Ocenění

Z deníku otaku – část 25. – Higuraši no Naku Koro ni

Autor Sabina Dudová | Aktuality | Pátek 7 Duben 2017 21.05

Hororové anime se jen zřídkakdy stanou všeobecně populární. V našem seriálu už byla řeč o Elfen Lied či Hellsing a mezi nejnovější populární zástupce hrůzostrašného žánru patří i adaptace u nás momentálně vydávaného Tokijského ghúla. Nakolik jsou tyto kousku hororem tak, jak jej známe ze západní tradice, a nejen pouhým gore, záleží na tom, co si od hororu slibujete. Pokud vám stačí jen spousta prvoplánové krve, své favority si jistě najdete snadno. Ale co teprve horor, při jehož sledování vám srdce vynechá jeden dva údery a ticho v místnosti začne být nepříjemně tísnivé? Higuraši no Naku Koro ni (Když cikády pláčou), jinak známé také pod anglickým názvem When They Cry, si rozhodně na dobrou noc nepouštějte, pokud se chcete dobře vyspat…

Higurashi

Léto 1983. Mladý student Keiiči Maebara se právě přestěhoval do malebné vesničky. Začal chodit do místní školy a ihned se spřátelil se skupinou podobně starých dívek. Téměř ideální obraz života dospívajících dětí však kalí děsivé zvěsti vznášející se na vesnicí a blížícím se každoročním festivalem. Keiiči se snaží dopátrat vysvětlení událostí záhadných vražd u svých nových kamarádek, ale neúspěšně. Všichni před ním něco tají a v něm hlodá stále větší nedůvěra a paranoia spojená s jeho novým domovem.

Jakkoli blíže specifikovat příběh tohoto anime je prakticky nemožné, aniž by nebyla vyzrazena jeho pointa, snad tedy postačí uvést, že celá první série o dvaceti šesti dílech sestává z několika alternativních realit kolem téže skupiny lidí. Pokud se vám tedy najednou bude zdát, že anime přestalo dávat smysl, pak to není pouhý pocit. Rozhodně nečekejte, že byste od prvního dílu věděli, na čem jste. Higuraši no Naku Koro ni odhalí svou pravou tvář až ve druhé sérii s podtitulem Kai, do té doby si se svým divákem pouze hraje jako krvelačná kočka s nic netušící myší. Pokud tedy patříte k divákům, kteří od první chvíle chtějí mít jasně načrtnutý mustr příběhu, Higuraši vám pravděpodobně nesedne, protože ve chvíli, kdy získáte pocit, že všechny figurky na šachovnici jsou rozestavěné v epickém souboji, celá hra se restartuje do bodu, kdy jste začali hrát – kdy se Keiiči přistěhoval do malebné vesničky, v níž jen něco trochu nehraje.

Děs a hrůza

Jakkoli už samotná znělka působí psychedelicky, po prvním dílu má člověk pocit, že se dívá na rozmarné školní anime s roztomilými holčičkami s obrovskýma očima. Všichni ovšem víme, jaké umí být děti v hororech děsivé, je tedy třeba se mít na pozoru, protože dříve či později otravné chichotání nahradí šílený výraz ve tváři a maniakální smích. Jestli se animátorům Higuraši něco skutečně povedlo, pak je to právě přechod mezi žánry. Ačkoli animace z roku 2006 už se dnes může zdát trochu zastaralá těm fanouškům, kteří si potrpí na nejnovější trendy, atmosféra a umění překvapit se jí upřít nedá. Jindy zcela nevinně působící postava se mezi scénami nečekaně mění ve vyšinutého sociopata a naopak. Tvůrci si pohrávají s divákovým očekáváním toho, odkud přijde smrtící rána. A co je vůbec nejlepší, dokážou v něm vyvolat paniku a strach, aniž by prolili kapku krve.

Ne snad, že by Higuraši nespadalo do gore žánru. Postavy zde umírají často a nutno podotknout, že i nápaditě. Když na takovou smrt dojde, můžete se spolehnout, že to nebude hezký pohled. Slabší povahy se tedy raději poohlédnou po hororovém anime někde jinde, tady bude stříkat krev. Paradoxně však vyhrocené scény nepatří k těm, které byste si zapamatovali pro jejich děsivost (pokud vás tedy k smrti nevystraší animovaná červená). To scény, v nichž se téměř „nic neděje“, ve vás vyvolají tu správnou hororovou hrůzu, kdy se najednou v bytě bojíte i zapraskání koberce. Jestli máte v oblibě tajemné hororové příběhy, u nichž dlouho netušíte, na čem jste, Higuraši no Naku Koro ni je pro vás to pravé. A určitě se nenechte zmást dětskými kukadly hlavních hrdinů – nejsou tak bezbranní, jak se tváří.

130 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.