Odraz českých conů v celoevropském podání v příjemném Dortmundu, setkání s fanoušky z celého světadílu, pěkně připravený program i pár literárních cen, tak se dá shrnout letošní Eurocon. A samozřejmě nesmíme vynechat okřídlené nosorožce, lezoucí lenochody, bodré Iry a překrásné krajiny fantastických cestovatelských destinací. Jako první nás v Dortmundu už pár minut po výstupu z vlaku uvítali okřídlení nosorožci. Postupně jsme ve městě narazily přinejmenším na deset kousků. Pak přišla krásná knihovna, chvíli poté pronajatý byt a po procházce městem předconové setkání, kde jsme se seznámily s několika polskými, americkými i německými fanoušky. Poláci mluví anglicky trochu lámavě a u našeho stolu jen Petra rozumí trochu polsky, a tak je sbližování trochu kostrbaté. Až později večer dorazí účastníci, které znám z Barcelony, jako editorka Cheryl Morganová, autoři Charlie Stross nebo Ian Watson.

Loňský Eurocon v Barceloně měl kolem čtyř set účastníků. Letošní byl oproti němu zhruba poloviční a zpočátku až strašidelně připomínal mnohé české cony – vejdete do budovy silně připomínající školu, vidíte stánky antikvariátů a kolem nich postávají starší účastníci v kostkovaných košilích a rybářských vestičkách. Cítíte se jako doma – ale něco je jinak. Předně se tu mluví především anglicky (ačkoli často zazní i němčina a občas polština a jiné jazyky). Profesionální materiály jsou dvojjazyčné, anglicko-německé. Na chodbě potkáme stánky Worldconu v Helsinkách (letos v srpnu) i v Dublinu (2019) a na „tržišti“ jsou materiály také k Worldconu 2018 v San José, pravidelnému LuxConu v Lucembursku a dalším akcím po celé Evropě; jedinou neevropskou výjimkou je právě San José. Kromě toho se tam setkáme s knižními stánky nebo steampunkovým koutkem autorky Anji Bagusové.

V programu drobně převažují anglické pořady, ale dočkáme se i tlumočených anglicko-německých a jen německých. Složení je poměrně klasické: populárně-vědecké přednášky, pořady o filmu/seriálu i literatuře, literární panely, rozhovory a diskuse i pár hudebních pořadů. Pár kousků bylo lehce uspávacích, jak už to bývá na každém conu, ovšem většina byla zajímavá, dobře připravená i provedená. Zajímavější než pořady (jak už to také bývá na skoro každém conu) ale bylo setkávání s dalšími účastníky. Například čestným hostem conu Autunem Purserem, výtvarníkem a hlubokomořským biologem. Jeho galerii si můžete prohlédnout zde.

Pak tu byl například Valentin Ivanov, astronom (jehož jsem potkala znovu o dva týdny později na EWASSu) a fanoušek, který vede bulharský podcast krátkých povídek. Uvažuje o občasném zařazení zahraničních hostů, a tak se v podcastu zřejmě časem objeví i pár českých povídek přeložených z angličtiny do bulharštiny. Francesco Verso pro změnu vede širší síť s cílem zvětšit množství překladů mezi různými evropskými jazyky – i z tohoto setkání snad vzejde pár nových překladů. O překladovou fantastiku se zajímají i Ian Watson a Cheryl Morganová. S Cheryl jsme stačily i vyzkoušet místní restauraci (na samotném conu bylo jen drobné bistro a stánek s pizzou).

Jedním z nejvýraznějších účastníků byl Dave Lally, bodrý Ir žijící v Londýně, člen British Interplanetary Society a čestný host Parconu 2018 v Bílovci. Někteří si jej možná pamatujete z Euroconu v Českém Těšíně nebo Parconu v Plzni.  Pokud se chystáte letos v srpnu do Helsinek, potkáte ho i tam – a stejně tak Cheryl, Iana nebo třeba Davida Ulicsaka, který s sebou duchapřítomně přivezl karetní hru Munchkin, nad níž jsme strávili příjemný závěr odpoledne před nedělním poconovém setkání, tradičně přezdívaném „dead dog party“. Rozhodně se ale nedá říci, že by tam chcípl pes, naopak. Účast byla možná ještě větší než na předconovém setkání a šlo o mnohem živější, příjemnější a uvolněnější akci, jelikož už jsme se téměř všichni znali (a obsluha tentokrát byla výrazně rychlejší; na druhou stranu už to nešlo o moc hůř).

Jaké tedy byly nejzajímavější body conu mimo samotných účastníků a neformálních diskusí? Poměrně zajímavé byly hudebně založené pořady. Bernhard Kempen si připravil vtipný „one-man“ muzikál Stargirl na motivy písní Davida Bowieho. Ralf Boldt na pátečním večeru představil hru na theremin a v neděli hovořil o „krautrocku“. Chorvatský spisovatel Alexandar Žiljak vyprávěl o zajímavé historii filmu Nosferatu. Z populárně-vědeckých přednášek lze zmínit například představení kosmických misí ESA vědcem Christianem Gritzerem. Mimo con jsem se také stihla podívat na dortmundské zoo, kde jsem málem uvízla v pavilonu lenochoda. Ten měl totiž částečně „volný výběh“ a překvapivě rychle lezl přímo nad našimi hlavami. Ostatně, sami se podívejte na příslušné video…

Na Euroconu se také tradičně udílely ceny Evropské společnosti pro science fiction a fantasy (ESFS). Mezi ně nově patří i Chrysalis Awards pro vycházející hvězdy z různých zemí. Slovenskou cenu pro Mira Švercela převzala Petra Štarková, za ČR cenu získal Hanuš Seiner, jehož SF povídky se ostatně od letošního roku objevují i v prestižních angloamerických magazínech jako Strange Horizons nebo Tor.com. Příští rok se Eurocon bude konat ve francouzském Amiens, rok nato v Belfastu – shodou okolností týden poté, co v Dublinu proběhne Worldcon 2019. Irové na letošním Euroconu už plánovali, jak obě události rámcově propojit. Doufám, že Eurocon v Belfastu bude mít velkou kapacitu, protože se hodně lidí rozhodně bude chtít zúčastnit obou akcí. Budete mezi nimi i vy?

Foto Petra Štarková a Julie Nováková