Jak jinak začít cyklus článků o současných hororových výtvarnících, než u toho nejznámějšího. Rozhodným okamžikem kariéry H. R. Gigera se stala jeho spolupráce na filmu Ridleyho Scotta Vetřelec. Na vině byla kniha Necronomicon, kterou vydal ve 37 letech jako první tištěný soubor svých prací a která se nevyzpytatelným řízením osudu (tedy přihrávkou od scénáristy Dana O’Bannona) dostala do rukou režiséra. Tento moment by si zasloužil archimédovské „Heuréka!“. Sílu Gigerovy práce dokládají reakce nejen diváků, ale i distributorů, kteří měli obavu film do kin vůbec nasadit nebo použít podobu vetřelce na upoutávkových materiálech. Je totiž charakteristickým představitelem Gigerových vizí, znepokojivých, extrémních, ale zároveň fascinujících a exaltovaně elegantních.

Ještě předtím však pracoval na několika menších filmech a dokonce se podílel na návrzích výtvarné stránky pro natáčení Duny mezi lety 1974-1976 pod vedením Alejandra Jodorowského. Projekt však nebyl nikdy uskutečněn a to málo, co z něj zbylo, ožilo až v letošním roce, kdy začal vznikat dokument Jodorowského Duna, ve kterém by měli vystoupit všichni hlavní tvůrci včetně Gigera. Po úspěchu Vetřelce následovala práce na dalších filmech (např. Poltergeist II, Species), Giger ale nestál o pobyt v Hollywoodu a tím také částečně ztratil kontrolu nad konečnou podobou snímků. Ty pro něj byly ve výsledku spíše zklamáním.

Když se novináři Gigera ptají na zdroj inspirace, s až sadistickou pravidelností padá otázka na jeho noční můry. Autor je má spojeny s domem svých rodičů, který se mu zjevoval ve snech jako obrovský labyrint plný nástrah. Výtvarná projekce těchto obav pro něj byla terapií a dávno se s nimi vyrovnal. Mnohem silnější inspirací je mu literatura. Už v mládí miloval Lovecrafta – odtud název oné nejslavnější knihy – a přečetl řadu okultních pojednání i klasických autorů. Z výtvarníků na něj zapůsobili samozřejmě surrealisté v čele se Salvadorem Dalím (jejich osobní setkání v něm zanechalo hluboký dojem), ale také přítel Ernst Fuchs, kterého Giger považuje za největšího žijícího umělce. Našel i svou velikou múzu, herečku Li Toblerovou, partnerku, která strhující a hedonistický život ukončila sebevraždou. Revolver, jehož spoušť stiskla, má stále uložen ve své sbírce zbraní. Její tvář je vyobrazena na několika slavných plátnech a dokazuje, že se Giger, často spojený s negativními emocemi, se stejnou vášní věnoval i malování toho, co miluje.

Způsob, kterým tvoří, sám přirovnal k exorcismu – to, co se mu usadí v mysli, se snaží vyhnat ven. Nevědomí nechává automaticky procházet skrz sebe a konfrontovat s prázdným plátnem. Jeho dílo se označuje jako surrealismus, fantastický realismus, biomechanismus (pro ty, co rádi teoretické škatulky). Mezi opakované motivy patří kombinace biologických a mechanických prvků, lidského skeletonu a fantastických „přídavků“; násilné a temné stvoření nového života, když postavy uvězní ve strukturách trubek, pístů, umělých končetin a pohlavních orgánů nebo v zápalu erotického boje. Typická je potlačená barevnost a na druhou stranu výjimečná iluze trojrozměrnosti s detailní strukturou povrchů a mechanismů.

Kolem roku 1993 upustil Giger od techniky airbrush, v níž dosáhl neopakovatelné svébytné dokonalosti, a nyní se věnuje kresbě. Hlavně však má prostředky na realizaci svých sochařských a designérských vizí. Kromě plastik navrhuje i nábytek, využívá architektonické prvky a vdechuje svojí práci nový život. Vytvořil dekorace a vzhled několika barů, z nichž jsou nyní dva otevřeny ve Švýcarsku. Podstatnou část času a financí mu však zabírá běh vlastního muzea v Gruyeres (jak trpce poznamenává, jestli jej dnes ještě něco děsí, pak jsou to finanční potíže spojené s jeho chodem). V tomto malém a starobylém městečku mohou návštěvníci během celého roku vidět expozici Gigerových prací a skalní fanoušci svým často extravagantním vzhledem pravidelně narušují řady tradičních turistů. Jedinou příležitostí k setkání s tímto výtvarníkem u nás byla retrospektivní výstava v Národním technickém muzeu v roce 2005. Rozsah vystavených prací obsáhl stránky Gigerova díla v takovém objemu, že se sotva v podobné šíři v České republice znovu objeví.