Hra Lewis & Clark od černobílého návrhu až po finální podobu herní desky…

Každý týden představujeme dojmy z her, novinky na trhu a přitom jsme ještě důkladně neprobrali jedno důležité téma. Kde se vlastně hry berou a jak se jednotlivé firmy perou s procesem jejich vydávání? V budoucnu nám na tyto a další záludné dotazy budou odpovídat zástupci českých vydavatelství, která si postupně detailněji představíme. Dnes se podíváme na některé způsoby vydávání her, od tradičních velkých vydavatelství přes společnosti s velmi jasně vymezenou cílovou skupinou až k nezávislým tvůrcům. Řekněme, že koncept hry je hotov. Máte v ruce sepsaná a vyzkoušená pravidla, doladěné herní mechanismy, jasnou představu vzhledu herní desky a dalších komponentů. Co dál?

Velká vydavatelství – když jsou možnosti…

Ve velkém vydavatelství, jakým je například Fantasy Flight Games, vše probíhá očekávatelným řetězcem akcí jako v každé jiné továrně. Jakmile je herní prototyp ozkoušený a vyladěný, přijdou na řadu grafici, kteří připraví ilustrace a vizuální podobu komponent, herní desky apod. Případně se zapojí také modeláři, jejichž práce znamená vytvoření figurek a 3D modelů. Další práce je nasázení textů do grafiky pravidel a případných karet, s čímž souvisí i gramatická korektura od profesionálního lingvisty. Jakmile je toto všechno hotové, pošle se vše k výrobci na výtisk zkušební kopie pro kontrolu kvality a výsledné podoby. Pokud je vše v pořádku, nechá se hra vyrobit ve velkém nákladu, přivézt do expedičního skladu vydavatelství a následně putují krabice do herních obchodů. Každopádně se zde bavíme o tisku desítek tisíců kopií, které putují do všech koutů světa přes síť prodejců a distributorů. Na celém procesu se pak podílí větší množství osob, nebo celá oddělení.

Dle očekávání probíhá produkce her ve většině případů v Číně. 

Dle očekávání probíhá produkce her ve většině případů v Číně. Levná pracovní síla v ohromných počtech už nějakou dobu není jediným, ačkoliv je stále nejdůležitějším důvodem výroby právě v Asii. Kromě mnoha menších společností různé kvality vznikly v Číně za poslední dvě desítky let velké továrny zaměřující se prakticky výhradně na výrobu společenských her. Mohu zde jmenovat společnosti Panda Game Manufacturing a také WinGo, které mají za sebou výrobu mnoha titulů včetně některých velmi úspěšných. Rozdíl v kvalitě se kromě použitého materiálu liší především v práci s ním. U her bývá velmi důležité vysoušení. Pokud by vám výrobce do krabice dal nedostatečně vysušenou herní desku, může se vám ohnout a zkroutit. Špatně vysušené karty se silně lepí k sobě a může se z nich lehce setřít nebo rozmazat barva. Tento problém ovšem nelze zaměňovat za špinění některých herních komponent kvůli vyřezávání laserem. Některé společnosti tento přesný způsob zpracování karet a žetonů používají, ale následně je třeba kraje komponent otřít, aby se hráč nezašpinil.

Další způsob, jak velké společnosti šetří na výrobě, je tisk několika jazykových verzí najednou. Zatímco menší společnosti distribuci hry v různých oblastech vyřeší přiložením pravidel v mnoha jazykových verzích, někdy to kvůli délce pravidel, komponentům nebo rozhodnutí obchodních expertů není možné. Hra se tak tiskne najednou v mnoha jazykových mutacích v různých nákladech. Tento způsob ovšem umožňuje chyby při balení komponent, což se stalo například u prvního českého vydání hry Arkham Horror, jejíž českou verzi máme díky společnosti Blackfire. Natěšení čeští hráči tak místo očekávaných názvů čtvrtí městečka Arkham v mateřštině pouze nevěřícně koukali na neznámé znaky japonštiny. Jak muselo vypadat překvapení japonských hráčů prohlížejících si netradiční znaky latinky s diakritikou, bohužel nevíme, ale zřejmě bylo obdobné.

