdají. Buďto příběh od základů překopají (Kurošicudži, Šingeki no Kjodžin) nebo se rozhodnou ty nejpopulárnější komiksové panely přenést na plátno i za cenu toho, že se vytratí důležité události a významy, které byly v původním příběhu nositeli jeho duše (Fullmetal Alchemist, Ansacu Kjóšicu). Výsledkem pak často bývá vizuálně umělá, rádoby věrná cosplay přehlídka se dvěma nebo třemi známými herci.

manga-adaptace-02

Když už jsme u vizuální stránky, ani tam se stále nikomu nepodařilo najít zlatou střední cestu. V Japonsku se totiž většinou snaží být věrní až za hranice únosnosti (a proto se ve Fullmetal Alchemist divák dočká blond paruk na Asiatech, které vypadají víc CGI než skutečné počítačové efekty). Výběr herců je potom kapitola sama pro sebe. Systém talentových agentur funguje v Japonsku na povrchním principu, že hezká tvář herce a dovednosti s mečem vynahradí absenci hereckého talentu. Občas to vypadá, že se na anime adaptacích mladí herci cvičí, aby později mohli hrát v lepších filmech. Trochu jiná situace nastává v případě adaptací slice of life nebo školních mang. Jejich vizuální ani dějová stránka není příliš výrazná, a proto jejich převedení na plátno nebývá náročné. Jejich popularitu potom nese právě oblíbenost zvolených hereckých tváří. Takové adaptace jsou hotové za pár měsíců a většinou se na ně zapomene tak rychle, jak vznikly.

Japonských adaptací je nepřeberné množství – i proto, že princip adaptace jako takové je v Japonsku žádoucím ukazatelem úspěšnosti příběhu. Na počátku všeho bývá manga, časem se přidá anime, pak nezřídka kdy dódžinši, OVA, light novely a film (ne nutně v tomto pořadí). Ty nejlepší kousky tak mají tolik různých verzí, že si vybere i ten nejnáročnější fanoušek. Existuje tedy způsob, jak live action zachránit? Existuje, ale v obrovsky masové produkci na něj není čas. Jejich tvůrci by museli mít jasnou vizi a zároveň úctu k originálu. Pokud by dokázali obojí spojit, mohl by vzniknout fantastický film s vlastním poselstvím, který dělá čest své předloze. A i když se pár výjimek najde, většinou nemají ani jedno.

manga-adaptace-03

411 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.