Ocenění

S Jaroslavem Mosteckým nejen o Vlčím věku…

Autor | Aktuality | Neděle 27 Březen 2016 7.30

Jaroslav Mostecký je jedním z oblíbených a zavedených autorů české fantastické literární scény. Orientuje se převážně na psaní historické fantasy, s níž dosáhl největších úspěchů. Od prvního vydání jeho trilogie Vlčí věk už sice uplynulo mnoho času (první díl Jdi a přines hlavu krále spatřil světlo světa už v roce 1995), přesto je o ni však stále zájem. V loňském roce se v mírně upravené podobě vrátila na knižní pulty díky nakladatelství Epocha a spolu s ní i příběhy plné hrdinství, dobrodružství a nebezpečenství se sympatickými vikingskými hrdiny. O úkladech historické fantasy, inspiracích a plánech do budoucna jsme se pobavili přímo s autorem…

vlci-vek

Trilogie Vlčí věk u nás vychází už poněkolikáté, tentokrát se vcelku velkým časovým odstupem. Řeknete nám o historii vydání série víc?

Skutečnost je taková, že poněkolikáté vyšel první díl Jdi a přines hlavu krále, konkrétně počtvrté. Dvakrát vyšel v polovině devadesátých let v nakladatelství Saga pod pseudonymem Jeremy Shackleton. Obě vydání měla tehdy shodné ilustrace, ale formát knihy byl odlišný a taky grafické zpracování obálky. O rok později vyšel v nakladatelství Netopejr druhý díl Lars, Šťavnatá lebka už pod mým jménem a stejně tak tomu bylo potom v roce 2000, když vyšel třetí díl Prokletí přízračných hřebců. Spolu s třetím dílem vyšlo tehdy i nové přepracované vydání prvního dílu. Časový odstup letošního vydání tam tedy je, jasně. Ten je přece vždycky. Dost často mi říkali kluci ze speciálek, že se po tom lidi ptají, jestli to vyjde znovu. Byl bych trouba, kdybych na nabídku, když přišla, nekývl.

Jaký máte postoj k současné historické fantasy? Sledujete nové trendy a jiné autory? Přece jen je to poměrně oblíbený a neustále se proměňující subžánr…

Historická fantasy je něco, co tu bylo vždy, není to žádný nový módní směr, který vyběhne na piedestal a běží tak rychle, že nahoře nestačí zastavit, a sletí na druhé straně zase rychle do zapomnění. Jen se to u nás, v Čechách a na Slovensku, ještě před pětadvaceti lety prakticky nepsalo. A pak najednou… Ano. Pořád víc… A přišlo mi, jako by spousta lidí na tohle čekala. Jasně, je spousta takových, které to absolutně nezajímá. Naopak je spousta takových, kteří tuhle literaturu milují. A každému sedne jiný autor, to je přirozené.

Jen je škoda, že se jako historická fantasy označují i díla, která si vypůjčí nějaká ta jména z dějin a pak je bez ladu a skladu nasázejí do příběhu, který se často ani neodehrává v době, kdy ty osoby žily. Příběh je třeba skvělý, ale označení historická fantasy k němu nepatří. Je to prostě fantasy, a chtít se svézt na momentálně oblíbeném termínu historická fantasy mi přijde ujeté. To bychom pak mohli do historické fantasy zařadit například i Hru o trůny G.R.R. Martina, který na to šel z opačné strany. Z dějin si vypůjčil spoustu příběhů, přejmenoval jejich aktéry, a okořenil s nimi svoji ságu, která by ovšem žila skvělým životem i bez nich.

Vlci_vek_01_obalka

Jak se vám jako autorovi líbí finální podoba nové knihy? Přece jen nakladatelství Epocha tvým dítkům obléklo hezký nový kabátek…

A najednou nemám slov. Termín tiché nadšení by to nevystihl úplně přesně, protože tiché nebylo… Lubomíru Kupčíkovi jako autorovi úžasné ilustrace na obálce a Lukymu Tumovi, člověku, který dával dohromady grafickou úpravu obálky, patří moje velké díky, protože to jsou machři v tom nejlepším slova smyslu. A pak taky samozřejmě majiteli nakladatelství Epocha Zdeňku Pobudovi, který to všechno umožnil uskutečnit. Je to skvělý. Víc se nedá říct…

Co vás nejvíc inspiruje k psaní a tvorbě? Je jasné, že Skandinávie je pro vás lákavá, ale máte i další oblíbené zdroje, které vám nedají spát?

