Kronika mrtvého světa (recenze)
Temně klaustrofobický román Silo si snadno získal zaslouženou pozornost nejen českých čtenářů, není proto divu, že Hugh Howey na svůj bestseller rychle navázal dvojící dalších titulů a vytvořil tak ucelenou trilogii. V závěru úvodního svazku nechal čtenáře tápat hned dvěma směry – kromě budoucích událostí zůstával pláštíkem tajemství zahalen i děj, který dal jen neochotně odhalovanému tajemství světa Sila vzniknout, tedy události předcházející evakuaci zbytků lidstva do předem připravených úkrytů. Odpovědí na druhou otázku je právě román Turnus (Shift, 2013), jehož český překlad nám před Vánoci naservíroval nakladatel Euromedia – Knižní klub.
Přestože nelze přehlédnout ucelenější strukturu, kterou Turnus oproti svému předchůdci disponuje, opět nejde o román v tom nejčistším slova smyslu. Kniha vznikla spojením tří samostatně vydaných novel, nejpřesnější je proto hovořit o omnibusu, souborném vydání původně samostatných děl. Ty jsou nicméně evidentně koncipovány jako součást většího celku a vzájemně proporčně odpovídají, v tomto ohledu už autor bezesporu od minula, kdy mezi jednotlivými, dodatečně pospojovanými povídkami nebylo možné přehlédnout jisté švy, pokročil. Ovšem toto čistě formální hledisko jistě nestačí k zopakování nebo překonání uměleckého dojmu první knihy, účinek na čtenáře se rodí jinde než v honbě za dokonalejší koncepcí. Nelze se zbavit podezření, že se o tom do jisté míry přesvědčil i Howey, když přes veškeré klady svého románu přece jen nedokázal překonat vlastnoručně stanovenou laťku.
Jak už bylo naznačeno, Turnus je složen ze tří novel, přičemž každá z nich na přeskáčku sleduje dvě dějové linie. V Prvním turnusu jsme seznámeni s novopečeným kongresmanem Donaldem Keenem, který kolem roku 2050, tedy hned na počátku své kariéry, dostane od starého rodinného přítele a mocného senátora Thurmana zvláštní úkol. Pro znalce předchozího svazku (a těch bude mezi čtenáři jistě naprostá většina) tato část knihy poněkud postrádá napětí. Zatímco se Donald pouze po krůčcích přibližuje ke skutečné podstatě Thurmanovy mise, my už její výsledek víceméně známe. Na konci snažení všech zúčastněných zůstane padesát podzemních úkrytů, symbolické jedno Silo za každý stát unie.
Paralelně sledujeme události odehrávající se o nějakých šedesát let později, v Sile označeném jako číslo 1. Na první pohled se liší od ostatních Sil, s jejichž modelem jsme se seznámili v prvním díle, a to jak po stránce architektury, tak i společenského uspořádání. Silo 1 jako jediné disponuje výtahy, sociální stratifikace symbolizovaná nekonečným schodištěm mezi jednotlivými patry tedy v tomto případě odpadá. Obyvatelé tohoto Sila nepředstavují skutečnou populaci, charakterizovanou přirozeným umíráním a příchodem nových jedinců, byť uměle omezeným loterií. Namísto toho jde o neměnnou skupinu lidí, střídavě hibernovaných a opět probouzených. Hrdinou je zde opět Donald Keene, čerstvě probuzený, dezorientovaný a podle všeho určený k tomu, stát u kormidla nejdůležitějšího ze všech Sil.
Druhý turnus nám vedle pokračujícího vyprávění o prvním Silu dovolí nahlédnout i do příběhů odehrávajících se v Silu 18, dobře známém z minulé knihy. Čtenáři se v příběhu nosiče Missiona Jonese dostane seznámení s další kapitolou dějin tohoto mikrosvěta, události Velkého povstání předchází ději Cupaniny, úvodní kapitoly knihy Silo, o nějakých sto třicet let. Ve třetím turnusu Howey čtenáře zavede do Sila 17, skvěle podaný příběh rozpadu osobnosti osamoceného trosečníka zručně zrcadlí konstantně vyprávěnou linku Donaldova pátrání po podstatě vlastního osudu i důvodech, které ho přivedly až k současnému postavení.
Zatímco předchozí román táhlo vpřed především skvělé prostředí, v Turnusu se už Howey musí opřít i o jiné autorské dovednosti. Přece jen kouzlo tajemnosti a exotiky světa tajemného Sila, které v minulém svazku série nutilo čtenáře obracet stránky rychlým tempem a často zastřelo některé drobné nedostatky, je už trochu okoukané a je tedy takřka nemožné jeho efekt plně zopakovat. Autor se proto ve snaze upoutat čtenářovu pozornost spoléhá především na jednotlivé postavy. Na scénu přivádí několik nových charakterů, z nichž nejvýraznější roli jednoznačně hraje Donald Keene. Je to právě jeho ústřední pozice, která představuje jeden ze sporných momentů. Donald je vykreslen spíše jako antihrdina, často slabý, váhající a především povážlivě nevýrazný.
