Americký výtvarník Greg Spalenka se podobně jako jeho kamarád Dave McKean proslavil atmosférickými kolážemi, i když jeho cesta k fantastickému žánru byla o něco složitější. Po dokončení studií v roce 1982 se z Kalifornie přestěhoval do New Yorku, tehdejšího centra nakladatelského světa. Uchytil se jako ilustrátor pro časopisy a noviny, definitivně pak prorazil kresbami pro Sports Illustrated. Kromě peněz mu přinesly i zajímavé zkušenosti. Díky jednomu takovému projektu se setkal se šachovým géniem Bobby Fischerem, jindy strávil deset dní s Mikem Tysonem. V osmdesátých letech ale zpracovával hlavně těžké politické a sociální náměty – války, terorismus, korupci, zneužívání a vraždy. Kdo by se divil, že jednou přišla chvíle, kdy už byl vyčerpaný neustálým brouzdáním v lidské špíně?

Spalenka postupně proměnil styl, témata i životní postoj. V polovině devadesátých let mu vzrostl počet zakázek na obálky pro fantasy knihy, začal jezdit na cony a znovu se nechal inspirovat Frankem Frazettou, který je pro něj klíčovou osobou žánru. Zároveň se čím dál častěji v jeho práci objevovaly mystické a duchovní náměty. Spalenka totiž vyrůstal v katolické rodině, je tedy výrazně ovlivněn křesťanskou ikonografií, ale zůstal otevřený i jiným duchovním směrům. Mystické myšlenkové proudy stály za vznikem teoretického konceptu nazvaného vnitřní katedrála, jenž je chápán jako duchovní prostor v každém člověku, jako zdroj inspirace a sebepoznání, do něhož lze proniknout například meditací.

K těmto, možná svérázným, přístupům samozřejmě putoval nějakou dobu. Když studoval na umělecké škole v Pasadeně, rozhodně podobně neuvažoval. Rád vypráví historku, která mu pomohla vyrovnat se s nutkáním k absolutní kontrole nad každým tvůrčím procesem. Jeho spolužák Matt Mahurin mu jednou přišel pomoci se studijním projektem, s nímž nedokázal několik dní pohnout. Mahurin se na obraz podíval a pak mu vysvětlil, že si ho potřebuje prohlédnout na balkóně při jasném slunečním svitu. Tak také učinil, a když tam postával, řekl svému příteli klidným hlasem, že někdy se musí nechat věcem volný průběh, a pustil obraz dolů, na ulici. Frustrovaný Spalenka vyběhl s nadávkami z bytu, aby našel svoje dílo uprostřed silnice označkované pneumatikami aut. Ale když ho zvedl ze země, aby se podíval na rozsah zkázy, zjistil, že tento spontánní zásah narušil strnulý dojem a najednou s ním byl spokojený. Od té doby nechává velkou část tvůrčího procesu volně plynout a své obrazy označuje jako tzv. šťastné náhody.

Výtvarný postup, který si na základě této zkušenosti vypracoval, vysvětluje i na svých webových stránkách. Vychází z výstřižků a skic, které lepí a dokresluje na podložku, na níž dál nanáší akrylové barvy. Potom jejich povrch začne narušovat, odlupovat kousky vrstev, aby se ukázaly původní tvary, dopracovává vše olejovými barvami a pak skenuje a dokončuje výslednou podobu ve Photoshopu. Proto jeho obrazy působí velmi strukturovaně, mají spoustu detailů a většinou i širokou barevnou paletu. V roce 2004 se poprvé pustil do spolupráce na filmu, a to na animované Mravenčí polepšovně, až se propracoval k velkým fantazijním projektům jako byl Zlatý kompas a třetí díl filmové Narnie. U nás se jeho ilustrace objevují málo, například v roce 2007 to byla kniha Holly Blackové Daň peklu se Spalenkovou obálkou. V současné době se zabývá hlavně autorskými knižními projekty, natočil hudební album a zároveň se realizuje ve workshopech, které mají pomoci studentům najít autentický styl a naučit je, jak se prosadit na trhu a zvládnout marketingové techniky. Jeho vizí je umělec jako nezávislý autor, který se zároveň dokáže ekonomicky zajistit i bez zázemí velkého vydavatele nebo agenta. Této svobody se jemu dosáhnout podařilo a ukazuje, že lze praktické věci skloubit s velmi spirituálním přístupem k tvorbě a životu.