Nakladatelství Argo se mnohdy ve spolupráci s Tritonem s oblibou věnuje legendárním dílům světové fantastiky. Stačí jmenovat Asimovovu Nadaci, Beaglova Posledního jednorožce, Holdstockův Les mytág či romány Philipa K. Dicka, Briana W. Aldisse, Roberta A. Heinleina, Arthura C. Clarka, Dana Simmonse… Koncem minulého roku do svého repertoáru zařadili také jeden z nejpopulárnějších SF románů všech dob, jenž byl ve své době odměněn cenami Hugo a Nebula. Řeč je samozřejmě o Enderově hře v posledních letech poněkud kontroverzního Orsona Scotta Carda. Ať už si o jeho názorech a osobě myslíte cokoli, tuto klasiku byste si rozhodně neměli nechat ujít…

Hned na začátku stojí za to zmínit zpracování nového vydání. Okatý chlapec na obálce čtenářům neustále připomíná, že je mladému Andrewu Wigginovi teprve pouhých šest let, na což se při čtení snadno zapomíná. Obálku skvěle doplňují vnitřní ilustrace, které hned po otevření knihy nové čtenáře seznamují s abstraktní podobou Bitevní školy i bojové hry, jíž se děti během studia věnují. Obálku i vnitřní ilustrace má na svědomí Milan Malík, který podobně obohatil například knihy Paola Bacigalupiho či aktuální reprinty klasik od Raye Bradburyho či Stanisława Lema. Čtenáře jistě potěší i čistá a elegantní sazba. Přestože se kniha nikde neláme a po technické stránce je provedená skvěle, nechybí v ní ani látková záložka.

Enderova hra je psaná jednoduše a přímočaře, bez opulentních popisů. Sám autor v předmluvě zmiňuje, že knihu psal se záměrem udělat ji přístupnou všem, což se nepochybně podařilo. Pokud bychom měli knihu hodnotit očima dnešní doby a korektnosti, jistě lze Cardovi leccos vytknout. Zvlášť v přístupu k ženám, které se v knize objevují, jsou ale jasně popsané jako slabší pohlaví, jež na Bitevní škole nemá až na výjimky co dělat kvůli svým genetickým předpokladům. Autorův světonázor do příběhu proniká častěji a pro někoho může být poněkud složitější se přes tento fakt přenést. Knize to však na čtivosti rozhodně neubírá, i když je to jistě jedna z jejích vzácných slabin.

Card se tolik soustředí na cestu ke své pointě, že přitom zapomíná na osobnosti jednotlivých postav, které se pomalu nedají rozeznat jedna od druhé. Můžeme je tak spíše dělit na opravdu zlé a trochu méně zlé. Většina chlapců má psychopatické tendence – ne že by to šlo na škole, která vás cvičí k zabíjení, nějak jinak. Dívky, které jsou zastoupeny Enderovou sestrou a jednou spolužačkou na Bitevní škole, jsou zase éterické a empatické bytosti i v těch nejvytíženějších okamžicích. Samotný Ender se snaží patřit k těm méně zlým chlapcům, přestože se mu to pod nátlakem jeho učitelů a vedení Bitevní školy příliš nedaří. Nejzajímavějšími a možná i nejkomplexnějšími postavami celého příběhu se tak stávají dospělí učitelé a ti, kdo tahají za nitky Enderova života, jak postupně poznáváme v úvodech jednotlivých kapitol.

Přes všechna negativa Enderovy hry však nelze než znovu zdůraznit především čtivost a lehkost, s jakou ji Card napsal. Přestože ke knize můžete přistupovat s lehkými obavami – buď protože jste už viděli film a bojíte se, že budete vyzrazením pointy připraveni o zážitek, nebo snad kvůli světonázoru autora, způsob psaní vás přiměje přečíst první kapitolu Enderova života jedním dechem, a ještě pár dnů po dočtení ve vás zanechá poněkud trpkou příchuť. Ne nadarmo právě Enderova hra inspirovala mnoho dalších literárních i filmových děl. Pokud vám tato legenda žánru science fiction doposud unikala, je právě teď ideální okamžik tento rest napravit. I přes všechnu kontroverzi, která se váže ke jménu jejího autora.

Orson Scott Card: Enderova hra

vázaná, překlad Petr Kotrle, obálka a ilustrace Milan Malík, 304 stran, 298 Kč