Co mě inspiruje? Nejvíc vlastní zážitky, jednoznačně. Tím nechci říct, že jsem někomu usekl hlavu a stál s mečem proti drakovi. A příběhy z Marsu si taky vymýšlím jen tak z hlavy… Někde jsem četl, že Arnošt Lustig říkal svým žákům (necituji, jen to volně převyprávím), že všechno v jejich životě, to dobré, i to špatné, tu nejšťastnější chvilku, i tu nejhroznější, a on zatraceně věděl, o čem mluví, by měli vnímat jako něco, co jednou mohou použít při psaní. Ta autentičnost se v tom musí zobrazit…

Já to cítím zrovna tak. Já naštěstí nezažil něco tak strašného jako on, ale ono úplně stačí, abyste si v noci natáhli spacák jen tak v lese a nemyslím v nějakém srandovním kempu, ale někde uprostřed hor, kde nikdo jiný kromě vás není, a pak už podobnou situaci popíšete docela jinak než předtím a to si pište, že líp. Kdysi jsem v Tamanrassetu v jižním Alžírsku přespával v jednom hodně levném hotelu. Pokoj byl plný komárů, sedících na stěně a čekajících, až se zhasne, a gekoni nikde… Tak jsem vylezl ven. Venku před budovou z vepřovic stály jen tak na zemi školní lavice. Možná se tam přes den děti učily pod širým nebem. Byla absolutní tma. Natáhl jsem se na jednu lavici, díval se na hvězdy a připadalo mi úžasné, že jsem se dostal tam, kam jsem v dětství vždycky snil… Trvalo to tak půl hodiny, než dole pod lavicí zasyčel had. Hádám, že tam těch nejedovatých moc nebude…

Tak jsem se lekl, že mi vypadla baterka a spadla na zem. Natáhl by pro ni ruku asi jenom blázen. A že bych sklouzl z lavice na zem a vrátil se zpátky do hotelu, to mne teda taky ani nenapadlo. A tak jsem tam seděl na té lavici s nohama pod sebou po indiánském způsobu, aby mi nesklouzly dolů, doufal, že ta bestie nedokáže vylézt po kovové noze nahoru za mnou, a čekal na svítání. Občas to někde v okolí zasyčelo, a pak už po nějaké době nebylo slyšet vůbec nic, ale já tam radši zůstal, to dá rozum… To byl silný zážitek. A věřím tomu, že když jsem pak jednou podobnou situaci chtěl popsat, vyznělo to daleko líp, než kdybych si jen tak otevřel atlas zvířat, podíval se, jak had vypadá a cucal příběh a popis situace z toho, co už jsem u někoho jiného přečetl.

Další zdroje? Sahara, Írán. Před deseti lety jsem si zajel na Solovecké ostrovy v Bílém moři, protože se tam má odehrávat jeden můj příběh z doby Vikingů. Ještě jsem se k němu nedostal. Pořád ho něco předbíhá…

Vlci_vek_02_obalka

Co plánujete do budoucna? Máte nějaké zajímavé projekty, které byste rád uskutečnil?

Jo, těch je! O jednom jsem už něco naznačil o otázku výš. Teď ale mám jako prioritu ságu Vlčí věk. Já vím, že je už napsaný, ale ve čtvrtém dílu bude navíc vedle Štěňat vlků zatím ještě nenapsaná druhá novela. Čí to bude příběh, zatím neprozradím. Hned potom se vrátím k románu Horská bouře, odehrávajícímu se v Evropě asi deset let po smrti krále Přemysla Otakara II. Opět půjde o historickou fantasy a tentokrát nebude hlavní hrdina Viking, ale rytíř z Českého království.

No a nakonec mám dva resty, které musím dokončit. Pro Straky na vrbě román Pod úplňkem Hada, odehrávající se v šestnáctém století na vodách Indického oceánu a je to takový průnik historické fantasy a středověkého hororu. Druhým restem je pak román Noci koukolu, což je takový žánr, ani nevím, jak to nazvat, asi nejpřípadnější by bylo Komenda-punk, ale teď nebudu vysvětlovat, proč to nazývám zrovna tak. To by zas bylo remců už dopředu. Dlužím to nakladatelství Poutník dost dlouho. Ono je to napsané, jen to nakladatel chtěl rozšířit o nějakých sto až sto padesát stránek. O dalších projektech, a že jsou, budu mluvit, až tohle všechno bude vonět tiskařskou černí.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho dalších úspěchů!

Související odkazy:

Evropa pod nadvládou Vikingů (ukázka)

Přinesete si domů hlavu krále? (recenze)

Mosteckého hrdinská epopej podruhé (ukázka)

fantasticka_epocha_logo

764 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.