Fantastické seriály: THE HAUNTING OF HILL HOUSE

Autor Michal Sirotek | Aktuality | Pátek 21 prosince 2018 18.15

Když se sedmičlenná rodina Craineových nastěhuje do starého domu, plánují jeho rekonstrukci a následně prodej a pořízení vysněného domova. K tomu však nikdy nedojde. Po řadě podivných událostí, které zde rodina prožívá, dochází k tragédii. Otec s dětmi sice z domu uteče, svou první oběť si však dům už vybral. Co se stalo „poslední noci“ je mučivou otázkou, která sourozence pronásleduje i v jejich dospělosti. Každý z nich (Steven, Shirley, Theodora, Luke a Nell) se v životě vydal vlastní cestou a jejich vztahy nejsou zrovna ideální. Jednoho dne se však Nell snaží dovolat svým sourozencům, protože se děsivý dům vrátil do jejího života, čímž spustí události, které Craineovi donutí spojit síly a vypořádat s minulostí jednou provždy…

Televizní seriál režiséra Mikea Flanagana nelze vnímat primárně jako horor, naopak jde především o drama, které se nechalo slavným stejnojmenným románem Shirley Jacksonové (u nás vydáno jako Dům na kopci nakladatelstvím Argo v roce 2015) jen lehounce inspirovat. Příměs hororu a psychologického thrilleru zde funguje jen jako vítané koření, strachu a napětí se však divák dočká v míře uspokojivé a nechybí ani duchařské scény, ze kterých mrazí v zádech. Děsivé situace a „lekačky“ napomáhají dějové dynamice, což podtrhává posmutnělý výběr hudby, která se táhle seriálem jako červená nit s cílem zachytit diváky do ponurých tenat hutné atmosféry. Nikoli je vystrašit, ale dojmout a mocně na ně zapůsobit.

The Haunting of Hill House by neměl ujít pozornosti fanouškům příběhů se zaměřením na hlubší charakterizaci postav. Středobodem vyprávění jsou vztahy uvnitř rodinného kruhu, nefunkční a pomalu podléhající rozpadu. Cesta z osamělosti k návratu do společenství jsou zde ústředním námětem, jemuž je mu vše podřízeno – včetně bubáků i strašidelného domu. Charaktery jsou nejsilnější stránkou příběhu, každý člen rodiny Craineových má vlastní vnímání světa (od čehož se odráží i jeho vnitřní démoni) a skrze pohledy a zkušenosti každého z nich se díl po dílu skládá příběhová mozaika do uceleného vzorce. Seriál hojně využívá časových posunů mezi přítomností a minulostí, kdy byli sourozenci ještě dětmi. Přesto je děj přehledný a srozumitelný. Díky citlivému přístupu si Craineovi brzy získají sympatie a není těžké jim fandit, bát se s nimi a… (proč si to neříct na rovinu) také si trochu poplakat.

Ano, seriál sází právě na emoční rovinu a v konečném součtu je napojení diváka na postavy mnohem podstatnější, než všechno to strašení okolo. Ani v hrůzostrašné rovině však nešlápli tvůrci vedle. Vyprávění má atmosféru a pochmurnou (lehce morbidní) stylizaci. Napětí v děsivých pasážích spoléhá na snové pasáže, halucinace, vize a také na hledání nebezpečí v pomalých záběrech, kdy divák neví, co a jak postavy přesně ohrožuje. Nepříjemné zvuky s občasným lekacím momentem fungují opravdu dobře. Otrlé hororové diváky patrně příliš nevystraší, ovšem řemeslnou kvalitu jim upřít nelze – pracují s pocitem tíživé nejistoty a s představivostí diváka.

Celkový dojem přesto kazí několik neduhů: nevyvážená dynamika epizod, pomalejší tempo ve závěrečné třetině, přítomnost klišé a místy i melodramatické scény, jež se míjí účinkem. Příběh sice funguje po dramatické rovině (kapesníčky pro citlivější jedince jsou povinností), avšak v závěru trochu zapomíná na hororový žánr, jenž by lépe posloužil katarzi. Komplikovaně budovaný příběh se tak v závěru krapet rozpadá a nesplňuje, co napříč příběhem přislíbil. Pozitiva však převládají. Pod Flanaganovou taktovkou vznikla poutavá směs mrazivé duchařiny a citlivého dramatu, která je umně odvyprávěna a dokáže zaujmout diváky i mimo škatulku hororových nadšenců.