Ocenění

Divoké karty rozdané k první partii (recenze)

Autor | Aktuality | Středa 15 dubna 2015 13.55

G. R. R. Martin patří mezi současnými žánrovými autory mezi ty vůbec nejznámější. Popularitu jeho doposud nedokončeného fantasy opusu Píseň ledu a ohně znásobil seriál z dílny HBO, který uchvátil doslova masy diváků včetně těch, kteří Martinovu předlohu nikdy nečetli. Příznivci fantastické literatury však dobře ví, že Martin není v žádném případě autorem jednoho díla. Patří naopak k nejvšestrannějším talentům současné fantastiky, vyniká v románovém i povídkovém rozsahu, přičemž většina jeho tvorby patří na rozdíl od zmíněné ságy do science fiction. Nevyhýbá se ale ani hororu a ve všech podobách fantastického žánru dosahuje skvělých úspěchů, což dokazuje i řádka prestižních cen, které se mu podařilo získat. Není proto divu, že každá kniha s jeho jménem na obálce, která se objeví na našem trhu, vzbudí velkou pozornost a očekávání čtenářů.

Divoke-karty-obalka

Jistě tomu tak je i v případě nového titulu z produkce nakladatelství Argo, na tomto místě je však nutné upozornit, že Divoké karty nejsou Martinovým čistě autorským počinem, jak se z pochopitelných důvodů snaží naznačovat informace na přebalu. Místo Martinova románu se nám do rukou dostává první svazek populární série umístěné do sdíleného universa, na jehož vzniku se podílí celá řada autorů, Martinova role je především editorská. V našich podmínkách doposud s takovým typem literatury příliš bohatou zkušenost nemáme, i když projekty typu JFK fungují na podobném principu. Počin Arga je proto nutné náležitě ocenit, vždyť Divoké karty vychází už od roku 1987 a po celou dobu existence se série mezi čtenáři těší trvalé oblibě.

Počátky celého díla lze vystopovat až do roku 1983, kdy se ve městě Albuquerque v Novém Mexiku pravidelně scházela skupina přátel deskových her. Tvořili ji především spisovatelé, vedle Martina se herních dýchánků účastnili například Walter J. Williams nebo Victor Milán. Právě druhý jmenovaný Martinovi k narozeninám věnoval hru nazvanou Superworld, která mezi hráči rychle získala popularitu a stala se hlavní náplní společných setkání. V rámci hry si její účastníci vytvářeli charaktery fiktivních superhrdinů, obdařených různými nadpřirozenými schopnosti, tyto postavy pak zažívaly dobrodružství v rámci scénáře, vytvářeného pánem hry.

Tímto scenáristou jednotlivých her byl právě G. R. R. Martin, který se po čase pokusil připravit jejich převod do literární podoby. Stanovil základní pravidla světa superhrdinů, přičemž učinil oproti hře dvě důležité změny, které se ukázaly být skutečně šťastnými volbami. Především se rozhodl racionálně zdůvodnit výskyt superhrdinů v našem světě, jejich schopnosti jsou důsledkem setkání s mimozemským virem, který modifikuje lidskou DNA. Tím posunul celé dílo do oblasti science fiction, série se odehrává v lehce alternativní realitě poválečných Spojených států. Druhým důležitým rozhodnutím bylo opustit názvosloví užívané ve hře. Místo mírně infantilního označení superhrdina sáhl po karetní terminologii, nahradil jej pojmem eso, přidal žolíky a dvojky a základ Divokých karet byl připraven.

CdPF_capa_RUAS_ESTRANHAS_partido_1_009

Jde o svět, ve kterém v roce 1946 postihl New York mimozemský virus. Zasáhl tisíce lidí, většina obětí během pár dní zemřela, jen zhruba desetina nakažených dokázala přežít. Ovšem nikoliv bez následků, ty byly pro svou nepředvídatelnost později přirovnány k sejmutí karty. Deseti procentům přeživších padlo eso, změna DNA jim přinesla neobvyklou schopnost, zpravidla nějakým způsobem odvozenou od telekineze či telepatie. Podskupinou es jsou dvojky, ty sice také disponují nějakou zvláštní schopností, ta ale nemá praktické využití (jedna z dvojek například dokáže myšlenkami ovlivňovat rychlost růstu svých vlasů).

Nejpočetnější skupinou obětí viru jsou žolíci, z těch zásah do DNA žádné superhrdiny neudělal, naopak setkání s ním odnesli nějakým typem znetvoření či postižení. Setkáme se tak s řadou skutečně bizarních kreatur a výlučnost žolíků a jejich postavení v lidské společnosti je jedním z ústředních motivů knihy. Takto naformulovaný základ nabídl Martin dalším autorům, v první řadě těm, kteří hráli původní hru (Williams, Milán, Snodgrassová a další). Ti využili postavy vytvořené v minulosti během hraní a uvedli je do knihy, přičemž respektovali charakteristiky dané původním herním světem. Kromě nich ovšem Martin do projektu přizval řadu dalších jmen, příspěvek do prvního svazku (do dnešní doby jich vyšlo víc než dvacet) tak dodal třeba Ed Bryant nebo Roger Zelazny. Editor dal tímto krokem jasně najevo, že má vyšší ambice než pouhé beletristické zpracování odehraných partií.

