Komerční a soukromá tvorba Richarda A. Kirka se navzájem doprovázejí už od doby, kdy získal první seriózní placenou práci. Tehdy šlo o vytvoření ilustrovaných karet pro hru na motivy Imajiky od Cliva Barkera. Následovaly zakázky pro malá vydavatelství a postupně se propracoval do pozice výtvarníka, kterého vyhledávají sami spisovatelé nebo nakladatelé právě pro jeho vytříbený styl. Dělal obrazový doprovod pro Chinu Miévilleho, pro Christophera Goldena a řadu dalších autorů, nebo třeba obal a výtvarnou stránku jednoho z alb skupiny Korn.

Jako v oblouku se vrátil k práci pro Barkera, vytvořil ilustrace pro několik jeho knih, aby společné projekty vyvrcholily právě v tomto roce, kdy připravují zvláštní vydání Utkaného světa při příležitosti 25 let od prvního publikování. Že půjde o exkluzivní záležitost, která by měla spatřit světlo světa pravděpodobně ke konci roku, dokládá i to, že bude připraveno několik set speciálních výtisků s vlastnoručními podpisy obou pánů, Kirka i Barkera, v luxusním balení pro náročné bibliofily (podklady ke kochání zde).

Ve většině životopisných údajů, které jsou o Kirkovi zveřejněny, neopomene jejich sestavovatel zdůraznit, že je původem Angličan a do Kanady se přistěhoval se svými rodiči jako dítě. Skoro to vyznívá tak, že jde o nejdramatičtější událost, která se mu kdy přihodila, protože stejně jako spousta známých a uznávaných výtvarníků upřednostňuje osobní a profesní životní styl, v němž se vše otáčí kolem intenzivní práce. Kde novináři falešně vidí nudný a usedlý život, je ve skutečnosti pevný bod a jistota, díky níž se může plně soustředit na svůj vnitřní svět, na fantazii a umění. Tomu bylo podřízeno i založení vlastního vydavatelství Radiolaria studios, které vede spolu s manželkou Elaine a které se specializuje na vydávání titulů spojených s Kirkovými výtvarnými počiny. Vyšla v něm ale i jeho první beletristická kniha The Lost Machine.

Kirk se jako náruživý čtenář nechává inspirovat literaturou i ve své volné tvorbě. Kromě toho také stromy, ptáky, starými lékařskými knihami z 19. století, přírodopisnými ilustracemi nebo teoriemi o nevědomí či jednotě světa. Z těchto elementů, ale hlavně ze struktur a tvarů převzatých z přírody, vytváří svojí ikonografii, díky které jeho dílo působí výjimečně konzistentně. Dokonce to sám vyjadřuje tak, že pouze objevuje postavy, které osídlují svět schovaný někde za hranicemi všednosti a vědomí. Co napadne diváka nebo čtenáře, když se poprvé setká s jeho kresbami? Preciznost, snovost, překvapivá spojení tvořící obrovský tepající organismus. Kirk není nenáročný výtvarník a jde svým stylem proti spěchu doby. On naopak vyžaduje, aby se divákovo oko nechalo vést po obraze, zkoumalo jeho podrobnosti a naznačené vztahy mezi motivy, aby hledalo jako detektiv stopy, které se v šedé kůře mozkové spojí do uceleného příběhu. Je to poezie, jenom hra se slovy je tu zaměněna za hru s tvary a morfologií.

Přes všechny pokusy popsat Kirkovu tvorbu, které samy o sobě mohou jen naznačit, ale nikdy zprostředkovat samotný estetický a emotivní zážitek, bude nejlepší se přenést a nechat se okouzlit přímo vypracovanou technikou nevšední černobílé kresby. Kdo chce do Kirkovy kuchyně nahlédnout, ať neváhá navštívit jeho blog, kde kromě jiného také demonstruje, jak v jednotlivých fázích vznikají jeho obrazy: http://richardakirk.blogspot.cz/.