Ocenění

Fantasy na malířském plátně: James Gurney

Autor Michaela Buriánková | Aktuality | Středa 10 Červenec 2013 7.35

Když se vystudovaný archeolog rozhodne věnovat ilustraci, dá se celkem úspěšně odhadnout, kam s ní bude směřovat. Pro Jamese Gurneyho to platí a neplatí zároveň. Tento cestovatel, technik, spisovatel, malíř a archeolog snil tak jako všichni lidé fascinovaní světem prastarých kultur, že jednoho dne objeví tajemné město, o kterém dosud nikdo neslyšel. To se mu ve skutečnosti nikdy nepodařilo, ovšem našel ho jinde. Ve své fantazii. Na začátku stála klasická otázka, ze které se klubou příběhy typu co když…. V jeho případě zněla: Co když existuje místo, kde dinosauři nevyhynuli, ale kde se vyvíjeli dál vedle lidí? Od jednoduchého nápadu ke čtyřem knihám Dinotopie vedla ještě dlouhá cesta, ale výsledek byl tak úspěšný, že se objevil v dalších sedmnácti jazycích a autorovi přinesl hned dvě ocenění Hugo.

Gurneyho uměleckou cestu neustále provází hledání toho, jak zachytit realisticky něco, co ve skutečnosti neexistuje. K odpovědi došel v průběhu let aktivní práce a vychází z využití několika metod, které vzájemně kombinuje. Zaprvé jde o neustálé studium skutečných věcí, rostlin, zvířat. Ať vyráží kamkoli, vždy s sebou bere malý skicák a neustále jej doplňuje. Kreslí všechno, od květin u cesty po kostry dinosaurů v muzeu. Práce v plenéru pro něj není ničím výjimečným, už první kniha, kterou vydal, ještě když mu bylo pouhých třiadvacet let, se tímto tématem zabývala. Vytvořil ji na základě cest, na které se vrhl po studiu na škole. Projížděl Spojené státy ve vlaku a vydělával si na jídlo kreslením rychlých portrétů pro lidi v barech. Na základě těchto zkušeností sepsal příručku The Artistʼs Guide to Sketching. Později, když se mu poštěstilo pracovat pro časopis National Geographic, vyrážel na archeologická naleziště a zatímco se ostatní dloubali v zemi, on se na základě vykopávek pokoušel na papíře rekonstruovat život, který se dávno ztratil v toku dějin.

Druhou metodou, kterou využívá, je stavění trojrozměrných modelů vyhynulých zvířat, fantastických měst a pomáhá si i stavěním dočasných scén při hledání finální kompozice obrazu. Na rozdíl od mnoha umělců má Gurney tu výhodu, že je technicky založený. Pochází z rodiny inženýrů – konstruktérů, stavění funkčních modelů letadel a aut a rozebírání věcí na součástky bylo pro něj tedy přirozenou součástí dětství, stejně tak kopání na zahradě za domem při pátrání po pozůstatcích pradávných civilizací. Vliv na jeho sny o tom, že někdy objeví ztracené město, měly staré ročníky časopisu National Geographic, které zabíraly knihovnu před jeho pokojem v domě rodičů. Nejstarší z nich pocházel z roku 1910 a na začátku století se v něm ještě objevovaly zprávy o místech, která zůstala do té doby skryta před zraky moderního věku.

Proto i příběh Dinotopie zasadil do devatenáctého století. Navázal na tradici dobrodružných románů, na výpravy do neznámých končin světa, kde se cestovatelé ocitali tváří v tvář divům, jaké západní civilizace ještě nepotkala. I koncepce knihy se podobá dobovým románům – Gurney tu zpracovává údajný deník údajného badatele Arthura Denisona, který se jednoho dne i se svým synem dostal do země, kde dinosauři dosud žijí. Ze čtyř publikací v sérii u nás vyšly dvě: první Dinotopie: Země mimo prostor a čas (1994) a poslední Dinotopie: Cesta do Chandary (2008). Dobrodružství s dinosaury ale není jediným Gurneyho projektem. V hlavě už nosí nápady na další fantastické příběhy. Mezitím, než se mu podaří je převést na plátno a do řádků knih, lze sledovat jeho cesty a zprávy na blogu, kam pravidelně přispívá.

 

228 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.