Píše se rok 2593. Lidé koexistují a obchodují s mimozemšťany z planety Össe, využívají jejich technologie pro cestování vesmírem a snaží se nějak vyrovnat s tím, že Össe je tvrdá teokracie a mimozemský hmyzí bůh vyžaduje krvavé oběti. Samozřejmě ne lidské. Tedy, pokud to není nezbytné. K tomu přidejte hrdinu, jako je Lucas Hildebrandt. Svým otcem od malička učený a trénovaný k tomu, aby byl schopen komunikovat s Össeany, žít mezi nimi… a přežít mezi nimi, což není tak snadné. Církev má mezi mimozemšťany neuvěřitelnou moc, může si dovolit téměř cokoli a představuje všechno, co se Lucas naučil nenávidět a zároveň se tomu jízlivě vysmívat. Lucas si předsevzal nemalý cíl – míní podkopat mocenskou pozici, kterou Össeané na Zemi mají. Což se špatně dělá v počtu jednoho, byť nesmírně schopného, člověka. Ale Lucas má účinné metody…

Na své si při četbě přijdou příznivci akce, intrik, prokreslených charakterů, vztahů mezi postavami, okultismu i pomalu odhalovaných tajemství. Příběh je velmi pěkně vystavěný, reálie světa a celá situace je vykreslována postupně a nenásilně. Össenské náboženské texty a citáty působí přirozeně a organicky. Jsou do jisté míry cizí, zároveň podivně povědomé, čiší z nich ukázka mrazivého fanatismu. Mimozemské mandaly, artefakty, symboly a rituály jsou bravurně nastíněné a znepokojivé. Drobné mínus: nenajdete tam žádné sympatické lidské hrdinky. Významné jsou dvě a ke ztotožnění nevybízí ani jedna – ačkoli jsou zcela realistické a uvěřitelné. Pinky je uzlíček nervů a sledovat její plačtivé vnitřní pochody může být poněkud frustrující. Fiona, jako její opak, je zase nepříjemnou směsí kariérismu a poblázněného okultismu.

Nejpřijatelnější hrdinka není lidská – anžto je to Össeanka Kamëlë. Na to, že jde o mimozemšťanku, uvažuje pozoruhodně lidsky. Což by mohlo být odůvodněno tím, že je vlastně odpadlík, nicméně je naznačeno, že psychologických odpadlíků je mezi Össeany (žijícími na Zemi) mnohem víc. Kamëlë zkrátka není nijak zvlášť mimozemská. Mezi postavami rozhodně dominuje Lucas Hildebrandt. Je zranitelný, ale zarputilý a vytrvalý. Jízlivý, ale ne zlý. Odhodlaný a charismatický. Má všechno, co si člověk může od netradičního hlavního hrdiny přát. Celkově je příběh Jantarových očí srozumitelný, ale uzavřený je jen zhruba. Rozhodně má smysl se těšit na druhý díl série Mycelium.

Kniha je sice součástí autorčina „argenitového vesmíru“, nicméně znalost jakýchkoli starších textů čtenáři nebude chybět, QED. Obálka Tomáše Kučerovského má přitažlivou atmosféru, vnitřní úprava knihy je doplněná össenskými znaky a pohrává si s össenským posvátným číslem pět. Výsledek je rozhodně potěšením pro oko. Sečteno podtrženo: velmi příjemný literární zážitek.

Vilma Kadlečková: Mycelium – Jantarové oči

brožovaná, obálka Tomáš Kučerovský, 316 stran, 348 Kč (198 Kč e-book)

Poznejte víc:

Seznamte se s Össe: Sítě intrik, lidské oběti a lety do vesmíru (recenze)

Mycelium – triumfální návrat Vilmy Kadlečkové? (ukázka)

Na slovíčko se spisovatelkou Vilmou Kadlečkovou (rozhovor)

Internetové stránky projektu Mycelium (web)

2 844 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora