Jsou dny, kdy se zdá, že slunce zapadá o něco dřív. Třeba když dostanete do rukou knihu, která vás svými hororově laděnými povídkami vtáhne a pomalu, po kouskách začne nahlodávat vaši duši. Po otočení poslední strany pak zbyde jen prázdnota. Atmosférická, podmanivá a tíživá. Něco takového by se jistojistě dalo prohlásit o zneklidňující povídkové sbírce amerického autora Philipa Francassiho Hleď, prázdnota, která nedávno vyšla u mladého nakladatelství Gnóm! jako první počin nově vzniklé ediční řady Pulp robot. Osm povídek a jedna novela na závěr jsou zneklidňující směsicí moderně pojatého hororu, který se nebojí přiznat své kořeny…

Skutečně, Philip Francassi je vypravěčem takových kvalit, že mu nečiní potíže vtáhnout čtenáře do nitra svých příběhů. Důraz klade na psychiku i mentální pohnutky svých postav a čtenáře nenásilně nutí k zamyšlení o jejich motivacích a mnohdy pokřiveném vnitřním světě. Temnotu servíruje po kouscích, tak, že na vás postupně dopadá tíživý pocit, jímž je kniha přímo prosycena. Pomalu rozmotává jednoduchou dějovou linku a podmaňuje si vaši mysl až k nevyhnutelnému vyvrcholení, o němž s jistotou víte, že nebude ani trochu příjemné.

Předmluva napsaná Lairdem Barronem není nijak náhodná, nejenže oba autoři dávají ve svých povídkách přednost plíživému budování atmosféry, oba rovněž stylově vycházejí z klasiků žánru předkingovské éry. Ve svých dílech často odkazují na lovecraftovské světy a jejich nevýslovné hrůzy, stejně jako na nedospělé hrdiny jakoby odněkud z Derry, využité motivy si však přetvářejí dle svého. Oproti Barronovi je Fracassi přece jen přímočařejším vypravěčem. Jako příklad může posloužit povídka Oltář, která patří k vrcholům sbírky. V knize ji najdete hned po úvodním příběhu Měkká konstrukce se západem slunce, který jakoby vypadl z obrazu Salvadora Dalího. Nemá ale valného smyslu rozpitvávat jednotlivé povídky, ostatně těžko zde narazíte na vyloženě slabý kus. Stačí snad vyzdvihnout to nejlepší: Ve Velkochovu dětí se autor nechal inspirovat jedním z nejhrozivějších a nejpochmurnějších kriminálních případů z dob viktoriánské Anglie a přetvořil jej v příběh o lidském hyenismu a zaslepeném šílenství. O mysli vystavené tlaku extrémní situace vypráví další klenot knihy – Bezpečnostní pojistka, kladoucí otázku „Jak může chlapec z jen těžko představitelných rodinných poměrů rozeznat, co je dobré a špatné?“ Závěrečnou prací sbírky je pak novela Mandala, kterou lze spíše než hororem nazvat drsným thrillerem plným filmových obrazů a střihů.

Oproti běžné produkci nakladatelství Gnóm! slevila nově vzniklá edice Pulp Robot na kvalitě knižního zpracování. Mělo by jít o knihy těšící se širšímu čtenářskému zájmu, kterých se nám dostane na běžném papíru. Oproti luxusnějším brožovaným publikacím z Gnóm!u vyhlíží sbírka opravdu laciněji, literární kvalita však zůstala zachována. Zajímavá je obálka s kresbou Tomáše Kučerovského, který prokázal, že v jednoduchosti je síla. Odhadovat, zda se knize dostane většího zájmu, je obtížné. Budí dojem, že se jí bude dařit především u nadšenců do literárního hororu. Snad i proto je v anotaci nadneseně uvedeno, že Francassiho povídky jsou „plné zvláštních temných příběhů vznášejících se kdesi v temnotě mezi retro hororem osmdesátých let a stylem New weird“. Slova vyvolávající představu o příbězích kdesi mezi Chinou Miévillem a televizním seriálem Stranger Things se ale ve výsledku ne zcela kryjí s realitou. Ostatně, podobná přirovnání bývají takřka vždy ošemetná…

Philip Fracassi: Hleď, prázdnota

brožovaná, překlad Jakub Němeček, obálka Tomáš Kučerovský, 336 stran, 249 Kč

Fracassiho pohled do prázdnoty… (ukázka)

Co čekat od Lairda Barrona? (recenze)

Gnóm potřetí, Barron podruhé… (ukázka)