Jonathan L. Howard: Nekromant Johannes Cabal (recenze)
Faustovská legenda patří mezi klenoty světové literatury, pověry a báchorky o úpisech podepsaných krví jsou neméně známé. Proč z klasické látky neudělat komediální horor, ve kterém hlavní hrdina, ztělesnění chladnokrevnosti, rozumu a okázalé důstojnosti změří síly s poťouchlými pekelnými mocnostmi? To si možná řekl Jonathan L. Howard, než jeho literární hrdina poprvé přišel na scénu. Johannes Cabal moc dobře ví, že smlouva s ďáblem je záležitost, která nedopadne téměř nikdy dobře. I s tímto riskem jednu takovou uzavřel, kdysi v minulosti, kdy neváhal nabídnout za možnost poznání tajných nauk i své zatracení. Teď však přichází do pekla s nabídkou sázky. A odchází s roční lhůtou pro její splnění a s ďábelským karnevalem na kolejích.
Schůzka se Satanem je jen první stanicí na cestě vlakem, při níž si autor utahuje ze smrti, z lidských ctností i nešvarů. Černý humor, morbidní, uštěpačný a někdy jen ztřeštěný je hlavní devízou knihy. Království věčného zatracení v Howardově podání vypadá skoro jak v klasické pohádce Hrátky s čertem – pekelníci jsou až na pár výjimek bandou nemehel. Paradoxně největší trýznitel ubohých duší sedí u vstupní brány a v jeho úřednických, byrokratických rukách je vyplňování formulářů nekonečným proudem mučení, horší než vaření zaživa v kotli. Howard vypadá, že má nápadů na rozdávání, protože se jeho žerty neopakují a poněkud zvrácený smysl pro humor ani po několika stech stranách nevyprchává.
Na začátku a konci románu drží příběh pěkně pohromadě, v prostoru mezi nimi se ale rozpadá do série epizod, v nichž se objeví některé vedlejší postavy jen na tak dlouho, aby se po překonání nesnází nebo dosažení smrti zase vytratily. Tyto kapitoly většinou ukazují některý aspekt pekelného karnevalu, příběhy ztracených duší nebo Cabalovy střety s protivníky. Samotný karneval (termín je to zavádějící, protože jde spíš o pouť a panoptikum) funguje na principech, které zůstávají z velké části skryty. Howard mohl předvést víc z atrakcí a jejich působení na návštěvníky, jednotlivé součásti provázat a nenechat si uniknout potenciál, který mu toto monstrózní zábavní zařízení nabízelo. Nestává se to mezi beletristickými tituly často, ale zrovna tuto knihu mohl autor klidně o dost velký kus natáhnout.
Úvodní svazek série je samostatným příběhem a některá dobrodružství nekromanta Johannese Cabala už brzy nabídne i časopis XB-1.
Svérázný Johannes není žádný andílek. Ono by taky bylo podezřelé, kdyby nekromant vystupoval v roli kladného hrdiny. Sice se nedá říct, že by byl vysloveně zlý, podstatnou část knihy však aspiruje na pozici nejvíce zavrženíhodné postavy. O něco příjemnější tvář má jeho bratr Horst, jeden z mála, kdo má v šíleném cirkusu svědomí a nestydí se za to. Pak se čtenář setká s hordou pekelných bytostí, oživenými mrtvolami mdlého rozumu a obdobně inteligenčně vybavenými maloměstskými prosťáčky. Nikdo od zábavného čtení neočekává hlubokou psychologii, přesto je škoda, že hlavní postavy zůstávají pořád stejné. Ve fázi, kdy se Cabal ocitá na hraně svého vlastního zatracení a eskaluje jeho konflikt s bratrem, nechává autor jakýkoli charakterový vývoj nebo zlom uniknout mezi prsty. Co Cabala táhne k tomu, aby se zapůjčil nečestné hře, Howard lehce naznačí až na úplném konci a nahrává tím sám sobě na pokračování příběhu. Na tuto knihu totiž navazují další nekromantova dobrodružství – romány Detektiv Johannes Cabal a Institut strachu (uvidíme, zda nakladatelství Plus bude pokračovat ve vydávání této série).
Gotický horor říznutý rázným i chytrým humorem, povedená historizující vizuální stránka (román má příjemnou grafickou retro úpravu), postavy, u nichž je těžké rozhodnout, zda jim fandit nebo doufat v jejich zkázu – koho to jen připomíná? Jonathan L. Howard a Tim Burton musejí mít stejnou krevní skupinu…
2 096 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
obal prebratý z originálu je vynikajúci…talpress sa môže inšpirovať a nezhadzovať Martinove knihy detskými obálkami…