V první novele slepě plní zadání svého protihráče senátora Thurmana, obětuje mu všechen svůj čas a dá všanc manželství, na pochybnosti si nikdy nenajde čas. Podobně i v dalším, do prvního Sila zasazeném ději románu, hledá marně sílu k samostatné existenci. Svazován záměrně navozenou ztrátou paměti stojí v opozici vůči ostatním obyvatelům Sila, hlavním protivníkem si je však on sám, respektive jeho liknavost a nerozhodnost. Nelze se ubránit dojmu, že je to právě Donald, ke kterému by měla směřovat většina čtenářských sympatií, jeho osud však až příliš často budí lhostejnost. Přestože v průběhu děje překročí ta nejzákladnější tabu, hnán jednou zoufalstvím a po druhé pomstychtivostí, stále zůstává podivným způsobem odtažitý a izolovaný nejen od ostatních postav, což je pravděpodobně zcela v souladu s Howeyho úmysly, ale i od čtenáře. Tady si skutečně nejsem jistý, zda šlo o záměr, i když kontrast s aktivním a chytlavým charakterem Missiona Jonese takovou interpretaci minimálně umožňuje.
Nakonec je to intrikán a manipulátor Thurman, kdo strhne většinu pozornosti. Samozřejmě mimo postav z ostatních Sil, kromě zmiňovaného Jonese je to ještě Sólo, představený v prvním díle. Tyto figury mají v sobě daleko víc jiskry i skutečné psychologie než ty z velitelského Sila, povaha jejich příběhu je však spíše epizodická a pravděpodobně tak není možné na jejich bedra nakládat větší důležitost, než jim přisoudil autor. A to je v pořádku, vedlejší Sila sice kypí životem a živočišnou vřavou, vše podstatné se však odehrává v tom prvním, sterilním a připomínajícím více vojenskou psychiatrickou léčebnu než skutečný svět. Thurman je se svými společníky geniálním architektem šíleného plánu, s vidinou naděje na přežití lidstva neváhá přikročit až k nejvyšším obětem. Jeho konání nutně vyvolává otázky ohledně hranic etické únosnosti podobných kroků a práva na absolutistické rozhodování o životě a smrti. Thurman bez mrknutí oka, alespoň tak se to na stránkách knihy jeví, neváhá obětovat životy milionů a vyměnit jejich smrt za naději pro pár tisíc vyvolených. Jak se během vyprávění ukáže, není to navíc vrchol jeho plánu, na obzoru jsou i další oběti.
Turnus popisuje svět po katastrofě naplánovaný lékaři, zajišťovaný vojáky a především realizovaný politiky. Je to síla politických procesů, kterou se Donald nechá semlít, zprvu s nadšením a ochotně, později, v roli čelního představitele Sila 1, již se střídavě úspěšnými pokusy o odpor. V jeho převážně tragickém příběhu můžeme hledat důležité poselství Howeyho knihy, totiž varování před pasivitou a nezájmem o veřejný život. Všichni do jisté míry předáváme starost o náš svět politikům, pokud tak ale budeme činit ve větší než nutné míře, dříve nebo později narazíme na nějakého Thurmana, který nám s radostí nechá svými dobrými úmysly vydláždit cestu až do pekla odlidštěného Sila.
Na Howeyho čekala při tvorbě prequelu k úspěšnému titulu řada pastí a nástrah, s některými si elegantně poradil, jindy trochu zaklopýtal. Proti němu hrála především skutečnost všeobecné známosti bodu, do kterého je třeba příběh dovést, tento fakt byl bolestně cítit třeba v jinak výborně propracované lince Jimmyho Parkera alias Sóla. Naopak musíme ocenit otevřenost, s jakou se postavil k nelehkým otázkám etiky a moci. Nesahá k berličkám nadšeného optimismu ani nesklouzne k opačnému pólu paranoidní konspirace, jeho svět je stále uvěřitelný a skutečně cítíme, že tak nějak by se to všechno mohlo jednou odehrát. Turnus zcela jistě nevynechá žádný z příznivců prvního románu, a přestože může místy cítit lehké zklamání, nikdy nebude své volby litovat. Howeyho poctivě odvyprávěný příběh zodpoví řadu otázek Sila a především navnadí na třetí díl trilogie, v originále vydaný pod názvem Dust již v roce 2013, ve kterém bychom se konečně měli dočkat rozuzlení celé ságy.
Související odkazy:
Howeyho postapokalyptické Silo se otevírá… (ukázka)
Sto padesát pater Sila (recenze)
Když se noční můry stanou skutečností (ukázka)
1 321 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora