Ocenění

Běsi nitra přicházejí z prázdnoty (recenze)

Autor | Aktuality | Středa 22 srpna 2018 16.35

Jsou dny, kdy se zdá, že slunce zapadá o něco dřív. Třeba když dostanete do rukou knihu, která vás svými hororově laděnými povídkami vtáhne a pomalu, po kouskách začne nahlodávat vaši duši. Po otočení poslední strany pak zbyde jen prázdnota. Atmosférická, podmanivá a tíživá. Něco takového by se jistojistě dalo prohlásit o zneklidňující povídkové sbírce amerického autora Philipa Francassiho Hleď, prázdnota, která nedávno vyšla u mladého nakladatelství Gnóm! jako první počin nově vzniklé ediční řady Pulp robot. Osm povídek a jedna novela na závěr jsou zneklidňující směsicí moderně pojatého hororu, který se nebojí přiznat své kořeny…

Fracassi_Prazdnota

Skutečně, Philip Francassi je vypravěčem takových kvalit, že mu nečiní potíže vtáhnout čtenáře do nitra svých příběhů. Důraz klade na psychiku i mentální pohnutky svých postav a čtenáře nenásilně nutí k zamyšlení o jejich motivacích a mnohdy pokřiveném vnitřním světě. Temnotu servíruje po kouscích, tak, že na vás postupně dopadá tíživý pocit, jímž je kniha přímo prosycena. Pomalu rozmotává jednoduchou dějovou linku a podmaňuje si vaši mysl až k nevyhnutelnému vyvrcholení, o němž s jistotou víte, že nebude ani trochu příjemné.

Předmluva napsaná Lairdem Barronem není nijak náhodná, nejenže oba autoři dávají ve svých povídkách přednost plíživému budování atmosféry, oba rovněž stylově vycházejí z klasiků žánru předkingovské éry. Ve svých dílech často odkazují na lovecraftovské světy a jejich nevýslovné hrůzy, stejně jako na nedospělé hrdiny jakoby odněkud z Derry, využité motivy si však přetvářejí dle svého. Oproti Barronovi je Fracassi přece jen přímočařejším vypravěčem. Jako příklad může posloužit povídka Oltář, která patří k vrcholům sbírky. V knize ji najdete hned po úvodním příběhu Měkká konstrukce se západem slunce, který jakoby vypadl z obrazu Salvadora Dalího. Nemá ale valného smyslu rozpitvávat jednotlivé povídky, ostatně těžko zde narazíte na vyloženě slabý kus. Stačí snad vyzdvihnout to nejlepší: Ve Velkochovu dětí se autor nechal inspirovat jedním z nejhrozivějších a nejpochmurnějších kriminálních případů z dob viktoriánské Anglie a přetvořil jej v příběh o lidském hyenismu a zaslepeném šílenství. O mysli vystavené tlaku extrémní situace vypráví další klenot knihy – Bezpečnostní pojistka, kladoucí otázku „Jak může chlapec z jen těžko představitelných rodinných poměrů rozeznat, co je dobré a špatné?“ Závěrečnou prací sbírky je pak novela Mandala, kterou lze spíše než hororem nazvat drsným thrillerem plným filmových obrazů a střihů.

Oproti běžné produkci nakladatelství Gnóm! slevila nově vzniklá edice Pulp Robot na kvalitě knižního zpracování. Mělo by jít o knihy těšící se širšímu čtenářskému zájmu, kterých se nám dostane na běžném papíru. Oproti luxusnějším brožovaným publikacím z Gnóm!u vyhlíží sbírka opravdu laciněji, literární kvalita však zůstala zachována. Zajímavá je obálka s kresbou Tomáše Kučerovského, který prokázal, že v jednoduchosti je síla. Odhadovat, zda se knize dostane většího zájmu, je obtížné. Budí dojem, že se jí bude dařit především u nadšenců do literárního hororu. Snad i proto je v anotaci nadneseně uvedeno, že Francassiho povídky jsou „plné zvláštních temných příběhů vznášejících se kdesi v temnotě mezi retro hororem osmdesátých let a stylem New weird“. Slova vyvolávající představu o příbězích kdesi mezi Chinou Miévillem a televizním seriálem Stranger Things se ale ve výsledku ne zcela kryjí s realitou. Ostatně, podobná přirovnání bývají takřka vždy ošemetná…

Philip Fracassi: Hleď, prázdnota

brožovaná, překlad Jakub Němeček, obálka Tomáš Kučerovský, 336 stran, 249 Kč

Fracassiho pohled do prázdnoty… (ukázka)

Co čekat od Lairda Barrona? (recenze)

Gnóm potřetí, Barron podruhé… (ukázka)

gnom-logo

2 015 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.