Fantasy na malířském plátně: Charles Vess
Skvělé příběhy mohou začít úplně nenápadně. V úvodu tohoto si spisovatel Neil Gaiman a výtvarník Charles Vess řekli, že by bylo bezva, kdyby další díl z komiksové série Sandman vzdal hold Williamu Shakespearovi a jeho Snu noci svatojánské. Sešit číslo 19 nazvaný Sen noci svatojánské vyhrál Světovou cenu fantasy za nejlepší krátkou povídku, což bylo vůbec poprvé, kdy v této kategorii uspěl komiks. A také zřejmě naposledy, protože pravidla byla hned upravena tak, aby se jí kreslené příběhy už nemohly účastnit. Dvojice Gaiman/Vess samozřejmě nic takového ani v nejmenším neočekávala a v té době se pohybovala kdesi v arizonské pustině ve společnosti dalších přátel. Když zpráva dorazila, rozjely se velkolepé oslavy.
Gaiman se účastnil párty přímo v poušti a tam zahlédl padat hvězdu, která vypadala jako zářící diamant. Díval se na ni a v hlavě se mu začal rodit nový příběh. Během chvíle vymyslel hlavní zápletku a pak se vrátil do hotelu, kde všechno vyprávěl Vessovi. Ten si ho vyslechl a pak jen dodal: „Už se nemůžu dočkat, až to začnu malovat“. To se odehrálo v roce 1991, ale kniha Hvězdný prach oficiálně vyšla až o osm let později. Dodnes jde o jejich pravděpodobně nejúspěšnější společný titul, který se dokonce v roce 2007 dočkal i kvalitního filmového zpracování. Jejich spolupráce trvá už dvacet let a pokračuje dosud, obzvlášť při tvoření fantastických knížek pro děti. V roce 2010 a 2011 spolu vydali Instructions a Blueberry Girl, které jsou vlastně rozsáhlými Gaimanovými básněmi s pestrým doprovodem Vessových ilustrací. Ale pojďme se podívat zpátky, na začátek Vessovy kariéry.
Po studiích se odstěhoval do New Yorku a díky tomu, že bydlel ve společném bytě se slavným komiksovým výtvarníkem Michaelem Kalutou, dostal se přes jeho známé k zástupci firmy Marvel, který mu nabídl práci. Do té doby se pokoušel uplatnit jako ilustrátor dětských knih (a byl opakovaně zklamáván, když mu vydavatelé říkali, že jeho obrázky jsou moc dospělé), přispívat do časopisu Heavy Metal (kde narážel pro změnu na názor, že jeho věci jsou příliš pěkné pro magazín podobného zaměření) a dělat obálky pro fantasy/SF knihy (kde však nemohl konkurovat extrémně realistickým a záměrně přepjatým obrázkům, které zajímaly tehdejší vydavatele). Pro komiksové nakladatelství ale nebyl jeho zvláštní styl problém a zužitkoval ho hlavně v příbězích o Spidermanovi.
Vessova výtvarná technika vychází z klasické kresby a přirozeně směřuje k poetičtějšímu, dekorativnějšímu, mytologickému pojetí v zobrazování fantastiky a světa vůbec. Ze základní skici tužkou pokračuje vytažením obrysových linií a pak na podklad vrství barvy. Výsledek vzniká překrýváním různě průhledných nánosů barevných tuší nebo inkoustů, se kterými se dá pracovat podobně jako s akvarelovými barvami, ale konečný obraz má mnohem sytější odstíny. Jeho ilustrace jsou často dovedeny do takových detailů, že vyžadují pozorné zkoumání, než člověk objeví všechny postavy a drobné předměty. Přitom se Vessovi nestává, že by se díky tomu jeho obrazy rozpadaly, umí rozehrát barvy a tvary tak, že se z nich nikdy nestane chaotická suma jednotlivostí.
V posledních letech připravuje Vess svůj první román a kromě Gaimana často spolupracuje i s Charlesem de Lintem, s nímž ho spojuje zájem o mytologii a folklór. Staré balady a legendy vůbec tvoří velkou část jeho produkce, ve svém vlastním nakladatelství Green Man Press vydává sérii knih založených na keltské tradici pod jménem Book of Ballads and Sagas. Současní spisovatelé do nich přispívají novými verzemi anglických, irských a skotských písní a lidových povídání. Skvělé příběhy mohou začít úplně nenápadně. Pro Charlese Vesse ten jeho začal, když byl poprvé schopen vzít do ruky pastelky a vytvořit umělecké dílo na zeď pokoje, když na základní škole hltal knihy o řeckých starověkých hrdinech a o králi Artušovi. Ten příběh trvá dodnes.
869 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora