Jak jistě všichni příznivci svalnatého barbara vědí, nakladatelství Argo začalo před třemi lety vydávat zdařilé francouzské komiksové adaptace slavných povídek Roberta Ervina Howarda, původně publikované nakladatelstvím Glénat. Oba dosud vydané svazky shrnují tři příběhy adaptované různými tvůrci, přičemž si čtenář mohl pokaždé vybrat mezi třemi příslušnými obálkami. V nejbližších měsících se podle všeho dočkáme třetího svazku, je tedy nejvyšší čas připomenout si ten předchozí. Ke koupi je od března minulého roku…

Knihu otevírá Dcera pána mrazu a jak po scenáristické, tak po výtvarné stránce se jí zhostil Robin Recht (u nás zatím z jeho tvorby nic nevyšlo, podílí se však například na zdařilých adaptacích Elrika z Melniboné od dalšího klasika meče a magie Michaela Moorcocka). Jedná se o vůbec první původní povídku s Conanem, shodou okolností však v původní podobě vyšla až po Howardově smrti. Autor ji totiž neudal v časopise Weird Tales, načež ji vydal až po přejmenování hlavního hrdiny. Conan je zde mladým bojovníkem, kterého osud zavál na sever, kde spolu válčí zlatovlasí Aesirové a rusovlasí Vanirové. Když zůstane po bitvě jako jediný na nohou, zjeví se mu tajuplná svůdná kráska a Conan se odhodlá se jí zmocnit.

Je to vlastně archetypální příběh a Recht se při hledání jeho podstaty rozhodl rozšířit úvod a vůbec povídku na pár místech přepracovat. Zde záleží, zda toužíte po věrném zpracování Howardovy předlohy, nebo se rádi necháte překvapit novým pojetím, které je však věrné jejímu duchu. Co se musí Rechtovi nechat, po výtvarné stránce je jeho dílo skutečně působivé. Dcera pána mrazu je se svým využitím velkých ploch a jednolitých siluet na jednu stranu umělečtější, „artovější“ než předešlé adaptace, zároveň se však vyznačuje skvěle zvládnutou realistickou kresbou. Tlumený, strohý koloring podporuje drsnou atmosféru, naneštěstí však potlačil některé výrazné prvky původního textu. Howardova povídka si doslova říká o více barev, je plná slunečního třpytu na sněhu, jiskřiček a mžitek před očima a mnoha dalších různobarevných světelných úkazů. Nakonec i vlasy záhadné dívky líčí Howard jako směsici rusých a zlatých, takže ji nelze přiřadit ani k jedné ze znepřátelených stran a její božský půvab vzniká jejich spojením, zatímco Recht ji zobrazuje jednoduše rudovlasou.

Máme tu tedy silnou, svébytnou adaptaci, ovšem z hlediska dnešního čtenáře může být problematické, že se zde Conan pokouší o znásilnění. Sluší se tedy připomenout, že co se týče žánru meč a magie, hrdinové nebývají hrdiny v pravém smyslu slova. Ostatně už z prvního svazku byste měli vědět, že Conan nemá zábrany, pokud jde o zabíjení dětí, a vraždí jednoduše pro toho, kdo platí nejlépe. Jeho pozdější zásadové prohlášení, že se nikdy nezmocnil ženy proti její vůli, platí pouze proto, že tentokrát se mu to nepovedlo.

O to zajímavější je pak volba dalšího příběhu. Následují totiž Stíny měsíční záře, kde se hybatelem děje stává sexuální otrokyně na útěku, a adaptace této povídky se poprvé ujala žena – Virginie Augustinová. A dopadlo to výborně. Přestože se jedná o komerčněji pojatý příběh z doby, kdy časopis Weird Tales bojoval o přežití a vyhledával za tím účelem peprnější povídky, otrokyně Olivie není jen dámou v nesnázích, ale silnou postavou, která se neostýchá vzít svůj osud do vlastních rukou. Příběhová linka je adaptována velmi věrně, a pokud jde o kresbu, nelze ji než pochválit. Augustinová je z těch, kteří k ní přistupují realističtěji, umí jí však vdechnout přirozenou dynamiku a skvěle pracuje s barvami, což vynikne zejména při střídání denních období. Nejen díky tomu jí pak výborně fungují hororové momenty i šťavnatě podané násilí.

Trojici příběhů uzavírá Šarlatová citadela, povídka z období, kdy byl Conan králem Aquilonie. Cimmerský bijec však padne do léčky a následně i do zajetí a musí překonat nejednu nástrahu, aby získal trůn zpátky. Příběh je to vskutku epický, kromě osobních potyček nabízí i střety velkých armád a rozhodně mu neschází značný komiksový potenciál, jenž naneštěstí nebyl plně využit. Scenárista Luc Brunschwig se ve své adaptaci musel vzhledem k omezenému rozsahu uchýlit k několika zkratkám a závěrečná bitva bohužel oproti předloze působí poněkud nelogicky. Kresba Étienna Le Roux a barvy Huberta Boularda i přes veškerou snahu a dílčí úspěchy působí ve výsledku zastarale a potěší zřejmě jen ty čtenáře, co s nostalgií vzpomínají na konec minulého století.

I když zde neplatí „to nejlepší nakonec“, není třeba podléhat nejistotě, zda druhý svazek Conana z Cimmerie stojí za koupi, první dvě adaptace jsou totiž skutečně vynikající. Převodu do češtiny se opět zhostil ostřílený Richard Podaný, a kdykoli to jen šlo, použil slova Jana Kantůrka, jehož překlady conanovek si u nás vysloužily kultovní status, dlouholetí fandové Roberta E. Howarda si tedy přijdou na své a ani noví čtenáři nebudou zklamáni. A jak jedni, tak druzí budou zajisté netrpělivě vyhlížet další trojici conanovských adaptací – mělo by jít o příběhy Rudé hřeby, Lidé Černého kruhu a Zamboulské stíny…

Conan z Cimmerie, svazek druhý

různí tvůrci dle předlohy Roberta E. Howarda

vázané, překlad Richard Podaný, 224 stran, 598 Kč

Související odkazy:

Conan: Král komiksových příběhů? (ukázka)

Pravá tvář Conana z Cimmerie (recenze)