Divoké karty není lehké formálně zařadit. Na první pohled jde o sbírku povídek různých autorů, jednotlivé části jsou ale hodně provázané a nelze s jistotou říct, zda by obstály i samostatně, bez kontextu ostatních. V ruce držíme spíš zvláštní typ románu, jehož jednotlivé kapitoly jsou hodně nespojité a různorodé, nicméně vedené jednotným plánem a obrysem hlavní zápletky. Ta pokrývá období čtyř desetiletí alternativních amerických dějin a nejprve se točí převážně kolem es, která zprvu využívají své schopnosti ve prospěch Spojených států v různých zahraničních konfliktech a tajných operacích, poměrně brzy se ale vztah státní moci k nim radikálně změní. Jsme svědky McCarthyho honu na čarodějnice, namířeného proti esům a také proti doktoru Tachyonovi, mimozemskému vědci, který virus na Zemi nedobrovolně zavlekl.

CdPF_capa_RUAS_ESTRANHAS_partido_1_009

Tachyon patří k nejzajímavějším postavám knihy, výčitky za způsobené neštěstí ho nejprve doženou takřka k sebezničení, nakonec se dává cestou pokání a v klinice určené pro pomoc žolíkům se snaží odčinit svou vinu. Tachyonovská povídka Obřady ponížení představuje jednu z nejpůsobivějších kapitol celého svazku. Stejně jako mimozemský doktor, tak i esa postupem času většinou naleznou své místo ve světě, jejich konflikt se státem vyprchá a pozornost autorů se obrací k žolíkům. Maximálně podivní, znetvoření a vyloučení žijí v ghettu nazvaném Žolíkov, jejich zvláštní svět je živnou půdou pro napínavá dobrodružství většiny kapitol Divokých karet. Žolíci představují výraznou menšinu společnosti, dočkáme se tak i boje za žolíkovská práva a jejich cynického zneužívání ve volební kampani. V žolíkovských kapitolách autoři často reflektují osudy minoritních skupin v průběhu skutečných amerických dějin a nabízejí jejich alternativní odraz.

Hledáme-li výstižnou charakteristiku Divokých karet, musí jí asi být nevyrovnanost. Ta je nutným efektem konceptu celého projektu, jen v prvním svazku se v roli vypravěče postupně vystřídalo čtrnáct různých spisovatelů (původně jich bylo o tři méně, českého překladu se ale dočkala rozšířená edice prvního svazku, obohacená v roce 2010 o tři nové kapitoly). Takové množství autorů, píšících vlastně štafetovým způsobem, samozřejmě musí vykazovat značnou míru nekonzistence, mezi jednotlivými dílky jsou někdy značné stylové či přímo kvalitativní rozdíly. Některé společné znaky ale vypozorovat lze, zmínit můžeme například silný vliv komiksové kultury, který je v knize patrný. Celkem přirozeně vyplývá z povahy základní zápletky, vždyť právě komiksové sešity jsou původním domovem supermanů nejrůznějšího druhu.

Komiksový vliv navíc hned v první kapitole akcentoval Howard Waldrop, který svůj příspěvek pojal jako poctu svému oblíbenému kreslenému hrdinovi jménem Airboy. Na svět tak přivedl Stíhače, první legendu universa Divokých karet, jehož dobrodružství si v dalších kapitolách některé postavy připomínají, jak jinak než ve formě starých komiksů. Dalším důležitým prvkem Divokých karet je příslušnost k alternativní science fiction, čtenáři vybavení potřebnými znalostmi mohou vychutnat řadu narážek na skutečné postavy americké politiky i kultury, jejichž osudy se ovšem odvíjejí poněkud jinak než v naší verzi reality.

CdPF_capa_RUAS_ESTRANHAS_partido_1_009

Hlavní kouzlo celého díla spočívá v postavách es a žolíků. Někteří jsou hrdinové, jiní padouši, tento osud jim zhusta určila ještě původní desková hra. Pod vedením jednotlivých autorů se ale tyto pestrobarevné charaktery bez problémů vymanily ze škatulek herního světa, jejich vzájemné interakce baví čtenáře už spoustu let. Je třeba mít na paměti, že máme před sebou skutečně pouze první díl série, který hlavní postavy teprve uvádí na scénu. Plně si vychutnat svět Divokých karet je nejspíš možné až po přečtení více částí, úvodní svazek proto zanechává ve čtenáři mírně rozpačité pocity.

V knize naleznete výborné a originální momenty, které vás zcela pohltí, ty se ale prozatím ne vždy podařilo spojit do uspokojivého celku. Toto by zřejmě do jisté míry měly napravit další díly, v nichž se osudy představených postav budou nadále rozvíjet a proplétat. Těžko říct, nakolik je v našich podmínkách reálné vydání kompletní série, asi to ale není nezbytné. Divoké karty jsou rozdělené do uzavřenějších cyklů, z nichž každý tvoří tři svazky. A právě první trojice se od nakladatelství Argo dočkáme, přičemž druhý svazek by měl vyjít ještě letos.

George R. R. Martin sestavil Divoké karty

vázaná, obálka Marc Simonetti, překlad kolektiv, 376 stran, 398 Kč

argo-logo

1 106 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.