Komiks Divočina je debutem slovenského, ovšem v Praze žijícího autora Mikuláše Podprockého. Podprocký není tuzemským komiksovým fanoušků příliš známý, ale fanoušci počítačových her budou určitě znát gamesky, na kterých se podílel – např. Mafia II či Top Spin 4. Současně ale tvořil svůj velkolepý komiksový projekt, jejž se nakonec rozhodl vydat. Jako odrazový můstek použil crowdfundingovou službu Startovač a nestačil se divit, jaký byl zájem fanoušků. Potřebná částka se nasbírala velmi rychle a po vydání komiksu šáhlo nakladatelství Argo. Pozadí vzniku Divočiny je tedy od začátku nesmírně zajímavé. Podprocký požadoval na vydání padesát tisíc korun, ale fanoušci byli z ukázek tak nadšení, že nakonec přispěli částkou o osm tisíc převyšující stotisícovou hranici. Díky tomu vznikla vedle klasické brožované verze i v poslední době tolik oblíbená číslovaná limitovaná edice v pevných deskách s třísetkusovým nákladem. A škoda jen, že se při takto vysoké vybrané částce komiks nedočkal celobarevného zpracovaní, protože ukázky, které můžete vidět například ZDE, jsou tak fascinující, že finální šedivá verze působí opravdu až příliš šedivě.

Samotný obsah Divočiny ale nijak nezaostává za legendou svého vydání. Autor vybral v komiksových kruzích oblíbené ingredience, na které narouboval svůj počin. Příběhy, v nichž hlavní roli sehrají zvířata, se u čtenářské obce těší značné oblibě a je celkem jedno, jestli jde o legendární značně pochmurné drama Maus, smutně reálný epos Smečka z Bagdádu či o veselé legrácky Calvina a Hobbese. Takových příkladů, které vyšly třeba jen na tuzemském trhu, můžeme vzpomenout mnohem více, stačí se jen pořádně rozhlédnout. Svět, kde animální hrdinové mají lidské vlastnosti, Podprocký zasadil do blíže neurčené, vzdálené budoucnosti a zaobalil jej škatulkou pořádného hard sci-fi.

Futuristická fikce budoucnosti, kde se celá lidská populace přesunula do olbřímí megapole, která vysává život z celé planety, začíná však pěkně odspoda. Zatímco lidé žijí v oblacích kdesi v x-tém patře, na které ze zemské půdy snad ani nelze dohlédnout, tak na samotném povrchu vzniká nová civilizace. Svět, kde lidské pokolení nemá žádné místo a kde se vlády ujala inteligentní zvířata – Divočina. Ta odhodila veškeré sváry a jediným nepřítelem, na kterého hodlají vycenit své zoubky, je tvor nejohavnější a nejvíce devastující planetu – člověk! To, co člověk za dobu svého pokroku vykonal na přírodě, se mu jednoho soudného dne má vrátit v plné síle zpět. Oko za oko, zub za zub. Zlomovým bodem je okamžik, kdy se za hranicemi města narodí Netvor. Zmutovaná hříčka přírody, s extrémní silou, neskutečnou velikostí a hlavně totálně neukojitelným hladem. Požírá vše živé a stále nemá dost. Zdegenerovaný zvířecí Otesánek. Samostatná jednotka v tomto podivném světě, která i přes své primitivní pudy má možnost přehoupnout misky vah budoucnosti na tu či onu stranu. Stane se zkázou inteligentní zvířecí rasy z oblasti Divočiny, nebo naopak pozvedne prapor svých druhů v boji s lidskou rasou?

Kresba Mikuláše Podprockého má výbornou dynamiku a hlavně cit pro detail vždy, když je ho zapotřebí. Z některých náznaků můžeme hádat, kde má autor své kreslířské vzory, ale nikdy to není podáno tak okatě, aby to jakýmkoli způsobem zavánělo plagiátorstvím. Scenáristicky se nejedná o žádné novum a příběh samotný není ani příliš komplikovaný. Naopak ukazuje přímou dějovou linii, která je brána pouze rozdílnými úhly pohledu jednotlivých účastníků děje. To však neznamená, že by Divočina utrpěla na čtivosti nebo trpěla nudnými pasážemi. Čtenář je plně pohlcen dějem a hltá obrázky jako divý, aby se dobral konce tohoto příjemně fascinujícího příběhu. Zde ovšem vidím největší kámen úrazu. Ukončení příběhu se jeví v porovnání s předchozím elektrizujícím průběhem poněkud odfláknuté, statické a totálně nenaplňující vaše předchozí očekávání. Jestli autor finišoval tak, že chtěl mít příběh jednoduše za sebou, či jej dodělával na poslední chvíli, nebo si snad nechal otevřená vrata pro případné další pokračovaní, se zatím můžeme jen domnívat.

To, že si od takto nádherně rozjetého debutu slibujeme mnohé, je v absolutním kontrastu se studenou sprchou, kterou čtenář dostane na konci knihy. Až jej budete číst, přečtete poslední dvoustranu a zjistíte, že jste na konci, pravděpodobně budete trpět podobnými pocity. Tím ovšem v žádném případě nechci naznačit, že by tahle komiksová Divočina nestála za pozornost a přečtení! Naopak! Mikuláš Podprocký vnesl tuzemské komiksové scény naprosto svěží vítr, ne-li dokonce uragán. To samé se dá říci o přístupu, který pro vydání svého komiksu zvolil. Sami fanoušci si velmi důrazným způsobem řekli o to, že tento komiks má své nezpochybnitelné místo na knižních pultech. Navíc opravdového mainstreamového komiksu je u nás pořád jako šafránu a pokud zde budou vznikat podobné projekty, tak to zajisté fanoušci přijmou s pořádným povděkem a otevřenou náručí. Často i s otevřenou dlaní zvěstující příspěvek na vydání díla samotného. Navíc se pořád bavíme o prvním plnohodnotném komiksu autora, kterého před kampaní na Startovači neznal skoro nikdo, ne? Nezbývá než samotnému autorovi a jeho potencionálním následovníkům popřát ještě více takových komiksových divočin!

Mikuláš Podprocký: Divočina

brožovaná, překlad Michal Rybka, obálka Mikuláš Podprocký, 200 stran, 248 stran