Goon (nejen) v paralelní dimenzi (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Čtvrtek 7 ledna 2016 10.05

Mafiánská mlátička Goon přichází díky edici Na přání, vydávané Comics Centrem, s další štědrou várkou šílených dobrodružství z bláznivého světa plného potrhlých bytostí a jejich navýsost nekalých praktik. Čtvrtá kniha Čest a děsivé konsekvence z ní plynoucí přináší opět řádnou porci gagů, které jako by vypadly z němých grotesek a mafiánských bijáků. Cenami ověnčený Eric Powell našel sobě vlastní a krutě zábavný způsob komiksového vyjadřování, tedy pokud si libujete v podobných tématech jako on. Charaktery postav jsou jako vystřižené z brakových hororů, komiksů či gangsterek, děj je prošpikován autorovým osobitým humorem a výsledek beze snahy o jakékoli dělání umění nabízí ryzí oddechovku pro všechny pro žánrové fanoušky.

Jestli jste už s charismatickými postavičkami z Powellových příběhů měli tu čest, naprosto přesně víte, do čeho jdete. Jediné, na co se těšíte, jsou nové příběhy a pointy, které vám budou předloženy. Goon je přesně tím druhem chlápka, kterého si představujete jako vyhlášeného rváče z přístavních doků, tedy z míst, kde se nejdřív rozdávají rány a teprve poté otázky. Jeho kumpán z mokré čtvrti na život a na smrt, Franky, je rovněž charakterově dokonale vysoustruženým týpkem. Rozumu sice moc nepobral, ovšem v provokování je jednička, a když jde do tuhého, ví, že se může schovat za objemná záda svého parťáka. Jejich svět je plný mafiánů a padouchů rozlišných vah a kategorií, ale i bizarních hrůzostrašných postav a strašidel.

V úvodním příběhu nazvaném Historie Bojovníků spojených přístavních konzerváren a konec Černé ruky si Goon i přes svou nevrlou povahu zahraje s místními malými raubíři. Dají si mač v americkém fotbalu a náhodou je při tom zahlédne bývalý hráč, který v téhle špinavé čtvrti touží založit nový tým. Goonův styl hrnutí všeho před sebou a nemilosrdného procházení překážkami ho zaujme natolik, že s jeho pomocí svůj sen uskuteční. Do družstva je přibráno pár správných chlapů z hospod nejnižší cenové kategorie a jeden hvězdný quaterback. Cesta pralesní ligou tak může započít. Tenhle tým na to má, takže se stane modlou všech zkrachovalců z okolí a taky trnem v oku mafiánské smetánky. Pokud k tomu přidáme nestandardní název a podivného sponzora, cesta k vytouženému vítězství musí být nutně vydlážděna krvavými skutky.

Následující Vánoční koleda se nechala inspirovat jedním z nejznámějších vánočních příběhů se štědrovečerní tématikou. Když ho ale ve své fantazii transformoval Eric Powell a dosadil do něj všechny důvěrně známé goonovské postavičky, vznikla vskutku hodně odvážná parodie plná nadsázky. Znáte-li původní příběh z devatenáctého století nebo alespoň jeho stejnojmennou celovečerní animovanou adaptaci dle režiséra Roberta Zemeckise, budete jistě zvědavi i na tuhle odvážnou jízdu. Ve třetím příběhu Dimenze masožravých bulev pomohou Goon a Franky světově uznávanému doktoru Hieronymu Slitinovi s jeho degenerativní poruchou. V podivném paralelním světě svedou boj s dosud nepoznanými protivníky i s vlastním šílenstvím.

Na pestrobarevnou estrádu z paralelní dimenze navazuje příběh Ďábelský doktor Slitina opět povstává, dle kterého všechny akce vyvolávají odpovídající reakce a šťourání se v jiné dimenzi tak nemůže zůstat bez následků, zvláště pokud jste se při nich dotkli samotných hranic šílenství. Někomu jednoduše musí hrábnout… Světoznámý vědátor sehraje roli i v závěrečné kapitole Cadeův ostrov, která se odehrává za zdmi těžkého žaláře. Goon bručí v báni a vzhledem k tomu, že není zrovna ukázkově vzorným vězněm, je záhy poslán do díry, ze které živí nevracejí. Jak v ní nezahynout a zosnovat útěk, je úkol hodný věhlasné gangsterské mlátičky, ovšem kejhák mu chce zachránit i tajná skupina Ďábelských zmetků.

Na závěr nechybí ani oblíbený Powellův Skicář, ale ještě před ním se zde objevila Powellem ilustrovaná povídka Jimmy Turtle a legendární vagón kvalitních dámských lodiček z pera Thomase Lennona, v níž je hlavní postavou Franky. Osobně mě povídka zrovna nepřesvědčila o vhodnosti převádět komiksového Goona do beletristické podoby, přesto věřím, že ortodoxní goonovci mohou podobnou příležitost ocenit. Mnohem zajímavěji působí Lennonova vtipná Předmluva, v níž čtenáře nabádá, že pokud se jim Goon přestane do budoucna líbit, mají po Powellovi hodit plechovku Mountain Dew se slovy Hele, Powelle, stojíš za vyližprdel!

Dle Lennonovy teorie Powella totiž čeká osud všech komiksových tvůrců, kteří se z nuly stali slavnými a oceňovanými tvůrci. Hvězdami, které zapomněly na své kořeny a to, čím se proslavili, a jejich následující práce budou jen odfláknutými formalitami. Vtip je v tom, že trefná předmluva se objevila v knize, která je ze všech čtyř u nás vydaných Goonů dosud nejslabší. Ubylo gagů, ubylo nápadů, ubylo překvapení i obskurních reklam, což ve výsledku dosti zamrzí, protože právě zde spočívá Goonova síla. A tak mám závěrem jen jednu otázku: Nevíte, kde seženu plechovku Mountain Dew?