Noční můra o Halloweenu (recenze)

Autor Jiří Kelbl | Aktuality | Středa 31 října 2018 8.05

Nakladatelství Carcosa, počin překladatele a milovníka hororu Milana Žáčka, se po pomalejším rozjezdu začíná dostávat do obrátek. Útlý román autorského dua Freeman a Prentiss je pátým vydaným svazkem této nedávno založené značky. Carcosa si vytkla za cíl propagaci literárního hororu ve všech jeho podobách, a už po roce existence na knižním trhu lze konstatovat, že se toto nelehké poslání daří zdatně plnit. Dosavadní produkce je skutečně rozmanitá, mezi několika prozatím vydanými tituly vedle sebe stojí jak klasická sázka na jistotu v podobě H. P. Lovecrafta, tak excentrický Carlton Malick III či tuzemská naděje představovaná Miroslavem Pechem. Čeho jsme se tedy dočkali tentokrát?

Nyní přichází ukázka moderního, tísnivého hororu, situovaného do doby halloweenského svátku. Oslava Halloweenu u nás není příliš rozšířená, nicméně díky silnému vlivu především americké literární i filmové kultury má snad každý představu o tom, co poslední říjnový den obnáší. Jeho spojení s nejrůznějšími strašidly a děsivými úkazy je hluboce zakořeněné, není tedy divu, že je mu věnována řada hrůzyplných příběhů. Dalším z nich jsou právě Děti Halloweenu, v originále vydané před čtyřmi lety, přičemž české vydání je prvním a dosud jediným překladem.

Odlehlý bytový komplex…

Dvojice Freeman a Prentiss vymezila hřiště svého příběhu bytovým komplexem Stillbrook, enklávou izolovanou od ostatních částí města. Za hranice Stillbrooku se takřka nepodíváme, jedná se tak prakticky o odtrženou lokalitu, jednu z důležitých ingrediencí řady hororových děl. Vyprávění se točí okolo rodiny místního údržbáře Harrise Naylora, jeho manželky Lynn a dvou dětí, Matta a Amber. Harris denně vykonává svou údržbářskou rutinu, když prochází byty ostatních nájemníků a podle seznamu, každé ráno vytvořeného jeho vedoucí, správkyní komplexu, vykonává drobné opravy a řeší různé stížnosti místních obyvatel. Lynn pracuje doma, coby podpora na telefonu řeší potíže s během nespecifikovaného počítačového programu, i ona je tedy terčem nejrůznějších stížností zoufalých uživatelů. Ani jeden z nich neopouští prostředí Stillbrooku, mohou tak o jeho konečném osudu referovat z první ruky.

Nad příběhem se od počátku vznáší vědomí tragedie, kterou vyvrcholí. V úvodu čteme záznam jakéhosi výslechu, týkajícího se právě mrtvých ve Stillbrooku, celý příběh pak sledujeme z retrospektivy, ve které se až na malé výjimky střídají pouze dva vypravěčské pohledy. Největší prostor je věnovaný Harrisovým vzpomínkám na průběh několika posledních dní před svátkem Halloweenu, občas jej střídá manželka Lynn, která si do počítače sepisuje soubor úvah a postřehů určených manželskému poradci. Už z této skutečnosti je patrné, že rodina není zcela funkční a v pořádku. Harris je příliš nad věcí a snad i líný, respektive laxní ke svým povinnostem. Lynn naopak stále zoufalejší a trpící postupným stihomamem, jejich vzájemný vztah se postupně dostává až k propasti.

Původní vázané a elektornické vydání Dětí Halloweenu.

Krizi eskaluje Lynn, těžko však soudit, zda větší vinu nese její přepjatost nebo Harrisova nevšímavost a povrchnost, každopádně je pravda, že je těžké se s některou z obou postav plně ztotožnit. Klíčem v celé rodinné konstelaci jsou pochopitelně děti, k nim se rodiče nedokážou chovat spravedlivě a s vědomím toho, že si oba zaslouží stejnou porci lásky. Situace je rozdělená tak, že Lynn stojí na straně mladší Amber a jen těžce hledá cestu k Mattovi, Harris zas naopak nedokáže nenadržovat svému synovi. Situace v rodině je tak rozdělená podobně ostře jako dětský pokoj, kde panuje neviditelná, leč nepřekročitelná hranice mezi polovinou patřící chorobně pořádnému Mattovi a tou druhou, kde vládne nepříliš svědomitá Amber.

Příběh několika dní vrcholí tragédií…

Krizi v komplexu Stillbrook spustí rozhodnutí správkyně zakázat halloweenské oslavy v jeho prostorách, číst ji však směle můžeme i jako odraz rodinné situace Naylorových. Ta se od původní chmurné, stále však vcelku ještě v řadě rodin běžné situace postupně posouvá do dramatičtější polohy. Zlomem je zřejmě konflikt mezi dětmi a rodiči, po němž si Lynn pořídí malou webovou kameru, určenou k tajnému sledování chování ratolestí v dětském pokoji. Od té doby se vše nezadržitelně směřuje k neveselému konci. Pochopitelně, nacházíme se na půdě hororu, proto je tento konec, který zasáhne celý Stillbrook, vyprávěn podle pravidel tohoto žánru. Postupně se tísnivé náznaky Harrisových pracovních zážitků začnou měnit ve skutečnou noční můru, milovníci literární hrůzy si přijdou na své. Přesto je nutné konstatovat, že síla Dětí Halloweenu leží především zhruba v prvních dvou třetinách příběhu, pak se už očekávaný děs začne odehrávat snad až příliš doslovně.

Důležitým prvkem atraktivity díla je užití oblíbené techniky nespolehlivého vypravěče. Od počátku cítíme, že Harrisovi nelze vše tak úplně věřit, skutečnost je v jeho podání poněkud tvárná. Před nepříjemnostmi zkrátka trochu zavírá oči, případně je bagatelizuje. Naopak zprvu máme tendenci svou důvěru věnovat chladně racionální Lynn, pak se však i v jejím podání reality začnou objevovat stále větší trhliny. Právě čtenářova nejistota, zda vše sleduje tak, jak se opravdu odehrává, nebo je spíše loutkou v rukou hned dvou nespolehlivých vypravěčů, představuje spolu s očekáváním v samém úvodu oznámených mrtvol zřejmě největší sílu románu.

Děti Halloweenu nepatří k hororům s ambicí obsáhnout příliš velký geografický či časový prostor, svůj nevelký rozsah věnují jen jednomu místu v rámci několika dnů. Činí tak ale s nespornou zručností, skutečně dokážou rozehrát šalebnou hru se čtenářem, což v hororu patří mezi ty nejcennější dovednosti. Ano, úplný závěr je nejspíš zbytečně překombinovaný, přesto však román Freemana a Prentisse výborně funguje a plní svůj účel. Máte-li chuť sáhnout po příběhu, který můžete přečíst během jednoho temného večera a příjemně se u něj bát, neváhejte a berte Děti Halloweenu. Autorům se podařilo vtáhnout a nepustit, obraz porouchané rodiny v nešťastném bytovém komplexu se skutečně těžko zapomíná.