Crowdfunding – najdi si svého zákazníka

Ohromnou příležitostí k získání prostředků na vydání hry se stalo financování skrze veřejné servery pro nastartování nadějných projektů, mezi něž se řadí například Kickstarter, Indiegogo nebo česká variace Startovač. Princip je velmi jednoduchý, ačkoliv s ohledem na proinvestované finance značně revoluční. Autor si na takovémto serveru založí stránku svého projektu, kde může všechny své myšlenky, plány a výhody oproti konkurenci prezentovat. Následně si určí různé možnosti finančních příspěvků s odpovídajícími odměnami a také čas, po který kampaň bude probíhat. Následně se vše spustí a autor vidí úspěšnost svého projektu, může v diskuzích debatovat se zájemci, případně psát aktualizace a novinky, ve kterých může vysvětlovat klíčové prvky, ukazovat pokrok na ilustracích atd. Ukázalo se, že hry, ať už se jedná o klasické společenské, nebo ty určené pro videoherní konzole či počítače, se těší značné popularitě a jsou schopny získat pro sebe úctyhodné sumy. O tom se mohli přesvědčit i lidé z Czech Games Edition při své nedávné kampani pro hru Vládci podzemí, při které se jim podařilo vybrat bezmála čtvrt milionu amerických dolarů, o čemž si můžete přečíst více také v tomto článku z Hospodářských novin.

Také společenské hry se díky levné výrobě v Číně rozvážejí po celém světě právě tímto způsobem…

Tento styl financování má své světlé i stinné stránky. Pozitivní je nepochybně fakt, že se o hře mohou dozvědět lidé, kteří by se k ní jiným způsobem nedostali a mohou ji přímo a bez prostředníka podpořit. Další výhodou je možnost získání exkluzivních bonusů a rozšířeného obsahu při přesáhnutí určitých cílových částek v průběhu kampaně, o čemž jsem se zmínil také v recenzi hry Euphoria: Build a Better Dystopia. Někteří autoři jsou taktéž značně komunikativní a probírají s fanoušky mnohá rozhodnutí a nápady. Stinnou stránkou této platformy je využívání některými velkými společnostmi, které disponují prostředky na vydání bez ohledu na kampaň a tuto možnost používají v zásadě jako systém předobjednávek. Na tom by na jedné straně nebylo nic špatného, pokud by jejich projekty nepostrádaly některé významné prvky. Zatímco v kampaních jsou mnohdy výhodnější ceny oproti prostému nákupu v obchodě, zde takové slevy chybí. Co se exkluzivního obsahu týče, buď vůbec neexistuje, nebo je následně přidán do všech her, které budou distribuovány, případně jde pouze o už připravená rozšíření, která jsou i bez dosažení cílové částky beze změn uvedena na trh. Zda je takový přístup správný či nikoliv vyvolává každou chvíli zdlouhavé spory, ale nakonec vždy rozhodnou sami hráči svým rozhodnutím, zda projekt finančně podpoří či nikoliv.

Specifičtí hráči – specifický systém

Některé společnosti se zaměřují na značně specifické spektrum hráčů a zároveň se nechtějí nechat omezovat časovým limitem kampaní z výše uvedených serverů. V takových případech pak vznikají originální řešení, jaké například představila společnost GMT Games zaměřující se na válečné hry. Jejich systém je ovlivnitelný zájmem hráčů o jednotlivé tituly a zároveň umožňuje přesnou produkci malých nákladů bez hrozby velké finanční ztráty v případě neúspěchu titulu, což by nemuselo znamenat krach pro velkého distributora, ale menší vydavatelství by mohlo přivést do značných obtíží. Navíc si v rámci těchto malých nákladů mohou najít oblastního výrobce, který je sice o něco dražší než jeho asijští konkurenti, ale kvalita je často na jiné úrovni. Výsledkem je tak systém zvaný P500 – přesně pět set hráčů je minimum potřebné pro vytvoření hry.

Prezentace nových i dosud jen připravovaných her probíhá na specializovaných veletrzích.

V první fázi se představí nové hry těsně před dokončením a hráči mají možnost si je za zvýhodněnou cenu předobjednat. Cena se určuje dle finálního výčtu komponent, z čehož vyplývá i potřebná částka pro výtisk. Jakmile hra nasbírá potřebných pět set zájemců, přesune se k dokončení grafických prvků a dalším finalizačním úpravám a následně putuje do výroby. Společnost tak má zajištěno, že prodává skutečně hry, o které je aktuálně na trhu zájem. Poté se předobjednávajícím strhnou peníze z účtu a v poslední fázi se hry rozesílají předplatitelům. Náklady se zde pohybují maximálně v tisících kusů a počítá se s větším počtem kopií, aby bylo možné nabídnout hru i do herních obchodů. Jediná nevýhoda takovéhoto systému je v případě amerických firem ve značné finanční zátěži pro případné zájemce z jiných zemí a kontinentů, jelikož poštovné a s tím spojené doplatky mohou hru značně prodražit. Mnohdy je tak lepší nechat si hru dovézt skrze herní obchod, který v případě větší objednávky může mít mnohem přijatelnější cenovku.

O specifikách vydávání her, komplikacích i radostech nám v budoucnosti pohovoří detailněji zástupci českých vydavatelství.