Ocenění

Sní simulakra o občanské válce? (recenze)

Autor | Aktuality | Sobota 12 března 2016 10.50

Dickův román Dokážeme vás stvořit (1972) vznikl dobrých deset let před tím, než byla vydána jeho finální knižní podoba. Je svým způsobem příbuzný se slavnou knihou Muž z vysokého zámku, která se v roce 1962 stala hitem a dodnes ji lze považovat za autorovo patrně nejlepší dílo. Oba romány spojuje snaha o náročnější styl psaní, kombinující žánrové prvky s postupy typickými pro mainstreamovou literaturu. Osud ovšem měly oba tituly rozdílný, zatímco Muž z vysokého zámku okamžitě zazářil a výrazně ovlivnil podobu tehdejší fantastické literatury, jeho následovatel narazil na odmítnutí několika nakladatelů a na delší dobu skončil v pomyslném autorově šuplíku. Důvodů je nejspíš celá řada, vedle jasně pozorovatelného kvalitativního rozdílu mezi oběma díly knize Dokážeme vás stvořit jistě nepomohla ani poněkud chaotická koncepce a absence skutečného závěru. Těžko říct, zda tyto nedostatky ovlivnily i redaktory tuzemských nakladatelství, buď jak buď i v českém překladu přichází Dokážeme vás stvořit se zřetelným zpožděním, odstup mezi oběma romány se u nás protáhl až na dlouhých dvacet čtyři let.

Dick_Dokazeme-vas-stvorit

Phillip K. Dick ve svém díle čtenáře zavádí do doby nepříliš vzdálené, děj je situován do roku 1982. Je to budoucnost vpravdě dickovská – kolonizuje se Měsíc, lidé jsou schopni vyrábět realistické androidy (na stránkách knihy nazývané simulakra) a díky zákonu o boji s duševními chorobami praskají specializované nemocnice ve švech. Vypravěčem příběhu je typický autorův hrdina, obchodník Louis Rosen, vlastnící se svým společníkem Maurym Rockem firmu na prodej elektrických varhan nazvanou AMAS. Jelikož obchody stagnují, rozhodnou se oba partneři pro změnu sortimentu a vyrobí první simulakrum, na pohled realistickou kopii skutečné historické osobnosti. Tím je Edwin M. Stanton, ministr z doby občanské války severu proti jihu. Vzhledem k úspěšnosti tohoto kroku rychle následuje další replika, tentokrát sám Abraham Lincoln, záměrem firmy je vytvořit celou armádu kopií účastníků občanské války a vydělávat na předvádění jednotlivých bitev tohoto konfliktu, jehož stoleté výročí se zrovna příhodně blíží. Svůj plán představí potenciálnímu investorovi, boháči a realitnímu magnátovi Samu Barrowsovi, ten však v simulakrech vidí jiné využití, možnost, jak rozhýbat jen pomalu rozvíjející se projekt kolonizace Měsíce, na které doufá vydělat další miliony. Z této výchozí situace Dick rozehrává drama plné otázek po skutečné podstatě lidství a vypráví příběh jednostranné, k nezdaru odsouzené lásky.

Jak už bylo naznačeno, jednu z hybných sil románového světa představují duševní choroby. Psychický stav všech jedinců je od dětství pečlivě monitorován a každý, kdo nedokáže dostát standardizovaným testům, je na kratší či delší dobu zavřen do státní léčebny. Je to tedy právě státní moc, která doslova drží v rukou osud každého jednotlivce a záleží jen na blahovůli jejích reprezentantů, psychiatrů, zda alespoň na jistou dobu omezí svobodu druhého. Na rozdíl od některých jiných Dickových děl však tato skutečnost není důvodem pro vzpouru, postavy ji akceptují jako něco nevyhnutelného a z některé z nich (Louis Rosen) ji přímo oceňují jako prospěšnou. Sám Louis začíná mít o své duševní rovnováze silné pochybnosti, objevují se poté, co se seznámil s Mauryho dcerou Pris. Tato osmnáctiletá dívka má za sebou několikaletý pobyt na státní klinice, nyní je klasifikována jako částečně zdravá, stačí jí léčit se ambulantně. Právě lehce autistická Pris je programátorkou myšlení obou simulaker, zatímco skutečnou inženýrskou práci odvádí génius přes elektriku Bob Bundy, získaný za tímto účelem Maurym Rockem. Ovšem je to Prisina nevyrovnaná a poškozená mysl, která je alespoň částečně otištěna v chování replik. Zatímco v případě Edwina Stantona drží strohá přísnost původní předlohy Prisiny sklony na uzdě, Abraham Lincoln představuje podstatně jiný případ. Sám skutečný Lincoln v mládí trpěl minimálně duševní nevyrovnaností a tendence k zádumčivosti a nerozhodnosti ho provázela po zbytek života. Tyto slabiny Lincolnova duševního stavu Pris naplno rozvíjí a postupně se stávají hlavními znaky charakteru Lincolnova simulakra.

Philip-K.-Dick

Přestože je Pris líčena jako nepřístupná a vlastně nepoznatelná bytost, je dopad její přítomnosti pro Rosenovu psychiku drtivý. Louis postupně ztrácí půdu pod nohama, vyznává Pris lásku, propadá zoufalství, vyhrožuje domnělému sokovi i Pris samotné. Nakonec ho jeho pokřivená touha přivede až do rukou lékařů a následně na kliniku, kde se v minulosti léčila i samotná Pris. Během této cesty řeší dilema typické pro řadu hrdinů Dickových románů a povídek, tedy pochybnosti o své skutečné podstatě, o tom, zda je opravdu člověk nebo stroj a kde přesně se mezi oběma pojmy nachází hranice. Klíčovým spoluhráčem a zrcadlem mu je právě umělý Lincoln, de facto Prisin výtvor, stojící i přes všechny potíže vlastního nitra nakonec nohama na zemi pevněji než jeho souputník. Protikladem značně rozháraného dua hrdinů je boháč Barrows, za všech okolností střízlivý a chladně kalkulující muž. Barrows nikdy nepochybuje, neuhýbá a neváhá, jeho svět je definovaný výší činže, jak na jednom místě románu trefně uvedeno. Právě k Barrowsovi je od počátku přitahována Pris, což je zřejmě jediný náznak milostného citu, kterého se od ní čtenář během knihy dočká, a právě pro Barrowse se rozhodne krátce po úvodním setkání a odjíždí za ním do Seattlu, čímž opět prohlubuje Louisovo zoufalství.

V úvodu bylo naznačeno, že jednou z pravděpodobných příčin problematického přijetí románu byla nejednotnost či neujasněnost autorské koncepce, Dokážeme vás stvořit místy skutečně působí dojmem, jako by ani sám Dick pořádně nevěděl, kterým směrem ho chce vést. Nejprve rozehrává linii okolo simulaker a zápletku kolem jejich komerčního využití, scény setkání Barrowsovy suity se zástupci společnosti AMAS mnohé slibují. Poté však jako by Dick ztratil o tuto linku zájem a soustředí se na popis vnitřního rozpadu Luise Rosena, což je s největší pravděpodobností onen avizovaný mix science fiction a nežánrových postupů. V žádném případě nelze v této druhé části hovořit o nějakém kvalitativním propadu, jen jako by některé postavy poněkud začaly přebývat a ztrácet na stránkách knihy smysl. Snad lze ale román chápat a číst ještě jiným způsobem, totiž jako záznam halucinace provázející Rosenův pád do spárů duševní choroby. Jednotlivé charaktery v takovém světle hned dávají jiný smysl, respektive ztrácejí svůj reálný základ a přebírají roli pouhých odrazů fobií a obav hlavního hrdiny. Ty se samozřejmě opět točí okolo existenciální a prazákladní nejistoty, pro Dicka naprosto charakteristické. Jsou ostatní skuteční, nebo existuje svět pouze uvnitř mé hlavy obývaný umělými výtvory vlastní fantazie? Nebo je to naopak a já sám jednou s hrůzou zjistím, že mou duši tvoří pouze pozitronové obvody? Na těchto otázkách Dick vystavěl většinu své tvorby a jistě tak na jejich hledání v textu románu není třeba vidět nic násilného. Tuto řekněme halucinační interpretaci konečně potvrzuje i závěr románu, který podtrhuje Prisinu nedosažitelnost, jinak se ale v něm nějaký konkrétní záměr hledá dost obtížně.

we-can-build-you

Dokážeme vás stvořit nabízí inteligentní, čtivě a s jistotou napsaný text, otevřený různým náhledům a výkladům. Spíš než příznivce akčních dobrodružství potěší milovníky příběhů, ve kterých se více přemýšlí, než jedná. Ovšem tato charakteristika platí pro většinu Dickových knih a všichni autorovi příznivci jistě tuší, čeho se jim na stránkách románu dostane. V žádném případě nebudou zklamáni, naopak nakladatelství Argo opět prokázalo, že i doposud nevydané položky Dickovy bibliografie stojí za zvýšenou pozornost.

Philip K. Dick: Dokážeme vás stvořit

brožovaná, překlad Filip Krajník, obálka Pavel Růt, 292 stran, 298 Kč

Související odkazy:

Koupíte si Abrahama Lincolna? (ukázka)

Ediční plán nakladatelství ARGO na rok 2016

argo-logo

967 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.